Nakladatelství Vyšehrad představilo 10. srpna 2015 svým přívržencům další z románů Paticka Lee Signál (Signal, 2015) v českém překladu zkušeného překladatele Jindřicha Manďáka.

Patrick Lee se narodil v západním Michiganu v roce 1976. Po svých dvacetinách se zkusil uchytit jako scénárista, ale po třicítce svět filmu opustil a pustil se do psaní románů. Má za sebou dvě série s různými hrdiny. Jeho prvotina, zatím ve třech svazcích, je reprezentována příběhem Travise Chase, bývalého trestance, zatímco poslední dvě vydané knihy spojuje hlavní postava Sama Drydena. První z příběhů Travise Chase vyšel v roce 2009 pod názvem The Breach (Průlom). Druhá kniha následovala o rok později pod názvem Ghost Country (Země duchů) a třetí Deep Sky (Hluboký vesmír) pak vyšla v roce 2011. Po malé přestávce zahájil Patrick Lee novou publikační etapu vydáním prvního z titulů série Sama Drydena s názvem Runner (2014, česky Na útěku, Vyšehrad 2014), o rok později opět následované zatím druhým pokračováním v právě zmíněném Signálu.

Signál, podobně jako dosud všechny Leeovy knihy, je strhujícím akčním příběhem. Pokud bych měl Leeovu tvorbu přirovnat k nějakému jinému současnému autoru, pak by přirozená volba padla na Lee Childa. Styl, spád děje, znalost problematiky, podobnost povah hlavních hrdinů (tedy Leeův Sam Dryden vs. Childův Jack Reacher), to všechno si je na první pohled tak blízké, že záměna obou autorů by byla přirozeným omylem velké většiny čtenářů. V případě Leeova Signálu je však rozdíl přeci jen patrný, ale není dán chováním hlavního hrdiny, leč prostředím a kulisami. Na rozdíl od Childa, jenž pracuje jen se současností, Lee si jako kulisu pro Signál zvolil vědecko fantastické pomůcky v podobě přístrojů umožňujících slyšet deset a kousek hodiny do budoucnosti. Slyšet platí doslova – zařízení dokáže zachycovat vysílání náhodných rozhlasových stanic z budoucnosti necelého půl dne vzdálené. Jak čtenáře asi nepřekvapí, Signál je hlavně příběhem souboje dobra a zla, střetu těch „hodných“, snažících se využít vynález k záchranám lidských životů, a těch „zlých“, hledících hlavně na svůj osobní prospěch a jdoucích doslova „přes mrtvoly“.

Patrick Lee dokáže mistrně vyladit popisnou a akční část příběhu. Jeho vyprávění má tu pravou dávku překvapení, napětí a vzrušení, jakou čtenáři od tohoto žánru očekávají a požadují, a jaké se ne vždy u jiných autorů dočkají. Přestože hlavní pilíř Signálu stojí na psychologii hlavních postav, nevyhýbá se autor ani detailnějšímu popisu nové technologie, a to do té míry, že nezkušenému čtenářovu oku dává takové vysvětlení smysl. Dá se tedy říci, že hranice, jež kdysi žánr dělila, na Verneovskou a Welsovskou větev, tedy na převážně popisný a technický směr a na směr stavící více na charakterech lidských hrdinů, se v Leeově pojetí stírá do vyváženého kompromisu. To vše ve prospěch čitelnosti do takové míry, že přívlastek „jedním dechem“ je zde plně a po právu na místě. Pokud to čtenářům dovolí jejich časové možnosti, je přečtení oněch přibližně dvě stě sedmdesáti stran záležitostí jediného víkendu. Dalo by se také říci, že scenáristická etapa života Patricka Lee se v jeho románech více než zúročila, protože četba jeho děl je jako sledování opravdu vydařeného filmu. Doufejme tedy, že se dočkáme nejen jeho nových prací, ale třeba jednou i překladu jeho první trilogie s Trevisem Chasem.

Související knihy

Lee, Patrick

Vyšehrad, 2015