Ani na poli české literatury se tento žánr neztratí. Pravidelně vycházejí zajímavé přírůstky, které mnohdy snesou i srovnání se zahraniční konkurencí. Jedním z nich by mohl být i Galgad od tajemného autora vystupujícího pod přezdívkou Ergall. (Lukáš Loužecký – KUKÁTKO.CZ)

Hrdina jménem Galgad se probudí po dlouhém spánku v prastarém lese obehnanými horami. Není to náhoda. Po světě kráčí ti noví, odlišují se od ostatních, je snad křehká rovnováha v ohrožení? Navíc se schyluje k válce mezi lidmi, nadvláda zdvojeného kříže rozpíná ruce. Galgad pátrá po pravdě. Nenalézá však vlky ani ostatní.

 Nesnaží se prosadit komerční formou, ale vytvořit něco nového v kombinaci s oblíbeným. Jestliže máte rádi příběhy o bojovnících a bitvách, ale zároveň jste i milovníci přírody, není co řešit. Těžko někde najdete tuto kombinaci v takovéto formě. (Lukáš Loužecký – KUKÁTKO.CZ)

Kniha je inspirována smutným osudem vlčího plemene (i mnoha jiných), jenž byl lidmi po staletí pronásledován, doveden téměř k vyhubení. Autor několikrát navštívil pomník posledního vlka Vysočiny nedaleko hradu Pernštejna, skonem tohoto posledního zvířete místní příroda velmi zchudla. Ale nebyl jediný kdo musel nedobrovolně opustit místní hvozdy. Dnes už málokdo ví, co se tehdy stalo, proto přichází Galgad – příběh strážce Země, který je prolnut skutečnými událostmi z našeho světa.

Milovník přírody vystupující pod přezdívkou Ergall se rozhodl bojovat a protestovat proti tomuto nešvaru současné doby velice zajímavým způsobem. Vytvořil prakticky novou odnož fantasy literatury, která by se dala nazvat třeba Biofantasy. (Lukáš Loužecký – KUKÁTKO.CZ)

Ukázka:

Probuzení v dubu

Toho dne v dolině mezi horami v hustě zarostlém lese udeřila rána, jako když uhodí hrom. Zem se zachvěla. Ale žádné blesky, ani mraky na obloze nebyly. Většinu obyvatel to nevyvedlo z míry. Mnoho z nich sebou pouze škublo, nastražilo smysly, jestli nejsou v ohrožení, a po chvilce šel život svým tempem dál.
Jenomže uvnitř lesa zněl dusot nohou. První dny jara padaly na krajinu, místy ležely zbytky sněhu, kolem stoupala pára, bylo časně ráno, slunce pronikalo paprsky do hlubin lesa. Vzduch byl vlhký a těžký, při každém vdechu do žil vstupovala síla. Poněvadž to sama země začala dýchat, když zbylá pokrývka sněhu mizela z jejího povrchu. Postava však sípala z posledních sil, když zastavila, jako by zrovna vystoupala na jednu z hor v okolí. Opřena rukama o stehna zrakem rejdila kolem. Stála v místě, kde rostly duby. Pohledem zastavila u nejstaršího z nich.

Související knihy

Ergall

Crlík Tomáš, 2015