Někdy je zima milosrdnější než lidé

Strach-zemrit-perex
V tuhých montanských zimách čeká skrytá hrůza, která přináší smrt. V horském městečku Medvědí brod byly nalezeny dvě zavražděné ženy. Mezi nicnetušícími obyvateli se skrývá vrah, který mrtvá těla považuje za umělecké dílo. Čí mrtvola bude vystavena příště?

Přinášíme vám ukázku z knihy Strach zemřít,
kterou vydalo nakladatelství Domino.

 

Bylo to hezké ráno.

Slunce se vyhouplo nad obzor a zasvítilo na čerstvě napadaný prašan, který rozfoukával svěží vánek. Pomalu došel ke schránce a vyndal noviny, pak se vrátil do domu a otevřel jejich tenké stránky. Nic o jeho díle, samozřejmě. Noviny šly do tisku dlouho předtím, než jeho sochu objevili. Byl u toho. Stál v davu za policejní páskou. Věděl, že ho mohla policie vyfotit a jeho obličej by se mohl mihnout ve zprávách, ale je to malá šance. Pokud by se ho přeci jen ptali, neměli by důvod zpochybňovat jeho přítomnost u incidentu.

Vyhýbal se jakémukoliv kontaktu s policií. Zíral na jesličky a policajty, kteří se snažili přijít na způsob, jak dokonalou ledovou sochu odvézt. Mohl jim poradit. Stačil by naviják a pick-up nebo dodávka, ale, ach, jen ať si lámou hlavu, ti uniformovaní úředníčci, detektivové, technici…

Idioti!

Bylo nádherné pozorovat, jak jsou bezradní. Pobrukoval si melodii, která se mu honila hlavou i v kostele. My tři králové jdeme k vám…

Vánoce měl moc rád, i když tomu tak nebylo vždycky. Některé vzpomínky na Vánoce z minulosti nebyly vůbec hezké. Rozlévaly se mu v mozku jako žíravá kyselina, která mu spaluje šedou kůru mozkovou a připomíná mu, že bolest a potěšení jsou jako milenci, že jeden bez druhého nemají takovou sílu. Ze stínů pozoroval policajty. Mávali rukama, nevěděli kudy kam, mluvili a u toho se mračili. Hloupý kazatel sledoval okolí a pořád k sobě tiskl ty svoje zbožné ruce. Ten svatý trouba naštěstí udělal maximum a zničil místo činu, pokrytec jeden. Další pustošivý nájezd na jesličky udělali uniformovaní vyšetřovatelé a detektivové. Jediné, co ho znepokojovalo, byla tmavovlasá policistka, která intenzivním pohledem pátrala v davu a snažila se ho identifikovat. Opravdu, pozorovala přihlížející a doufala, že ho chytí.

Štěstí, zdraví vinšujem vám…

Chytit jeho? Kdepak. Samozřejmě, že by ta policajtka z téhle hry nakonec mohla vyjít jako vítěz. Jen to ještě neví. Ale mohla by. Brzy.

Při tom pomyšlení se mu do krve vylil adrenalin. Sáhl do kapsy a pohrával si se skrytým pokladem. Ano, ano, dozví se to. Detektiv Selena Alvarezová zasluhovala osobnější přístup…

Přirozeně na sebe nechtěl upoutat zbytečnou pozornost. Odešel proto ještě předtím, než se objevilo víc zvědavých sousedů a řidičů. Vrátil se domů, přestože tak toužil zůstat a kochat se frustrací policajtů a nervozitou toho pitomého kazatele.

Později, připomněl si, když se blížil k domu zezadu a pečlivě stoupal do stop ve sněhu, které tu zanechal. Na zadní verandě se pomalu vyzul z bot a vešel do šatny starého stavení v ponožkách. Prošel studenou kuchyní kolem kamen na dřevo, ve kterých babička dělávala nezapomenutelné sušenky, do přední části domu a zamířil rovnou do svého doupěte, které si udělal ze starého salonku.

Byl si jistý, že „velký“ novinářský příběh v Medvědím Brodě se bude těšit neobvyklé pozornosti v celém okrese, možná ještě dál. Naštěstí měl prostředky k tomu, aby si nahrával každou místní stanici. Záznamy si s chutí bude přehrávat stále dokola. Také má počítač. Už si přečetl první zprávy na webu. Na spaní byl příliš vzrušený… Raději bude sledovat zprávy!

V patře se ozvalo žuchnutí, jak jeho manželka položila nohy na podlahu. Vzápětí se vyhrabala z postele. V duchu počítal kroky. Jen šest. Vždycky je to jen šest. Ani ne za minutu se ozvalo spláchnutí toalety. Tři kroky a voda v umyvadle a vzápětí v potrubí. Za tři minuty se na starých dřevěných schodech ozvaly kroky tlumené bačkorami. Podráždění v něm rostlo, teď už jen čekal, až strčí hlavu do dveří. „Pracuješ?“

Jako kdyby někdy dělal něco jiného.

„Hmm.“ Sotva vzhlédl. Proboha, lezla mu už pěkně na nervy. Přemýšlel, co jí udělá… Až nastane správná doba. V jejím případě poteče krev. Jako poprvé.

„Udělám kávu. Už jsi byl venku?“

————————————————————–

Pokud se vám ukázka líbila, můžete v jejím čtení pokračovat.


O autorce

Lisa-JacksonLisa Jackson přišla ke spisovatelské profesi čirou náhodou. Nezačala psát proto, aby naplnila své literární ambice, ale aby zaplnila smysluplnou činností volné večery. Svého rozhodnutí nemusela vskutku nikdy litovat. Každá její novinka se bezprostředně po vydání ocitá na špičce žebříčku nejprodávanějších knih nejen v domovských Spojených státech, ale i ve třicítce dalších zemí.
(Informace a foto o autorce: Nakladatelství Domino)

 

O nakladatelství

DominoNakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeStrach zemřít

Jackson, Lisa

Domino, 2015

Napsat komentář