Jaká tajemství by mohla obestírat Winstona Churchilla? Jak se vyvíjela naše zahraniční politika od konce 1. světové války? Odpovědi naleznete v dnešních tipech, které se nesou v duchu vojenství a dají vám nahlédnout do minulosti evropských zemí.
Milovníky tajemství a záhad jistě potěší náš první dnešní tip, kniha s názvem Složka Churchill amerického spisovatele Lea Kesslera. Dobrá pověst obdivovaného a váženého Winstona Churchilla je vážně ohrožena. Někteří lidé jsou ochotni zajít daleko pro její zničení, jini neváhají obětovat život pro její uchování…
Složka Churchill
Autor: Leo Kessler
Přeložil: Jan Lusk
Počet stran: 208
Vazba: vázaná
Formát: 126×200 mm
ISBN: 978-80-269-0165-5
Doporučená cena: 249 Kč
Knihu Složka Churchill vydalo nakladatelství Baronet.
Miláno, duben 1945. Benito Mussolini je mrtev, zabit italskými partyzány, a jeho tělo visí vystaveno před jásajícími davy. Třiadvacetiletou vládu italského diktátora stihl krvavý a ostudný konec. O půl století později se však vynořují tajemství, o nichž se myslelo, že si je Mussolini vzal s sebou do hrobu, a vrhají špínu na třísetleté britské impérium a jeho někdejšího vrcholného představitele. Objevené dokumenty jsou plné obvinění z podlosti a korupce, jež hrozí zničit pověst největšího a nejmilovanějšího Angličana naší doby.
Existují lidé, kteří jsou schopni zajít do krajnosti, aby se k těmto papírům dostali. V posledním dějství, odehrávajícím se na belgickém zámku, obětuje příslušník SAS život, aby uchoval jedno z největších tajemství století.
Ukázka z knihy
„Velšskej kretén,“ pomyslel si Yates a tajně se napil z poloprázdné lahve skotské, kterou ukrýval v hnědém papírovém sáčku. Kolem něj ve velké kanceláři bez přepážek nebylo kromě jemného cvakání počítačů a notebooků slyšet žádný zvuk. Žádné zvonění telefonu (Jenkins zakázal jejich používání mezi dvanáctou a čtvrtou – „Nikdo se zdravým rozumem nedělá zprávy před čtvrtou odpoledne.“). Žádné povídání. To špitání, které tam probíhalo, bylo tlumené, nebo dokonce vystrašené. Jediný zvuk pocházel od šéfredaktora zpravodajství Jenkinse, „Velšského kouzelníka“, jak mu za zády všichni říkali. Řval na sekretářky, vykřikoval rozkazy na vystrašené reportéry a neustále štěkal: „Kde mám to zatracený kafe – černý jako satanovo srdce a s jedním cukrem!“
Nakonec se Yates dostal na řadu ve frontě, která se již začala tvořit. Jenkins sjel dopisovatele pohledem odshora dolů, jako by představoval nějakou zvlášť nepříjemnou formu života. Všiml si téměř nového obleku, vyleštěných kožených bot místo tenisek a kabely označené blednoucími samolepkami z Benidormu a Ibizy.
„Jestli tohle neposerete, Yatesi, dostanete jistou prémii. Budete si moc nalepit samolepku ze Southendu.“ Pohlédl na Yatesův opilecky oteklý obličej a zasmál se.
Yates si nešťastně pomyslel, že „Velšský kouzelník“ jako obvykle neodolal, aby si neudělal legraci z kohokoliv, jestliže věděl, že mu to projde. Nahlas řekl jen: „Jsem připraven vyrazit, šéfe. Minulou noc jsem přečetl všechna ta lejstra. Včetně obrázků.“ Vysypal ze sebe všechny informace jako dobře placený korespondent Sunday Times s pár výborně se prodávajícími knihami na kontě a domem v londýnské čtvrti burzovních makléřů. (str. 8)
Pokračujte ve čtení ukázky.
O autorovi
Leo Kessler (vlastním jménem Charles Whiting) se narodil roku 1926 v New Yorku. V šestnácti letech vstoupil dobrovolně do armády, kde prošel aktivní službou v Belgii, Holandsku a Německu u 52. průzkumného pluku. Poté co v roce 1953 ukončil univerzitu, odešel do zahraničí a pracoval jako redaktor, obchodník, korespondent a později jako odborný asistent na několika univerzitách po celém světě. V roce 1973 se stal spisovatelem z povolání a v roce 1988 se vrátil do Anglie, aby psal. Dodnes vydal přes 200 knih, jež zahrnují vojenskou historii, špionáž, životopisy a akční romány. Charles Whiting, nositel literární ceny Sira George Dowtyho, vyjma pseudonymu Leo Kessler známý též pod pseudonymem Duncan Harding, je jedním z autorů, jejichž knihy se v britských knihovnách nejvíce vypůjčují.
Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Baronet.
————————————————
Rusko a jeho politika v nás vzbuzují nespočet otázek. Mnohé odpovědi a zajímavosti poskytuje čtenářům historik a diplomat Jaroslav Šedivý ve druhé knížce z dnešních tipů, nazvané Osudné spojenectví.
Osudné spojenectví
Autor: Jaroslav Šedivý
Počet stran: 288
Vazba: pevná s přebalem
Formát: 130×200 mm
ISBN: 978-80-204-3823-2
Doporučená cena: 289 Kč
Knihu Osudné spojenectví vydalo nakladatelství Mladá fronta.
V současné době opět vzrůstá zájem o velkou ruskou říši na východě, o její zahraniční politiku nejen v Evropě, o její mezinárodní pozici, kterou si buduje v konfrontaci s ideály, jež vyznává demokratická Evropa. Ona politika je inspirována a řízena silnou a těžko odhadnutelnou osobností, jakou už v moderních dějinách Rusko mělo, pracující s podobnými cíly, jaké už kdysi sledoval Stalin, a se stejnou rozhodností.
My jsme v našich nedávných dějinách jistou zkušenost s autoritativním řízením zahraničněpolitických zájmů této východní velmoci udělali. Byly chvíle, kdy jsme v sovětském Rusku viděli dobrého spojence v naší těžké situaci, a dost dobře jsme neodhadli, do jaké geopolitické pasti spějeme.
O tomto téměř třicetiletém vývoji naší zahraniční politiky od konce první světové války, v němž „moskevské“ epizody byly postupně stále zřetelněji profilovány, je následující vyprávění.
Ukázka z knihy
Je třeba vidět, že na rychlou změnu postoje dr. E. Beneše měl vliv i vývoj doma v republice, kde spíše levicová veřejnost s velkým zájmem sledovala janovskou konferenci a vyjadřovala nespokojenost s čs. Zahraniční politikou, ale rovněž i průmyslové kruhy byly znepokojeny možností, že by při eventuální dohodě západních mocností se Sověty náš průmysl přišel vzhledem k neobratné zahraniční politice pozdě. Toto hnutí doma se odrazilo i v Masarykově dopise Benešovi do Janova, posílaném po rapallské události, ve kterém vybízí k určitému sblížení se Sověty, ovšem, opět vylučuje jakoukoliv možnost, aby se vůbec položila otázka uznání sovětské vlády de jure. Píše: „Pokud běží o uznání de jure, tedy stačila by v nejhorším případě formule Mostovenkova, kterou navrhoval sám. Mělo by být černé na bílém jasně řečeno, že se jedná a bude jednat s nynější vládou. Ale že to neznamená uznání komunismu a bolševické metody. (Rozdíl mezi systémem, jejž bolševici reprezentují a bolševickou vládou.) Nejlépe však o uznání de jure nejednat.“
Ještě v průběhu jednání se sovětskými zástupci v Janově, které po odjezdu ministra Beneše za čs. Stranu vedl Vladimír Girsa, bratr vedoucího čs. Obchodní mise v sovětském Rusku Josefa Girsy, si nechal Beneš urychleně zaslat situační zprávu tohoto čs. Zastupitelského úřadu v Moskvě za měsíc duben, ve které se právě zdůrazňovalo oživené vyjednávání sovětsko-německé v Moskvě, zahrnující i možnou kolonizaci některých oblastí v Rusku německými přistěhovalci, k čemuž sovětská vláda dala v úvahu severní Kavkaz a všechny oblasti Povolží, zasažené hladovou katastrofou.
O autorovi
PhDr. Jaroslav Šedivý byl za totality vězněn, poté pracoval jako umývač oken. Dnes je to vynikající diplomat a odborník na mezinárodní vztahy. Mezi jeho další díla patří například Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu (1995), Velvyslancem u Eiffelovy věže (2008), Diplomacie je uměním kompromisu – Cesta do NATO, do EU a další příběhy (2009), Jaroslav Šedivý – Mé putování zmateným stoletím (2012) aj.
Zdroj informací o autorovi: bux.cz.
Zapojte se do našich aukcí, kde najdete spoustu
skvělých knih.
Zaujaly vás dnešní knižní tipy? Napište nám svůj názor
v komentářích.
Související knihy
Složka ChurchillKessler, Leo
Baronet, 2015
Osudné spojenectvíPraha a Moskva 1920 - 1948
Šedivý, Jaroslav
Mladá fronta, 2015
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.