Obě knihy určené dětem vydalo brněnské nakladatelství Host.

Nakladatelství Host vydává především kvalitní českou a překladovou prózu, poezii, literární teorii i literaturu naučnou. V posledních letech se velmi výrazně rozšířila řada překladové beletrie, severských kriminálních románů a thrillerů. Relativně nedávno našla v Hostu přístřeší i prestižní edice Česká knižnice, která zájemcům nabízí kvalitní ediční zpracování děl českých klasiků.

 ————————————–

Mohou si i princezny hrát na detektiva? Snadno zjistíte v novince autorky Lenky Brodecké.

Dobrodružná pohádková detektivka pro princezny. Za sedmero horami a sedmero staletími leží království Zářivé hvězdy. Dlouhá léta tam vládl klid a mír, protože zemi chránil bájný meteorit, který kdysi spadl z nebe. Všichni zločinci se té zázračné noci rázem změnili v kamenná vejce. Zlo zmizelo. Avšak v den, kdy začíná náš příběh, v týž den, kdy na královský hrad přichází nový kašpárek, se náhle ukáže, že Zářivou hvězdu – onen bájný meteorit – někdo ukradl. V kamenných vejcích to pracuje, hrad s napětím očekává útok zlých sil. Existuje jediný způsob, jak zabránit katastrofě: vypátrat zloděje a Zářivou hvězdu na hrad vrátit. Tohoto převelikého úkolu se zhostí dvojice detektivů, které si zamilujete: potutelný kašpárek s jednou rolničkou a malá, trochu osamělá princezna. Podaří se jim království zachránit?
Půvabný „románek o zločinu a lásce“ pobaví čtenáře všeho věku, nejvíce však děti od sedmi do dvanácti let.

Přečtěte si ukázku.

 

Hledá se hvězda

Autorka: Lenka Brodecká

Ilustrovala: Tereza Ščerbová
Počet stran: 232
Vazba: vázaná
Formát: 145×214 mm
ISBN: 978-80-7491-495-9
Doporučená cena: 269 Kč

Přečtěte si více o knize  Hledá se hvězda.

Lenka Brodecká

Lenka Brodecká (* 1972) je nakladatelská redaktorka a literátka. Dosud publikovala dvě knihy pro děti, a to soubor scénářů Děti hrají divadlo (2003) a povídkovou knihu Pišťucha má problémy (2008), která byla oceněna druhým místem v soutěži Nejkrásnější česká kniha. Autorsky spolupracuje s Českým rozhlasem. Napsala pro něj také několik komedií a detektivek (Mopslík, Zadek jako Kylie Minogue, Pomalu zavřít dveře, Tři u jezera). Žije a pracuje v Brně.

Jaké knížky jste měla ráda, když jste byla malá? Co vás na nich bavilo, co jste v nich hledala?

Řeknu vám to úplně přesně: nejraději jsem měla Pipi Dlouhou punčochu od Astrid Lindgrenové, Neználka ve Slunečním městě od Nikolaje Nosova a Mirka s Jirkou sami doma od Ilony Borské. Všechno jsou to vtipné knížky a dějí se v nich zajímavé věci. A úplně nejlepší na nich bylo, že je mně a mojí sestře po večerech četla mamka a že jsme se přitom bavily všechny tři.

Pro koho jste knížku napsala? Představovala jste si někoho konkrétního? Kdo ji podle vás bude číst?

Už když jsem ten příběh bušila do klávesnice, věděla jsem, že ho budu chtít vydat. Psala jsem ho tedy pro všechny děti. Knížka je doporučena čtenářům od sedmi do dvanácti let, ale z vlastní zkušenosti vím, že ji rády poslouchají i menší děti a že se líbí i dospělým. Vlastně doufám, že ji budou číst úplně všichni! Ale abych pravdu řekla, nejvíc patří jedinému člověku – mé starší dceři Anně. Tenkrát, než jsem se pustila do psaní, jí bylo teprve pět. Večer jsme si povídaly a já řekla, že bych chtěla napsat detektivní pohádku. Že by se to odehrávalo na hradě, detektivové by byli kašpárek a princezna a pátrali by po nějaké věci, kterou někdo ukradl. Ale musela by to být hodně zvláštní věc, třeba čarovné zrcadlo nebo kniha kouzel. „Nebo by to mohla být hvězda, která předtím spadla z nebe,“ navrhla Anička. To mě úplně dostalo. A tím to celé začalo.

Tereza Ščerbová – ilustrace

Tereza Ščerbová (nar. 1982) pochází z Ostravy, kde studovala malbu na střední uměleckoprůmyslové škole a výtvarnou výchovu a společenské vědy na Ostravské univerzitě. Pod vedením Juraje Horvátha vystudovala ilustraci a grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Diplomovala s autorskou knihou Krtník. Věnuje se výtvarné činnosti, ilustruje pro časopisy Živel, Caves a Host, pro nakladatelství Argo a pro společnosti Kokoza, Color design a uměleckou školku Malvína.

Na ilustrování Hvězdy mě nejvíce bavilo, tak jako i na jiných knížkách, že je to práce týmu. Baví mě, že mohu naplnit něčí představu a zároveň se vrátit ke svému dětství a tomu, co mně osobně se líbilo. Samotný příběh sice pracuje s klasickými archetypy, jako je princezna, kašpárek a král, ale současně je vyprávěn lehce a soudobým jazykem, to spojení mě bavilo a šlo mi o totéž v ilustracích. V podstatě mě obecně zajímá spojení starého a nového. Myslím si, že nejlepší na knihách pro děti je, když se povede soulad celku a žádná složka se výrazně nevyvyšuje nad jinou. Hvězda je svým způsobem svět princezny, která se mění z dítěte v dívku a mísí se v ní dětské pocity a představy s dospělými dramaty, se kterými je v příběhu konfrontována, takže jsem balancovala na podobné hranici.

————————————–

Druhou knihu zase ocení všichni příznivci dávných vikingů. Seznamte se s vikingem Tappim a jeho přáteli z Šeptajícího lesa.

Srdce má Tappi stejně tak velké jako panděro.

V kouzelném Šeptajícím lese bydlí viking Tappi. Není to ovšem žádný rabiát, jak byste si mohli myslet. To nejhorší, čeho se od něj můžete dočkat, je hrozivé kručení jeho obrovského břicha, když má hlad. Sympatický obr je totiž dobrák od kosti.
Ze všech lidí na světě má nejradši děti. Protože si s ničím nedělají starosti a dokonale se vyznají ve sladkostech. Báječně si s nimi rozumí.
S Tappim je snadné se spřátelit. Srdce má totiž stejně tak velké jako panděro. Je v něm místo pro mnoho kamarádů. Třeba sobíka Chichotka, krkavce Kecala, myslivce Hasteho či kováře Sigurda. A vůbec pro celý kouzelný les se všemi skřítky, elfy a dubem Starodějem.
Ale pozor, pokud někdo jeho kamarádům ublíží, Tappiho mírumilovnost je rázem ta tam. Jako když zlý jarl Sukorl uvrhne kováře Sigurda do vězení v zámku postaveném na hřbetě velryby u Posledního moře.
Vítejte v krásném, zasněženém světě usměvavého Tappiho a rošťáckého Chichotka.

V kouzelném Šeptajícím lese žije přátelský viking Tappi. Jaký je? Tappi je velký, dokonce tak velký, že když jde lesem, největší stromy před ním pro jistotu ohýbají větve, aby se o ně nezachytil. A má dlouhé vousy, dokonce tak dlouhé, že se v nich jednoho dne zabydlí veverčí rodinka a nechce se jí ven. Někdy se stane, že se na Tappiho ruměné, věčně rozesmáté tváři objeví krutý pohled, ale stává se to zřídkakdy. Především poté, co mu v panděru zakručí hlady. Jistě se nedá říct, že by byl Tappi strašlivý nebo chamtivý. Jednou či dvakrát se stalo, že nařezal několika drzým trollům, ale můžete si být jisti, že svému příteli by nikdy neublížil. S Tappim je snadné se spřátelit – stačí se pousmát a zamávat na něho.Srdce má Tappi totiž stejně tak velké jako panděro.

Marcin Mortka vytvořil kouzelný svět plný zvířátek, zvláštních bytostí a zábavných situací. Stejně jako v jiných pohádkách, vystupují i v tomto příběhu dobré a zlé postavy. Každá z nich vnáší do povídání úchvatnou atmosféru, která čtenáře očaruje. Postavy prožívají spoustu úžasných dobrodružství, která děti učí, co je v životě nejdůležitější. Knihy kladou velký důraz na přátelství, čest, péči o ty, které máme rádi, a pomoc druhým. Všechny tyto hodnoty a dobré příklady jsou ukázány na báječných příbězích jednoduchou a srozumitelnou formou. Knihy se výborně čtou v posteli. Každý díl má ucelený a ukončený příběh.

Přečtěte si ukázku z knihy.

Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa

Autor: Marcin Mortka
Přeložila:  Barbora Gregorová

Ilustrovala: Marta Kurczewska
Počet stran: 188
Vazba: vázaná
Formát: 170×222 mm
ISBN: 978-80-7491-418-8
Doporučená cena: 249 Kč

Přečtěte si více o knize Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa.

 

Marcin Mortka

Marcin Mortka (* 1976) je vypravěč, snílek a workoholik v jednom – zřídkakdy se mu podaří prožít den, aniž by napsal alespoň jednu stránku o čemkoliv. Zaníceně zkoumá středověké křížové výpravy a velké plachetnice napoleonské éry, miluje kávu, cestování i klid v jakékoliv podobě. Jeho největší poklad je rodina. Nerad spěchá, má rád vůni větru a každou noc by chtěl prosedět s knížkou. V létě se tradičně mění v hobita – hrabe se v zahradě, chodí bosky, hodně jí a opatrně se vyhýbá všem dobrodružstvím. Sní o tom, že by někdy napsal dokonalou pohádku, nebo se alespoň stal někým, jako je Tappi z Šeptajícího lesa.

Marta Kurczewska – ilustrace

Marta Kurczewska (nar. 1977) kreslí už velice dlouho, její první výstavu uspořádal táta… pro mámu. A přestože měla vernisáž v rodinném kruhu velký úspěch, u příbuzných vyvolaly nástěnné malby mladé autorky spíše smíšené pocity. Teď už ilustrátorka nemusí malovat po stěnách: je hrdou majitelkou ohromného pracovního stolu, na kterém může do aleluja mazat, čmárat, stříkat, trhat a slepovat. Někdy se na stole usadí vousatá múza – černá kočka, citlivě pojmenovaná „paní předsedkyně“. Kromě malování Martu ohromně baví vaření (a zejména ochutnávání), lyžování, cákání ve velkých mořských vlnách a vůbec lenošivě strávený čas. A jestli neodpočívá, tak to znamená, že těžce pracuje.

 

Zdroj informací, obrázků a fotografií: tisková zpráva nakladatelství Host

Související knihy

Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa

Mortka, Marcin

Host, 2015

Hledá se hvězda

Brodecká, Lenka

Host, 2015