Ukázka z knihy Není co ztratit (Rowan Coleman)

Neni-co-ztratit-perex
Hrdinkou románu Rowan Colemanové je Rose, nešťastná manželka násilnického muže, která se díky jedné staré pohlednici rozhodne změnit svůj život. Sbalí si věci, vezme dceru a opustí tyranského manžela s vědomím, že už nemá co ztratit.

Přinášíme vám ukázku z knihy Není co ztratit, kterou vydalo
nakladatelství Domino v edici Inteligentní romány pro inteligentní ženy.

Nezapomeňte si přečíst náš článek! Nejenže se o knize dozvíte více, ale můžete si o ni také až do 5. listopadu zasoutěžit!

 

„Budu tam mít modřinu?“ zajímala se a snažila se tam dohlédnout přes rameno.
„Neřekla bych,“ mínila Rose. „Možná jenom malou. Já myslím, že ses hlavně lekla.“
„A tahle modřina už skoro zmizela,“ řekla Maddie, stáhla si ručník z ramene a prohlížela si šedožlutou skvrnu, která jí pokrývala skoro celé rameno a táhla se až na záda. „Purpurová a žlutá jsou doplňkové barvy. Vidíš, jak je ta žlutá výrazná?“
Rose se kousla do rtu, dívala se na modřinu a srdce se jí svíralo při vzpomínce, jak k ní Maddie přišla.
„Proč to táta udělal?“ zeptala se Maddie a dál se prohlížela. „Moc to bolelo. A taky jsem se lekla, ale hlavně to bolelo.“
„Zlobil se,“ povzdechla si Rose. „A byl moc a moc nespravedlivý. A zlý. Měl vztek, ohnal se po mně a ty ses mu připletla do cesty. Je mi to moc líto, zlato. Moc, moc líto.“
„Takže mi nechtěl ublížit, chtěl ublížit tobě?“ zeptala se Maddie a vzala mámě obličej do dlaní, aby se na ni musela podívat.
„Ano,“ připustila Rose a po tváři jí tekly slzy. Nečekala, že si Maddie vybere zrovna tuhle chvíli, aby probrala, co se stalo večer před útěkem. Samotné se jí do toho nechtělo. Ale Maddie o tom začala, chtěla pochopit, co malá holčička pochopit nemůže – proč na ni táta vztáhl ruku –, a Rose to nemohla jen tak pominout. „Je mi to moc, moc líto. Tobě se nemělo nic stát.“
Maddie se tvářila bolavě a zmateně, nejistě stejně jako doma, jako ta divná malá osůbka, které nikdo nerozumí a která nikdy nezapadne mezi ostatní. Ramena se jí svěsila pod tou vzpomínkou, pod tou pravdou.
„Ten večer,“ začala Rose a snažila se nevzlykat, „když jsi byla v postýlce, jsme s tátou… mluvili. Hádali se. A já jsem ho tak moc rozzlobila, že mě chtěl udeřit. Nevěděla jsem, že jsi přišla dolů, nevěděla jsem, že tam jsi, až…“ Rose se odmlčela. Živě si vybavila chvíli, kdy Richard popadl svou sedmiletou dceru za rameno a praštil s ní do dveří tak prudce, až se zabouchly. Chtěl se dostat k Rose, která ležela na zemi. Srazil ji tam fackou, až jí znecitlivěla půlka hlavy a zvonilo jí v uších.
„Maddie,“ vyjekla Rose, jakmile uviděla dceřinu omráčenou tvář, moc vyděšenou, moc bolavou na to, aby se rozplakala. Richard si jí už všiml taky, její výkřik ho vzpamatoval. Obrátil se, podíval se na Maddii a po sinalé tváři mu přejela hrůza. A v tu chvíli Rose pochopila, co musí udělat. Vyhrabala se na nohy, sebrala dcerku, která se k ní přitiskla, a protlačila se kolem Richarda, ještě moc šokovaného, aby zareagoval. Chňapla svůj tajný balíček z úkrytu za skříní na košťata a pár vlhkých věcí z koše na prádlo, sebrala tašku a klíčky od auta.
„Kam jdeš?“ chtěl vědět Richard. „Co chceš dělat? Nesmíš nikomu nic říct, víš… moje práce, moje pověst… Já to tak nemyslel!“
Ale Rose si ho nevšímala a vyrazila do noci. Věděla, že má jenom pár minut, než vztek zvítězí nad šokem a než se za ní rozběhne. Nacpala Maddii dozadu do auta, zabouchla za sebou dveře u řidiče a zapnula centrální zamykání. Richard za ní ale nešel, nebránil jí odvézt dceru. Možná ho ani nenapadlo, že jeho zakřiknutá ženuška bude mít kuráž odjet dál než kolem bloku. Rose se na něj naposled podívala, jak stojí ve dveřích mámina domu a opírá se o sloupek, sleduje ji se založenýma rukama, už úplně klidný.
On myslí, že to nezvládnu, uvědomila si Rose. On si myslí, že ho nedokážu opustit. Chvíli jen svírala volant, až jí bělely klouby, a nevěděla, jestli náhodou nemá pravdu.
„Mami, jeď,“ zaprosila Maddie šeptem ze zadního sedadla a hlásek se jí třásl strachem. „Jeď, mami.“
Až dceřino naléhání přimělo Rose otočit klíčkem v zapalování a rozjet se.

——————————————-

Přečtěte si další ukázku.


DominoNakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeNení co ztratit

Coleman, Rowan

Domino, 2015

Napsat komentář