Pokud si také kladete otázku, co teď vlastně slavný norský autor Jo Nesbø píše, když nejde o další z detektivek o Harry Holeovi, pak si pořiďte novinku z nakladatelství Kniha Zlín. Jmenuje se Krev na sněhu a pochopitelně už má i pokračování, neboť Jo Nesbø prostě rád píše celé série.

Ačkoli název by určitě slušel detektivce, musím příznivce tohoto žánru trošku zklamat – obsah je poněkud z jiného těsta. Místo slané chuti potu detektiva lopotícího se za padouchem dostanete pořádně sladkou příchuť krve.

Hlavním hrdinou je totiž nájemný vrah Olav Johansen, který dokonce celý příběh, až na překvapivý závěr, vypráví. Z jeho úst se tedy čtenář dozví, proč je tím, kým je:

Takže to shrneme: Nedokážu jezdit pomalu, jsem měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovávám, když se rozčílím, ztrácím hlavu, a nejde mi matika. Sem tam jsem něco přečetl, ale nemám žádné extra znalosti, rozhodně ne použitelné. A píšu pomaleji, než roste stalaktit.
K čemu proboha může teda chlap jako Daniel Hoffmann využívat člověka jako jsem já?
Asi už jste si spočítali, že odpověď zní: Jako zabijáka.  (str. 13–14)

Olavův vcelku pohodlný život je obrácen naruby, když dostane od šéfa rozkaz zabít jeho manželku. Jenže, jak bylo řečeno, zabiják má své slabosti a také hlavu, takže místo velkého balíku peněz za splnění úkolu má najednou velký problém – jak si zachránit vlastní život…

Pokud se bojíte, že stovky stran popsaných nájemným vrahem budou nudné, pak se pletete úplně ve všem. Nejde totiž o žádnou tlustou knihu, ale pouze o 150 stran středního formátu, a nuda, to je to poslední, co byste na nich našli.

Kromě toho, že v Krvi na sněhu neobjevíte konkrétního policistu a nepotkáte se ani s alkoholikem či feťákem (a to jde o souboj drogových gangů), se nemusíte bát ani rafinovaných zbraní (stačí pistole a nože) či šílených sériových vrahů. Co ale můžete očekávat určitě, to je sebeironizující, ale zároveň svým způsobem i moudrý pohled na svět očima člověka, který umí dokonale jen jedinou věc – vraždit.

A protože je vtipný a hodný (Jak může být zabiják hodný? Ale on opravdu je!), získá si vaše srdce a budete mu fandit zrovna tak jako Harry Holeovi. Možná, že si jej zamilujete (pokud jste žena) i víc než mohutného policistu.

Měla jsem pocit, že napsat tuto knihu nebyl pro Joa Nesbøho žádný problém. Že si jen tak sedl a během chvilky měl dokonalý příběh sepsaný. Působí velice prostě a lehce jako nějaká zpověď. To je asi tím psaním v první osobě.

Zaujalo mě například, jakým způsobem popisuje Olav své dyslektické potíže:

„A jak poznáte, že je vidíte chybně?“

„Většinou tak, že se mi písmena neposkládají do smysluplných slov. Ale občas vidím prostě jiné slovo a omyl mi dojde až mnohem později. Proto se taky stává, že příběh, který mám v hlavě, je úplně jiný. Tím pádem za cenu jednoho příběhu dostanu vlastně příběhy dva.“ (str. 63)

Jediné, co vám vyrazí dech, je, jako vždy u Joa Nesbøho, překvapivý závěr. Četla jsem jej dokonce několikrát, abych se ujistila, že chápu správně, co je psáno. A teď jsem tedy velice zvědavá, o čem bude další díl – Krev na sněhu II: Více krve…

Související knihy

Nesbø, Jo

Kniha Zlín, 2015