Jaro tohoto roku je v České republice bohaté na návštěvy severských autorů. V úterý odpoledne měla v Paláci knih Neoluxor autogramiádu švédská spisovatelka Catharine Ingelman-Sundbergová. Při té příležitosti představila již svou druhou knihu Půjčiti stříbro, loupiti zlato, která se stejně jako její předchůdkyně Brambory na vloupačku řadí k nepříliš typickému žánru tzv. komediální „kriminálky“.
Autorka dorazila v dobré náladě spolu s překladatelkou knihy, tlumočnicí tohoto setkání a moderátorem. Jako host vystoupila Milena Steinmasslová, která začala společné odpoledne čtenou ukázkou ze začátku knihy.
Půjčiti stříbro, loupiti zlato vyšla jen ve Švédsku ve více než 400 000 výtiscích a byla přeložena do 25 jazyků. Na otázku, co spisovatelku inspirovalo k psaní knihy, v nichž jsou v hlavních rolích důchodci, odpověděla, že lidé se většinou nechovají ke starým lidem dobře, a když jsou v domovech důchodců horší podmínky než ve vězení, tak není něco v pořádku, a proto o nich píše.
Catharine Ingelman-Sundbergová a Helena Matochová
Catharine Ingelman-Sundbergová je svou profesí námořní archeoložka a kromě několika detektivek současně i autorkou minimálně dalších patnácti historických románů, kterým se věnovala dlouho před napsáním svého prvního krimi komediálního románu. Původně zkoušela humorné prvky zařadit do svých historických románů, neuspěla však u svého nakladatele. Rozhodla se proto jít zcela novou cestou komediální krimi. Její přátelé byli touto proměnou překvapeni, ale autorka sama ne, jelikož jí byl humor vždy blízký.
Následně se ujala slova také překladatelka Helena Matochová, ke které byla mířená vcelku pochopitelná otázka, jak se jí takové dílo překládalo a jak je to s překlady názvů knih. Helena Matochová vysvětlila, že originální název knihy, u nás vydané pod titulem Brambory na vloupačku, by, jsa doslovně přeložen, zněl Káva s oplatkou, kterou je však v originále současně v druhém významu slova myšlena i loupež. Doslovný český překlad tak nebylo možné použít. A protože se v knize hojně mluví o bramborách, bylo původní slovní spojení brambory na loupačku jen doplněno oním, význam vtipně posouvajícím, písmenkem v. Helena Matochová se také rozhovořila o komplikacích, které s sebou nese překlad humorných knih. Úkolem překladatele není jen co nejpřesnější překlad originálu, ale především zachování autorova humoru, a to bez posunu původního významu překládaného textu.
Milena Steinmasslová
Autorka také zmínila, že je velmi ráda, že se kniha, kde jsou k sobě lidé hodní, čte po celém světě. Už také mnoho zemí spolu se svými knihami procestovala. V Brazílii se jí dokonce ptali, jestli ji neláká také spáchat nějaký zločin, jako její románové postavy. Na to je ale prý příliš dobře vychovaná.
Milena Steinmasslová pak svým skvělým přednesem přečetla další úryvek z knihy a sama se autorky také zeptala, zda podle ní měli Vikingové, když už o nich psala, také smysl pro humor. Autorka odpověděla, že podle ní Vikingové smysl pro humor měli, na rozdíl od jejího nakladatele, který změnou žánru původně příliš nadšený nebyl.
Čas se pomalu nachýlil a večer spěl k autogramiádě, na kterou všichni přítomní čekali. Ještě před tím Catharine Ingelman-Sundbergová zdůraznila, že problémy domovů důchodců spočívají, dle jejího soudu, často v nedostatku personálu, který by se mohl starým a nemohoucím lidem věnovat a zpříjemnit jim tak nelehké stáří. Své knihy tak považuje za formu společenské kritiky stávajícího stavu a doufá, že jimi přispěje k jeho nápravě.
Související knihy
Půjčiti stříbro, loupiti zlatoIngelman-Sundberg, Catharina
Argo, 2015
K pí. Matochové mám poznámku. Nevím jak jinde, ale u knihy Stavitelé mostů se při překladu dopustila chyb,které jsou až zarážející. Například ohledně váhy slonů, kdy váha dvou klů přesahovala váhu slona, či rychlosti stavby železnice, kdy v Americe postavili až ! 3m železnice za den.Po přečtení takovýchto blábolů člověk přestává věřit jakýmkoli údajům, které jsou v knize obsaženy.
Hmm, řekla bych ale, že toto jsou chyby způsobené spíše tiskem než překladem. Tiskových chyb, bohužel, bývá v knihách větší než malé množství a leckdy kazí dojem z dobré knihy. Bylo by chybou je ale házet na hlavu překladatelů či autorů…