„Mami!“ Graciin hlas se rozléhal po domě. „Mami!“
Sarah prudce otevřela oči. Srdce jí tlouklo. „Gracie?“ zavolala a rychle se na podlaze posadila, celá zabalená ve spacím pytli. V pokoji byla tma, skomírající uhlíky ohně v krbu vrhaly na stěny krvavě rudou záři. „Gracie?“ vykřikla a dlaní poplácala prázdný spací pytel vedle sebe. Druhou rukou hned tápala po baterce. „Kde jsi?“
Spacák byl prázdný.
Po zádech jí přeběhl mráz.
„Gracie?“ zavolala na dceru znovu. Rozsvítila baterku a zároveň vyskočila. „Gracie?“ opakovala s bušícím srdcem.
„Tady!“ ozval se vyděšený výkřik a Sarah běžela směrem k němu, paprskem baterky přelétala po podlaze a pak chodbou před sebou, srdce jí hrůzou bušilo až v krku.
„Už jdu!“
„Mami, honem!“ křičela Gracie. „Tady nahoru!“
Sarah doběhla ke schodišti, rozsvítila a brala schody po dvou. Slabé světlo elektrických svícnů vydávalo měkkou zlatavou záři. „Gracie! Kde jsi?“
„Na schodech,“ odpověděla dcera a její hlas zněl už méně vyděšeně, poněkud vyrovnaněji.
Sarah přeběhla přes odpočívadlo v patře a našla dceru ležet na schodech do druhého patra. Gracie byla bledá, třásla se, oči vytřeštěné, tiskla se ke zdi, na které stále ještě byly vybledlé odlupující se tapety. Pravou rukou křečovitě svírala zábradlí nad svou hlavou, jako by potřebovala oporu, aby nesklouzla po ošlapaných dřevěných stupních dolů.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se Sarah a popadla dceru do náruče. Pevně ji k sobě přitiskla.
„Co se stalo?“
„Viděla jsem ji.“
„Koho?“
„Viděla jsem ducha.“
„Ducha?“ opakovala Sarah.
„Ano!“ kývala přesvědčivě Gracie a celé její tělíčko se chvělo Sarah v náručí. „Musela jsem na záchod a něco jsem tady nahoře zahlídla. Tak… jsem šla prostě za tím.“
„A byl to duch?“
„Jo! Už jsem to říkala.“ Graciin hlas najednou zněl o oktávu výš a bylo v něm zoufalství, které Sarah nepoznávala. „Žena. Oblečená v bílém. Dlouhé šaty. Spěchala po schodech, jako by se vznášela. Já… šla jsem za ní a ona zmizela a…“ Ochable se opřela o matku. „Bylo to strašidelné.“
„Všechno je v pořádku,“ chlácholila ji Sarah a zalétla pohledem nahoru na schodiště do druhého patra, kterému se téměř po celý život vyhýbala. Chápala dceřino zděšení i strach a jistotu, že viděla ducha.
„Ty mi nevěříš.“
„Jistěže věřím, miláčku. Vím, žes něco viděla, ale netuším, co to bylo. Míváš noční můry,“ připomněla Gracii jemně. „A někdy jsi náměsíčná.“
„Tohle bylo jiné.“
„To říkáš vždycky. Pojď, sejdeme dolů.“ Sarah pomohla dceři vstát a Gracie se odvážila pohlédnout matce přes rameno do vyššího patra.
„Je skutečná, mami,“ prohlásila a její hlas už zněl celkem normálně. Gracie se obvykle za denního světla nebála téměř ničeho. Měla klučičí povahu, s divokým nadšením sportovala a tvrdě hájila svůj názor, dokonce i před některými učiteli. „Trochu samotářská“, „rozhodně osobnost“ a „ví přesně, co chce“ byly některé charakteristiky jejích pedagogů, společně s „tvrdohlavá“ a dokonce „odmítá poslouchat“. Kdyby Gracie nebyla tak dobrá žákyně, která hltá knihy, podobný posudek by jí ve škole přinesl značné potíže.
Jenže v noci Gracii někdy trápily nepříjemné stavy, které by odpovídaly dítěti mladšímu než ona. Její noční můry plné obav a nejistoty se zřejmě ještě zhoršily po rozvodu Sarah s Noelem a po jeho odstěhování na opačnou stranu Spojených států, do Savannah.

——————————————————

Prolistujte si ukázku zde!

Knihu Prokletí vydalo nakladatelství Domino.

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Související knihy

Jackson, Lisa

Domino, 2015