Knihu Bitva na řece Pádu vydalo nakladatelství Portál.

Kapitola 2

Inženýru Pontanimu se oči lesknou vzrušením. Lodní kolo bije lopatkami o vodu, jako by ho nepoháněla pára z kotle, ale z vařícího nitra sopky. Rychlost lodi roste, řada topolů na břehu se míhá v závratném rytmu. Ožily snad vysoké štíhlé stromy? Daly se na útěk v opačném směru? Jak obrovskou, nezkrotnou sílu má pára! Proč by s novými vynálezy, s dokonalejšími parníky měli přicházet jen Britové, Němci nebo Američané? Ano, ano, bude prvním italským inženýrem, který přijde s něčím převratným! Ach, kdyby jen lidé tušili! Nový typ lodního kotle, to není zdaleka všechno! To hlavní přijde, až světu předvede svůj velký objev, až položí na stůl svůj největší trumf! Konečně úspěch! Konečně sláva, jakou si po letech studia, hledání a tvrdé dřiny zaslouží!

Strojník sleduje inženýra, zatíná pěsti. Kam to ten chlap hledí? Lodní kolo se točí, jako kdyby na něm rajtoval sám ďábel, parník se třese, div se nerozlítne – a von? Počítá vrány na topolech? Že prý stěny kotle předimenzoval! Hlavně dyž to řek učeně. Já vím vo páře svý. Těch kotlů, co nevydržely její příšernej tlak a bouchly, perbacco!, prsty vobou rukou by na jejich spočítání nestačily. Jenže když řekne kapitán, při týhle plavbě rozhoduje Pontani, může jít strojník proti němu? To by taky moh přijít vo chleba! Adam Fiesoli je tvrdý chlap. Ale jsou představy, při kterých i otrlému námořníkovi naskakuje husí kůže. Strach? Ano, strojník má strach. Ať si slavný ingegnere třeba stěžuje, on tu nečinně stát nebude!

Sklonil hlavu jako útočící býk a rozběhl se ke kotelně. Rychle! Musí to udělat rychle! Rozkáže tomu klukovi, aby uvolnil pojistnej ventil. Pak nechá spratka u kotle a rychle zmizí. Když bude inženýr řvát, jak to, že je ventil votevřenej, hodí všechno na kluka. Prasklo mu v bedně, můžu já za to? Nebyl jsem v kotelně, musel jsem ke stroji, dělal jsem svou práci. A kdyby chtěl ten zmetek otevřít tu svou černou hubu, bude mu ji umět zavřít, a pěkně rychle!

Strojník škubl dveřmi tak, že je téměř vytrhl z pantů, prkna podlahy duní pod jeho tvrdými botami.

„Kam si zalez’, ty černej – “

Vytřeštěným zrakem probodává Fiesoli kouty kotelny. Zmizel! Kluk je pryč! Strojník se otáčí – a jeho oči zůstávají viset na ručičce tlakoměru. Je vysoko nad rudou značkou, je na samém okraji přístroje a útočí na něj jako šílený pták, který chce ven z klece.

Strojníkova nehybnost trvá jen zlomek vteřiny. Jediný pohled na kotel – v dusivém horku podpalubní kotelny polévá muže mráz. Má pocit, že kovová nádoba žije. Strašlivý horký dech jí zevnitř nadouvá stěny, přízračná síla se kolem ní šíří v hmatatelných, čím dál hrozivějších vlnách. Jako by kotel nebyl z pevného kovu, ale z pružné blány. Odshora dolů po něm běží sinavě bledé žíly, které se působením rostoucího vnitřního tlaku rozšiřují čím dál víc. Co to žhne v samém středu kotle? Na strojníka Adama jako by skrze průsvitnou stěnu kotle upíraly svůj zlověstný pohled plamenné ďábelské oči. Fiesoli vylétl na palubu.

* * *

Bongo se zachytil za větev, která se skláněla nad hladinu, a zůstal na ní viset. Těžce lapá po dechu, nemá sílu se vyšplhat na břeh. Když se odrazil od boku lodi a skočil do vody, bylo to, jako by narazil do kamenné stěny. Vzápětí se jeho těla zmocnily vlny vzduté ženoucí se lodí. Vmžiku měl ústa plná vody, divoký vír ho stáhl pod hladinu. Bezmocně a zoufale máchal rukama, snažil se popadnout dech, plíce mu trhala strašlivá síla.

Vzduch! Vzduch!

Pak měl zničehonic hlavu nad hladinou, vlny s ním pohazovaly jako s korkovou zátkou. Plival vodu, lapal po dechu, zmateně máchal rukama, než konečně začal plavat. U břehu se k němu větev sklonila jako pomocná ruka.

Silueta lodi se ostře rýsuje proti fi alové obloze. Dým, který parník chrlí z komína, je čím dál hustší a temnější. Černý mrak se táhne ke břehu, zahaluje vysoké, štíhlé koruny topolů, v cárech se snáší na okolní pole.

Ve chvíli, kdy se Bongo natáhl po pevnější větvi, aby se vyšplhal na břeh, rozřízl nebe nad řekou úzkostný, varovný hlas lodní sirény. Chlapec se otočil zpět k řece.

Jako netopýři vylekaní světlem se temné lidské postavy vrhají z lodi do vln Pádu. Píšťala zní podruhé. Je to signál, který Bongo zná, znamení vrcholného nebezpečí. Námořníci ve vodě divoce máchají pažemi, aby se dostali co nejdál od plavidla.

Jako opilec nebo jako člověk, který se zničehonic pomátl, se parník stáčí hned v tu, hned v onu stranu, míří přídí proti břehu, proud ho otáčí, žene zpět do středu řeky. K temnému nebi vyšlehl z lodi oslnivý bílý záblesk, břehy řeky rozechvěl ohlušující výbuch. Úder gigantické pěsti vrhl do výše tříšť trosek. Když se snášejí zpět k zemi, zařezávají se do oblaků páry a nechávají po sobě klikaté jizvy.

——————————————

Jestliže stále rozmýšlíte, zda si knihu pořídit, můžete si přečíst i další ukázku z knihy, kterou pro vás nakladatelství připravilo, nebo nahlédněte do našeho článku, v němž se o knize dozvíte více.

Nakladatelství Portál bylo založeno v roce 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v ČR. Vydává publikace z těchto oblastí: psychologie, pedagogika, sociální práce, média, populárně psychologická literatura, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi a knihy pro děti a mládež.

Související knihy

Selucký, Oldřich

Portál, 2015