Se zvědavostí vystupoval redaktor Karel Ladislav Kukla po dřevěných schodech staroměstského domu v Kaprově ulici. Ve druhém patře bydlel pražský kat a zvědavý novinář, znalec pražského podsvětí i polosvěta, chtěl poznat popravčího mistra, s nímž se zatím setkal jen letmo v jednom z nočních lokálů na Starém Městě. Zaklepal na dveře a otevřít mu přišel nenápadný muž středních let, který ničím nepřivolával romantické představy o popravčích zahalených v rudé kukle chránící katovu totožnost před případnými mstiteli a zároveň nahánějící hrůzu. Leopold Wohlschläger přišel otevřít v řemeslnické zástěře, která připomínala, že je zlatnickým mistrem. Představil návštěvníka své rodině, která se nedávno rozrostla o malou dcerku, a zavedl pana redaktora do obývacího pokoje, zařízeného pěkně po měšťansku. Snad jen žlutá brašna s pověstným katovským náčiním – s provazy a těsnou kazajkou pro svázání odsouzence – připomínala smutnou roli, kterou Leopold Wohlschläger čas od času zastával.

Katovské řemeslo zdědil Leopold Wohlschläger po Johannu Pipergerovi, nevlastním otci, který zastával funkci popravčího mistra Království českého až do posledních chvil svého života. Zemřel totiž jen několik hodin poté, co na počátku roku 1888 pověsil v Kutné Hoře Karla Přenosila a Augustina Augusta, kteří spolu s Karlem Kotenem půl roku předtím surově zavraždili nedaleko Větrného Jeníkova četnického strážmistra Kašpara Melichara.

Redaktor Kukla začal vzpomínkou na své poslední setkání s Johannem Pipergerem, který se mu tenkrát svěřoval: „Od samého rána mne tísní teskná předtucha, že kutnohorská práce bude mým dílem posledním.“ Prudký záchvat kašle, kterým sezalykal, jako by potvrzoval slova popravčího mistra: „Na celém vzezření mého hostitele bylo patrno, že ho náhle skličuje hrozná zmalátnělost a že chorým, ochablým tělem lomcuje zimnice, kterou se nadarmo snažil překonati,“ popisoval Karel Ladislav Kukla své tehdejší dojmy.

Pipergerův nástupce vzpomínal, jak „otec ostentativně pohrdal radami lékařů a také ho ani ve snu nenapadlo, aby se vzdal svého nejmilejšího zlozvyku – kouření. V důsledku toho se jeho zdraví horšilo rychleji, než on sám byl schopen připustit. Tato jeho paličatost mne velmi skličovala a několikrát jsem mu radil, aby se šel léčit do nějakého dobrého sanatoria, které se zabývá plicními neduhy. Viděl jsem, že jeho tvrdohlavost nezlomím…,“ povzdechl si Leopold Wohlschläger, než začal popisovat cestu do Kutné Hory, kam se mistr popravčí vydal se svým nevlastním synem v roli prvního pomocníka, když je povinnost zavolala: „Naše cesta vlakem do Kutné Hory otce téměř vyčerpala. Měl jsem co dělat, abych jej z (poměrně vzdáleného) nádraží dopravil do hotelu, kde jsem ho uložil do postele a nařídil mu, aby odpočíval. Předpokládal jsem, že mne neposlechne, což se také stalo, a on záhy vstal.“

Jindy poklidné stříbrné město ovládla nervozita, když se proslechlo, že do města přijel kat i se svým nejbližším pomocníkem. Oba muži oblečení do černého vzbudili pozornost, když vystupovali z kočáru před hotelem U pošty. Zprávy od hotelového podomka i od místního tesaře, který se svými tovaryši stavěl šibenice pro odsouzené, potvrzovaly, že nazítří 12. ledna 1888 budou na dvoře krajského soudu popraveni vrazi četnického strážmistra Melichara. Ochotní vypravěči líčili v různých obměnách příběh, jehož konec měl nastat zítra ráno na dvoře kutnohorského soudu, proslaveného vítězným procesem Karla Havlíčka v roce 1850. Zločin, jehož pachatelé měli být zakrátko odevzdáni katovi, se odehrál před sedmi měsíci.

————————————

Delší ukázku si můžete přečíst na webu nakladatelství.

Knihu Jak si smrt došla pro kata vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Martínek, Miloslav

Cosmopolis, 2015