O cukrovce trochu jinak! Ptáte se jak? Zábavnou formou rozhovoru s Giordanem Brunem, ale hlavně – pravdivě! Chcete se dozvědět více o jednom z nejrozšířenějších onemocnění moderní doby? Jak se mu vyhnout a zůstat zdraví? Přečtěte si tuto originální poučnou knihu, psanou srozumitelně a s vtipem.
Přinášíme vám ukázku z knihy Sladký život,
kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.
DIALOG TŘETÍ:
TYPY CUKROVKY A MYŠ V AUTĚ
Stín moderního člověka naznačující, že mu hrozí cukrovka. Homo diabeticus.
Carlo: Neexistuje pouze jedna cukrovka, ale máme mnoho typů poměrně odlišných onemocnění, které jsou shrnovány pod již zmíněný název diabetes mellitus.
Bruno: A nejdůležitější jsou pak zřejmě dva typy, které se od sebe liší jako den a noc, že?
Carlo: Přesně tak.
Bruno: To jsem mohl tušit. Jaký je ten první typ?
Carlo: To je právě ten problém. Existuje diabetes, který je způsoben nedostatkem inzulinu. Označujeme jej DM 1. typu. Je to onemocnění, u kterého organismus náhle zničí své vlastní buňky, jež vyrábějí inzulin.
Bruno: Buňky…
Carlo: … označované jako beta buňky…
Bruno: … jsou zničeny, a proto nemohou vytvářet inzulin.
Carlo: Ano. Nemocní po krátké době nemají prakticky žádný inzulin, který by umožnil přestup glukózy z krve do svalu nebo tukových buněk. V jejich krvi je přebytek glukózy a jejich buňky naopak trpí těžkým hladověním.
Bruno: U těchto nemocných je podávání inzulinu nutné?
Carlo: Naprosto nezbytné. Pokud by nedostávali inzulin, během krátké doby by zemřeli.
Bruno: Neodvratně?
Carlo: Neodvratně.
Bruno: Pak je tedy nutné léčit inzulinem.
Carlo: Ano – ale jen pacienty, kteří skutečně mají nedostatek inzulinu. A těch je málo. Jsou to jen nemocní s prvním typem diabetu, DM 1. typu.
Bruno: A co ti ostatní?
Carlo: Naprostá většina ostatních diabetiků má zcela jiný typ poruchy. A to druhý typ, DM 2. typu.
Bruno: Říkal jste, že druhý typ se liší od prvního typu jako den a noc.
Carlo: Tak.
Bruno: První typ je způsoben nedostatkem inzulinu.
Carlo: A druhý typ ne.
Pod názvem cukrovka se skrývá mnoho naprosto odlišných chorob.
Bruno: I ti druzí ale mají příliš vysokou hladinu cukru v krvi. I přesto, že mají dostatek inzulinu.
Carlo: Přebytek…
Bruno: Přebytek, jste říkal. Moc cukru v krvi. A přebytek inzulinu!
Carlo: Pak už je jediná možná příčina. A to že nemocní…
Bruno: … moc jedí. Ale to už jste přeci taky před chvilkou říkal.
Carlo: A vy jste si to už zapamatoval? Neuvěřitelné!
Bruno: To se tak liším od jiných lidí?
Carlo: Vždyť říkám: neuvěřitelné. Vy jste si to ihned zapamatoval! Většině lidí to lékaři opakují desetkrát, dvacetkrát. A oni to stejně neslyší.
Bruno: Tak dál.
Carlo: Současní lidé jedí tolik, že jim přebytek jídla poškozuje jejich regulační systémy. Systémy, které upravují látkovou výměnu, metabolismus.
Bruno: Lidé se změní.
Carlo: Ztloustnou nebo – vyjádřeme to trochu méně urážlivě – přiberou. Stanou se obézní. Buňky mají přecpané energeticky bohatými látkami. Vyrábějí více inzulinu než zdraví lidé. A přesto se v jejich krvi začne hromadit více a více glukózy.
Svým špatným životním stylem si dnes poškozujeme regulační systémy.
Představte si absurdní situaci: hlodavci by přestali běhat po svých a jezdili by autem, lidé by naopak chodili pěšky. V tu chvíli by cukrovka přestala být nemocí lidí a stala by se hrozbou pro myši.
Bruno: Dlouhodobá koupel v koncentrovaném roztoku cukru není nic dobrého, protože…
Carlo: … zničí všechny cévy a nervy v organismu. Glukóza se spojuje s jinými chemickými látkami v krvi a výsledné produkty jsou poměrně jedovaté.
Bruno: Přebytek, který člověka zabije. Ale to se nestane všem tlustým. Nebo stane?
Carlo: Přesně nevím. Budu vzpomínat. Kolik jsem viděl tlustých lidí, kteří ani ve vysokém věku nedostali cukrovku? Určitě nějací existují… Nevzpomínám si… Ale myslím, že asi existují.
Bruno: A vysvětlení hledáte v dědičnosti?
Carlo: Jistě. Když existují lidé, kteří jsou schopni snášet horko nebo zimu díky dobrým genům od svých rodičů, proč by neexistovali lidé, kteří by mohli snášet přejídání, aniž by se u nich vyvinula porucha metabolismu cukrů?
Bruno: Co vám o tom říkal tatínek?
Carlo: Že tlustý člověk nemá problémy, dokud se pohybuje. Dokud namáhá své svaly, je hladina jeho cukru přijatelná. Ale běda, když se zastaví.
Bruno: Moudrý muž. Je obézní?
Carlo: Není. Jezdí na kole do kopců, pracuje na zahradě. A to už je mu opravdu mnoho let.
Bruno: Je moudřejší než vy – soudě dle vašeho vzezření.
Carlo: Mám moc práce! Na sport mi nezbývá čas! Trošku jsem přibral, já vím…
Bruno: Jak chcete zachraňovat lidstvo, když se sám přejídáte?
Carlo: Moje chyba, vím. Ale nepřejídám se moc často. A jsou dokonce dny, kdy téměř nejím.
Bruno: Ale to jen proto, že si občas nezajistíte jídlo, že?
Carlo: Některé naše chyby mají dobré následky. I zapomnětlivost…
Bruno: Proč jste vlastně tuto knihu nezačal prvním typem diabetu? Zdálo by se mi to vhodnější. Určitě to ostatní autoři dělají!
Carlo: Ano, dělají. Přesně popíšou způsoby, jakým se v organismu ovlivňuje výroba inzulinu, uvolňování inzulinu, a to jednak uvolňování inzulinu nalačno, jednak uvolňování inzulinu po jídle. Přidají popis vzniku z pre-pro-inzulinu, přesné křivky hladin inzulinu, jeho molekulární stavbu…
Bruno: Zatím to vypadá dobře!
Carlo: Těsně před koncem knihy je věta, že existuje ještě druhý typ. A že devadesát procent nemocných má tento druhý typ.
Bruno: Aha. To je tedy nepříjemná komplikace. Souhlasím s vámi, že by bylo vhodné říci více o typu, který má devět nemocných z deseti, než o typu, který je vzácný. Proč autoři knih o cukrovce nehovoří rádi o druhém typu?
Podle starých moudrých lékařů jsme chráněni před vznikem cukrovky, dokud se dostatečně pohybujeme. Tak, jak to dělali naši předkové.
Carlo: Protože druhý typ tak trochu nezapadá do představ, které si udělali, když se naučili, že diabetes je způsoben nedostatkem inzulinu.
Bruno: Představy? Jak se jmenuje věda, která pojednává o cukrovce?
Carlo: Diabetologie.
Bruno: A vám připadá, že přesnější název by byl inzulinologie, viďte?
Carlo: Vzhledem k myšlení většiny lékařů dnes – ano. Inzulinologie. To je současný trend.
Bruno: A podle vás tato teorie nevyhovuje devadesáti procentům pacientů.
Carlo: Nevyhovuje. V určitém okamžiku dojdete k názoru, že by diabetologie neměla být o inzulinu, ale spíše by se mělo jednat o nauku o komplikacích obezity, nebo ještě přesněji – o „vědu o problémech, které člověku přinesly vymoženosti moderní doby“.
Bruno: A co by měl dělat lékař?
Carlo: Lékař by měl být rádce, vlídný průvodce, který vám dokáže ukázat správnou cestu ke zdraví.
Bruno: Dobře. Povězte mi tedy, co uděláte, když vám v nemocnici nahlásí u nějakého pacienta vysokou hladinu glukózy?
Preparáty inzulinu jsou dnes již tak dokonalé, že se všichni učíme, jak je správně aplikovat, ale už nás nenapadne pochybovat o tom, zda jsou vůbec nutné. Zda jsou pro nemocného přínosem.
Paolo, jeho portrét dokazuje fakt, že jsme spokojení, když máme dostatek jídla.
Ilustrace: Jitka Kubátová
Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.
Související knihy
Sladký život (Dolce Vita)Rozhovory o cukrovce s Giordanem Brunem
Kubát, Karel
Cosmopolis, 2015
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.