Knihu Jak neuloupit smaragd, kterou napsal autor Donald Westlake, vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Nedá se nic dělat. Bude muset přibrzdit, nebo to nezvládne. Povolil plyn a sešlápl brzdy. Diskové brzdy zabraly a držely.

V jekotu sirén Kelp motor neslyšel, ale slyšel, jak skřípějí pneumatiky. Podíval se na roh a ze strany se před ním vynořil v zorném poli sporťák a pak vyrazil kupředu jako fotbalista Jim Brown, když předvádí svůj slavný únik s míčem. Kelp rozsvítil baterku a začal s ní mávat jako pominutý. Copak ho Murch nevidí? Sporťák byl větší a větší.

Murch věděl, co dělá. Jeho pasažéři se drželi čalounění a jeden druhého, zatímco on se řítil ulicí, sešlápl brzdy a přesně v tom pravém zlomku okamžiku zamanévroval citlivě volantem, vyjel po prknech do nákladního auta, znovu sešlápl brzdy a zastavil s vibrujícím vozem dva palce od protější stěny. Vypnul motor a zhasil světla.

Kelp zatím odložil baterku a rychle strkal prkna zpátky do vozu. Zapráskl jednu půlku dveří, seshora mu vyrazily vstříc ruce, aby mu pomohly dovnitř, a pak zapráskla druhá půlka.

Půl minuty se v temných útrobách neozval ani hlásek, bylo slyšet jen těžké oddychování pěti lidí. Pak pravil Greenwood: „Musíme zpátky. Zapomněl jsem si kartáček na zuby.“

Všichni se tomu zasmáli, ale byl to jen nervózní smích. Přesto jim trochu pomohl, aby se uvolnili. Pak Murch znovu rozsvítil přední světla sporťáku, protože už si předtím vyzkoušeli, že zevnitř vozu ven nepronikne žádné světlo, a všichni si začali tisknout ruce a gratulovat si k tak dobře vykonané práci.

Zmlkli a poslouchali, jak kolem s jekotem projíždí policejní vůz, a Kelp pravil: „Jsou nám na stopě jako vlčáci,“ a všichni se zase zasmáli.

Podařilo se. Teď už to bude jednoduché. Ve voze počkají asi do šesti a pak Kelp vystoupí, přeleze si do kabiny a všechny je odtud odveze. Není pravděpodobné, že by ho někdo zastavil, ale i kdyby, je dokonale pojištěn. Má legální papíry na nájemný náklaďák, legálně vyhlížející řidičský průkaz a další legitimace a věrohodně působící důvod, proč je s vozem na ulici. Na nějakém tichém místečku v Brooklynu sporťák vysadí a s klíčky okatě zastrčenými jej nechají stát u nějaké střední průmyslové školy. Nákladní vůz odvezou na Manhattan a nechají v garáži, kde si ho vyzvedne chlap od majora Ika a vrátí ho do půjčovny.

Všichni byli rozjaření a šťastní a cítili úlevu. Rozsadili se v kabrioletu a vykládali si vtipy a za chvíli přinesl Kelp karty a začali hrát poker o vysoké sumy napsané na papírcích.

Někdy kolem čtvrté řekl Kelp: „Zejtra zajdem pro smaragd a vyzvednem si prachy.“

Greenwood pravil: „No, myslím, že na tom zejtra můžem začít pracovat. Tři karty,“ oznámil Chefwickovi, který rozdával kluky nebo vyšší karty.

Všichni ztichli. Dortmunder se zeptal Greenwooda: „Co tím chceš říct, že na tom zejtra můžem začít pracovat?“

Greenwood nervózně pokrčil rameny: „Chm, ono to nebude tak úplně nejjednodušší.“

Dortmunder se zeptal: „Jak to?“

Greenwood si odkašlal. Rozhlédl se po všech s nejistým úsměvem: „Protože já ho schoval na policii.“

——————————————

Jestliže vás ukázka zaujala a rádi byste se o knize dozvěděli více, na našich stránkách si na ni můžete přečíst i recenzi
a do 29. října ji můžete vyhrát v naší soutěži!

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Westlake, Donald

Cosmopolis, 2015