Knihu Tentokrát to vyjde vydalo nakladatelství Domino.

Podívám se na hodinky. Je přesně deset. Jsem moc ráda, že Kevin, Sandro a Alexandre jsou tu se mnou. S nimi nemám takový strach. A to je sotva znám. Momentálně jsou to mí nejbližší spojenci. Asi jsem hodně zranitelná, když se musím takhle spoléhat na neznámé lidi. Ten, který teď otevře dveře, byl ještě před několika týdny mužem mého života. To jsou ale divná slova. Na základě čeho tohle prohlašujeme? Vždyť to byl jen pocit. A on se teď stal inkarnací mé nejhorší noční můry. Tak to je. Když zazvoním na Huguesovy dveře, mám pocit, že jdu zápasit do boxerského ringu. Protáhnu si ruce, abych se trochu uvolnila. Mám chuť ho poslat jednou ranou k zemi, jenže já jsem jen lehká váha… Kevin, kterému jsem vysvětlila, jaká je moje situace, mi pošeptal:

„Nebojte se, to bude dobrý. S náma se vám nic nemůže stát.“

Hugues otevře dveře. Vypadá to, že právě vylezl z postele.

„Á, to jsi ty,“ zamumlá.

„Přesně jak jsme se dohodli.“

„Chceš kafe?“

„Ne, díky.“

„A nechceš jedno uvařit ty mně?“

Hlavně nereagovat. Na nic nemyslet. Emilie mi poradila, abych se soustředila jen na svůj vlastní cíl: naložit věci do auta a vypadnout. Hugues má na sobě jedno z těch svých vytahaných triček a teplákovou soupravu, kterou právě vytáhl z tašky. A protože mu neudělám kafe, pokouší se zažertovat:

„Jo aha, paninka se ještě pořád cuká…“

Opravím ho:

„Slečna.“

No, slečna nevypadá zrovna moc sympaticky. A ještě jednou si sem vleze dva týdny po té zradě, kopačkách a vyhazovu. No to je jasný, ženský jsou fakt pomstychtivý! On už evidentně zapomněl, co jsem si kvůli němu vytrpěla. Zatnu zuby. Hlavně nesmím dovolit svým pocitům, aby nade mnou převzaly vládu. Přišla jsem si pro věci, které mi patří. Musím se držet toho faktu a svého cíle. Dál není co dodat. Kdyby náhodou povolila některá z hrází, které zadržují mé emoce, vrhla bych se na něj, vyškrábala mu oči a pak bych si vzala ty malé nožíky, které mě přinutil koupit, protože přece vypadají skvěle a pak jsme je stejně nikdy nepoužili a s nima bych mu na tu jeho zabedněnou hlavu vyryla svoje jméno a taky co si o něm myslím. Sprosťák hnusnej! Klid, Marie, hlavně dýchej zhluboka!

Obrátím se na své pomocníky:

„Pánové, je potřeba odstěhovat všechny tyhle krabice a taky tamten gauč.“

Alexandre projde těsně okolo mě a odpoví mi velkoměstským přízvukem:

„Jasně, paninkó!“

Každý pak popadne jednu krabici a jdou s nimi dolů. Ocitnu se o samotě s Huguesem. Ani nevím, kde teď je. Mám se na pozoru. Uklidňuju se úklidem věcí, kterými zaházel můj gauč. Z chodby zaslechnu hluk. Připadá mi, že vyšel z pokoje a zavřel za sebou dveře. Ale tohle obvykle nikdy nedělá. Mám pocit, že jsem zaslechla něčí hlas. Že by tu nebyl sám? Možná je s ním ta jeho důra. Madame SMS. Umíte si to představit? Už vidím ty palcové titulky: Žena šílená vzteky zmasakrovala svého bývalého a jeho milenku nůžkami na manikúru a snažila se jejich těla dát sežrat činčilám. Nebo: Modlila se k Bohu, aby jí ulevil v její bolesti, když tu náhle paprsek světla z nebes zmenší toho, který ji pustil k vodě a tu jeho poběhlici. Ona nedopatřením ty dva tvorečky osmadvacetkrát zašlápne a rozhodne se, že je spláchne do záchoda, aby ukrátila jejich utrpení.

Hugues se opírá o rám dveří a nenuceně si přitom utáhne pásek županu. Vsadím se, že si myslí, jak je okouzlující.

„Nezdá se ti, že je tady nějaká zima?“

Ty ubohej šašku, rozhodně tady není taková zima jako v mém srdci. Ty musíš jen zaplatit faktury. Nikdy se mi nelíbilo, když zaujal tuhle svou pózu zdánlivě cool playboye, světáka, který je za všech okolností naprosto v pohodě. Přestal to dělat ve chvíli, když se jednou při dovolené na nějakých ostrovech opřel o bambus v květináči, a ten pod jeho vahou povolil. Válel se tam po zemi přímo uprostřed hotelové haly. Šílená ostuda. Celý večer se na mě tvářil jako kakabus, protože jsem se odvážila vyprsknout smíchy. Když ho tam teď vidím u dveří a vzpomenu si na to, mám sílu se na něj i usmát. Asi si myslí, že se snažím být milá, ale já na něj ve skutečnosti úplně kašlu. A najednou si na mě dovolí promluvit:

„Nedala jsi mi svou novou adresu.“

„A co bys s ní dělal? Předtím jsme měli jednu společnou. A já na tom nehodlala nic měnit…“

„Kvůli poště…“

„To tě nemusí znepokojovat. Zařídila jsem si na poště přeposílku. Koneckonců mi vždycky můžeš ještě zavolat…“

„A jo, já ti zapomněl říct, že ti nejspíš odpojí telefon… Nechal jsem normálně změnit smlouvu, aby všechno bylo jasný. Nechtěl jsem ho dál platit, když už nejsme spolu. Logický, ne…“

„To jsi dobře udělal. Souhlasím s tebou. Je potřeba, aby věci byly jasně dané.“

„Dáš mi nové číslo, až ho budeš mít?“

Ti tři chlapi se mezitím vrátili a tak mu díky nim nemusím odpovídat. Jejich přítomnost mě uklidňuje. Využiju jí, abych dokázala z mého jediného movitého majetku odstranit zbytek těch hadrů, které se po něm povalovaly. Jediným pohybem je všechny smetu rovnou na zem. Hugues si toho ani nevšimne. Vrhnu se ke vstupním dveřím a pošeptám Alexadrovi:

„Prosím vás, nenechávejte mě tu s ním samotnou. Choďte dolů po jednom, prosím…“

Kývne souhlasně hlavou a zavelí:

„Sandro, zůstaň tu se mnou, vezmeme si na starost ten gauč. Kevine, budeš dál pokračovat s těmi krabicemi?“

Oddechnu si. Znovu najdu pevnou zem pod nohama. Alexadre nadzvedne ten těžký gauč s lehkostí, která mě překvapí. V porovnání s ním vypadá Hugues jako neduživé dítě. Pokud jde o Alexandra, ten určitě nesportuje jen ve svých představách nebo v mém pokoji… Znovu jsem zaslechla ten hluk. Jsem si jistá, že tam je.

—————————————————————–

Nakladatelství Domino pro své čtenáře připravilo ještě další ukázku, kterou si můžete přečíst.

Jestliže vás kniha zaujala, pak se vám možná bude líbit i autorova kniha Zítra začnu nový život!, na kterou si u nás můžete přečíst recenzi. A v podobném ladění se nese také titul Všechno je jinak!, který v České republice vyšel v dubnu 2014.

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Související knihy

Legardinier, Gilles

Domino, 2015