Přinášíme vám ukázku z knihy Momentky ze života Matky Terezy, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

1. KAPITOLA

Chudí jsou skvělí lidé

Aby člověk správně pochopil charisma Matky Terezy v celé jeho šíři, musí vzít v úvahu, že její povolání nebylo zaměřeno na chudé všeobecně, ale na nejchudší z chudých. Na ty, kteří si nemohou pomoci sami a kteří nemají nikoho, kdo by se o ně postaral.

Matka Tereza nebyla žádný guru, velmi respektovala i jiná povolání: „Když jsi povolán k vyučování mladých, je to tvoje povolání. A je to právě to, co Bůh od tebe chce.“ Často jsem slyšel tento jednoduchý výrok: „Co děláš ty, já dělat neumím. Co dělám já, ty dělat nemůžeš. Ale spolu můžeme udělat něco krásného pro Boha.“

Přitom však chudobu nepovažovala ani za ideál, ani za Bohem daný osud: „Bůh nestvořil chudobu. My jsme stvořili chudobu, protože se nedělíme navzájem.“

Při mých prvních setkáních s Matkou Terezou jsem se necítil úplně bezpečně kvůli její otevřenosti, protože trvala na tom, aby se do nového domu hned zvali chudí, ba přímo je nutila přicházet. Jakmile někde otevřela nový dům, vždycky byli všichni chudí z celého okolí pozváni na první mši svatou. Matka Tereza to tak chtěla. Když se ohlížím nazpět, už chápu, že chtěla, aby u toho byl Ježíš v podobě eucharistie a v chudých.

Musím se přiznat, že pro mě tito lidé, kteří o liturgii neměli ani ponětí, někdy vypadali dost troufale a často zrovna nevoněli, nebyli nezbytně těmi, které bych si představoval mít na první mši svaté s Matkou Terezou v novém prostředí.

Například ve Vídni: mše byla překrásná, sestry nádherně zpívaly. Po mši svaté se sestry spolu s Matkou Terezou modlily své čtyři obvyklé modlitby a potom měly jít za svou prací, zařizovat právě pořízený dům. Šel jsem ze sakristie do kaple, abych vykonal děkovnou modlitbu. Zdálo se, že poslední účastníci mše jsou pryč. Klekl jsem si za oltář.

Vtom jsem na druhé straně oltáře zpozoroval sedět nějakého otrhance, asi bezdomovce. Ve Vídni jim říkáme tuláci. Na nohou měl otevřené rány. Měl jsem dojem, že je trochu podnapilý. Tento výjev nepřispěl zrovna k mé spokojenosti a doufal jsem, že tulák brzo odejde.

Modlil jsem se za oltářem řádně a zbožně, ale ne zcela vroucně. Najednou bezdomovec spustil hlasitou spršku slov. V prvním okamžiku jsem se lekl, protože jsem si myslel, že mluví ke mně.

Pak jsem se se stále více hlodajícím svědomím zaposlouchal – on se modlil.

„No, Ježíši, tak jsem tu. Nikdy bych na to ani nepomyslel. Nevím, jestli se ti to líbí nebo ne, ale jsem tady celkem rád.“ Nejméně pět minut mluvil s Ježíšem tímto způsobem, velmi osobně a – podle mého názoru – nádherně. Byla to snad nejpřirozenější a nejvíce přímo ze srdce vycházející modlitba, jakou jsem kdy slyšel. Zcela jistě si mě za oltářem nevšiml. Myslel si, že si se svým Ježíšem může popovídat úplně sám a nerušeně. Hodně změnil můj postoj k bezdomovcům.

Bylo to dojemné. A potvrdilo se mi, co Matka Tereza tak často říkala: „Chudí jsou skvělí lidé.“ (The poor are wonderful people.) Většinou se na ně díváme jen zvenku, na „otřesné šaty“ chudoby, na takzvanou vnější kůži, která nám často nevyhovuje. Jen zřídkakdy však vidíme, jako já tehdy ve Vídni, i do srdce člověka. Proto Matka Tereza často říkávala: „Nikdy nesuďte!“ (Never judge!)

Karmelitánské nakladatelství je křesťansky orientované nakladatelství. Na trhu působí od roku 1991 a dosud vydalo více než 1500 titulů. Ediční plán KNA tvoří především jsou edice věnované duchovnímu životu. Poutavými příběhy ze života jednotlivců KNA přibližuje čtenáři duchovní život, jak je tomu například v knize Sůl života nebo Misionář světa Jan Pavel II.

Související knihy

Leo Maasburg

Karmelitánské nakladatelství, 2015