Čtení ke kávě: Stromy života (Michaela Burdová)

Stromy života

17.11.2015 Michaela Burdová Bez komentáře

Stromy patří mezi největší zázraky naší planety. Už staří Keltové je chovali v posvátné úctě. Nazýváme je plícemi našeho světa, což je doslovné, protože bez lesů by byla naše planeta neobyvatelná. Nejen, že jsou lesy zdrojem kyslíku a uhlíku, který je
třeba k udržení stability našeho klimatu, ale jsou také zdrojem nádherné energie.

Celý život jsem vyrůstala v blízkosti lesa a dodnes je právě les mým útočištěm, když si potřebuji vyprázdnit hlavu nebo si odpočinout. Především je ale pramenem inspirace pro mou literární tvorbu.

Často a ráda připisuji ve svých knihách hvozdům důležitost, a kdo se vyzná ve fantasy, ví, že lesy mívají velký význam v mnoha těchto dílech. Především je to význam magický, jelikož sama podstata stromů k tomu vybízí. Lesy jsou místem klidu a míru, ale také prazvláštní krásy, která probouzí fantazii a láká k velkým příběhům. Každý les je jiný, stejně jako žádná živá bytost nemůže být stejná. Jeden je kouzelný jako ze snu, další tajuplný s hrozbou ve stínech, jiný vznešený s moudrostí ukrytou ve starověkých korunách. A tak vznikají příběhy, kde existuje magický hvozd s tajemstvím, nebo hvozd, kde stromy ožívají a mluví, a také hvozd, který dokáže být neviditelný.

Lesy jsou oblíbeným domovem elfů a víl a dalších kouzelných bytostí a zvířat, třeba jednorožců. Existují ale i temné háje plné stínů, černých kouzel a roztodivných tvorů. Přestože v těchto místech číhá smrt, les je opět domovem života. Svou skrýš zde nacházejí vlkodlaci a další stvůry, jež husté větvoví stromů chrání před denním světlem.

I ve skutečném světě lesy sehrávají úlohu domova. Žijí zde tisíce zvířat. A co potom v takových deštných pralesích? Tady žijí druhy, které dosud nebyly ještě ani objeveny. Je úžasné, jaký rozmanitý ekosystém les tvoří, co všechno zvládá vytvořit a poskytnout a jaký prostor dává růstu dalších organismů.

Přesto stromy umírají. Umírají zdravé stromy. Naše plíce umírají. Kácení deštných pralesů v Amazonii, Africe a především v Indonésii pokračuje, jako by člověku nedocházelo, že zabíjí sám sebe. Přes osmdesát procent deštných pralesů bylo již zničeno či poškozeno. Kde budeme žít, až nám tu nezbude jediný strom?

Úcta ke všemu živému, to je naše cesta. Láska je nejmocnější silou ve vesmíru a my máme to štěstí, že jsme schopni ji cítit. Projevit lásku všem plodům a darům přírody není těžké, pomůže to přírodě, nám a možná i celé planetě.

Stromy jsou unikátní, jelikož v sobě spojují vesmírnou i zemskou sílu. Vesmírnou čerpají svými korunami a tu zemskou kořeny přímo z půdy a obě se potom utvářejí v jeden mocný celek uvnitř kmene. Stromy jsou životadárnou energií nejen pro zvířata, ale i pro nás. Stačí si vyrazit na procházku a zhluboka se nadechnout. Vzduch je tu samozřejmě jiný, ale je cítit i něco dalšího.

Je to vůně dřeva a mízy, spadaného listí a vlhkost podzimu, vůně čerstvé země. Slunce je tu krásnější, protože se otírá o stromy a najednou všechno září, jasně a živě. Krom toho je ale cítit energie. Energie, která prochází stromy a která léčí. Může nás zbavit stresu a napětí, uvolní naše tělo, harmonizuje duši a uzdraví naše myšlenky. Energii pocítíme, když se stromu dotkneme a požádáme ho o svolení. Můžeme strom i obejmout a vychutnat si tu chvíli. Mnoho lidí rádo objímá stromy, cítí se potom veselí a plní života. Rádi meditujete? Pěkný plácek pod stromem je to pravé místo. Nebojte se otevřít svou mysl.

Každý strom má jinou energetickou vibraci. Pobyt v dubovém, bukovém nebo kaštanovém hájku, zkrátka tam, kde roste více stejných druhů, má velký vliv na zharmonizování životní energie. Vnitřně se očistíme a mentálně si odpočineme v jabloňových sadech a v březovém háji zaženeme únavu a načerpáme vitalitu.

Možná to může znít jako fantasy, ale někdy pomůže odpoutat se od reality a nechat magii stromů, aby nás prostoupila. Protože magické stromy v příbězích vycházejí z těch našich skutečných.

„Ničit deštné pralesy za účelem ekonomického zisku je jako spálit renesanční malbu jenom proto, abychom si na jejím ohni uvařili jídlo.“

Edward O. Wilson

Michaela Burdová

Michaela Burdová (26) začala psát už v 16 letech a je autorkou 11 fantasy knih pro děti a mládež. Prodala už více jak 37 000 výtisků, získala ocenění v anketě SUK 2009 o nejoblíbenější dětskou knihu – 3. místo za Poselství jednorožců – Záchrana Lilandgarie, získala nominaci jako autorka na Zlatou knihu 2010 a stejně tak byla nominována i celá trilogie Poselství jednorožců. Stala se porotkyní v literární soutěži Hledá se autor bestselleru 2015 a píše o psaní do rubriky Profíci radí časopisu Pevnost. Její knihy se prodávají i v zahraničí. Kromě psaní se věnuje malování obrazů zvířat. Je vegetariánka a zapojuje se do ochrany zvířat.

Je autorkou těchto knih:
Poselství jednorožců – Strážci dobra, Zrádné hory Dragor, Záchrana Lilandgarie
Křišťály moci – Zrada temného elfa, Hněv pána ohně, Věž zkázy, Minotaurus
Syn pekel – Vlčí krev, V moci démonů
Volání sirény – Prokletí, Pomsta