Co kdyby lidé nebyli nuceni pracovat a mohli by se věnovat jenom těm věcem, které je zajímají a baví? Co kdyby lidé byli úplně svobodní a mohli si užívat života se vším všudy? Co když osudem člověka není jenom studovat, pracovat, založit rodinu a pak si konečně, pokud se toho dožije, užívat důchodu?

Co když osud člověka je mnohem velkolepější a život na zemi je privilegium?

My lidé se neustále omezujeme. Buď nemáme dostatek času, dostatek peněz nebo dostatek odvahy. Stále se něčeho obáváme nebo máme nedůvěru a pochyby.

Ale proč? Proč to tak musí být? Nemusí. Když jsme se narodili, ničeho jsme se nebáli a nikdy jsme nepochybovali o tom, že budeme mluvit a chodit jako ostatní. Život bylo velké dobrodružství. Zdá se, že čím starší člověk je, tím má větší strach. Víc toho v životě zažil, slyšel v televizi nebo četl v novinách a toto všechno ovlivňuje jeho myšlení a pohled na svět. Dá se říci, že jsme vlastně naprogramováni a vychováni tak, abychom se pořád nečeho báli.

Už před lety jsme se zbavili televize a vůbec nám nechybí. Myslím si, že pokud lidé věří všemu, co se jim v televizi předhazuje, začnou tyto informace převládat v jejich myšlení a tím tyto problémy vlastně přivolají do své vlastní životní zkušenosti. Naše myšlenky mají nesmírně mocnou energii. Energii, která vytváří světy. Pokud disponujeme takovou mocí, proč ji nevyužívat k našemu dobru? Proč nezačít více snít o lepším světě, ale nebojovat proti starému? Proč nevěnovat náš čas a naši pozornost k vytváření toho, co opravdu chceme?

Ano, naše těla jsou omezená časem a prostorem, ale ne naše myšlení. My máme svobodnou vůli směřovat naše myšlenky tam, kam chceme. Vždyť se přeci říká: „Všechno, co kolem sebe vidíte, byla jednou pouho pouhá myšlenka.“

Moc se mi líbí citace z knihy Neale Donalda Walsche Rozhovory s Bohem:

„Pokud se rozhodneš, co opravdu chceš, soustředíš se na to svými myšlenkami a celým svým srdcem, vesmírné energie se okamžitě dají do pohybu, aby bylo tvého snu dosaženo. Dej do toho hodně lásky, pocitů a emocí. Prožívej to. Čím více a intenzivněji, tím lépe. Nikdy nepochybuj, protože pokud začneš pochybovat, vesmírné energie začnou pochybovat také a celý proces zhmotnění snu se zpomalí.“

Život není proces objevování, ale proces tvoření. Pojďme vytvořit krásný svět. Zkusme více relaxovat a snít. Přestaňme na chvíli reagovat na to, co pozorujeme kolem sebe, vždyť to, co pozorujeme, je jenom výsledkem našeho předchozího myšlení.

Jana Mosely

Jana Mosely se narodila 7. srpna 1977 v Havlíčkově Brodě. Navštěvovala Integrovanou střední školu podnikání a služeb v Havlíčkově Brodě a poté vystudovala obor financí a managementu na Podnikatelské fakultě VUT v Brně. V letech 2000–2003 žila v Praze, kde pracovala jako auditorka a investiční kontrolorka. V roce 2003 zanechala svoji slibně rozjetou kariéru a vycestovala na druhý konec světa, kde nejenže poznala mnoho jiných kultur a jazyků, ale také začala studovat s učiteli osobního a duchovního rozvoje různé formy jógy a léčivé (léčebné) modality.

Jana nyní pobývá se svým mužem a třemi syny střídavě na Havaji, Kostarice a také na Floridě.

—————————————

Knihu Aloha od Jany Mosely nyní můžete vyhrát v naší soutěži.

Související knihy

Mosely, Jana

Práh, 2015