Reportáž: Simon Mawer navštívil Prahu

„Bylo to, jako když vstoupíte do uměleckého díla“, říká oblíbený britský spisovatel o své první návštěvě vily Tugendhat

16.4.2015 Eva Korytářová Bez komentáře

Jednou z největších osobností, se kterou jste se mohli setkat v rámci březnového festivalu Knihfest v Obchodním centru Letňany, byl úspěšný britský spisovatel Simon Mawer. Autor svým fanouškům prozradil, jak se dostal k zoologii, proč skončil s horolezectvím, a také co ho vedlo k tomu, aby napsal hned dva romány s českou tématikou.

Přestože se Simon Mawer vydal na spisovatelskou dráhu později, než bývá zvykem, a svůj první, do češtiny zatím nepřeložený, román Chimera vydal až ve svých devětatřiceti letech, lze říci, že lepší entrée do světa literatury si vybrat ani nemohl. Jeho prvotina se dočkala nejen velmi kladné kritiky, ale získala i McKitterickovu cenu, jež se uděluje nejlepším románovým debutům vydaným ve Velké Británii.

Simon Mawer s moderátorkou.

Hned poté následoval jeho dosud nejúspěšnější román Mendelův trpaslík, jehož hlavním hrdinou je vzdálený příbuzný slavného genetika Gregora Mendela. V knize se tak objevuje prostředí Starobrněnského kláštera, kde Mendel působil jako opat. Nejedná se však o jedinou knihu, v níž se Mawer věnuje České republice, respektive Brnu. Když autor navštívil vilu Tugendhat, natolik mu učarovala, že o ní napsal román Skleněný pokoj, který byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize. Nakladatelství Kniha Zlín u nás vydalo taktéž jeho další romány, Evangelium podle Jidáše, Pád a Dívku, která spadla z nebe.

V přilehlém stánku byly Mawerovy knihy v prodeji jak v pevné, tak i v paperbackové vazbě.

První otázka, kterou moderátorka panu Mawerovi položila, se týkala jeho vztahu k literatuře. Autor prozradil, že jako malý chlapec hodně četl a měl rád i komiksy. V návaznosti na toto téma podotkl, že považuje za velmi důležité, aby rodiče své děti vedli ke čtení odmalička a předčítali jim. Naopak je pro něj zcela nepochopitelné, proč se těchto radostných chvil někteří dnešní rodiče vzdávají a raději dávají svým ratolestem do ruky elektronické knihy, které se přečtou samy.

Simon Mawer zavzpomínal také na své dětství, jež v důsledku otcově práci pilota částečně strávil na cestách. I tyto zážitky, například, když „v roce 1958 odletěl z ponurého, temného Londýna, do krásného, slunečného dne ve Středomoří“, zakomponoval do svých knih.

Simon Mawer zavzpomínal i na své dětství.

Oblíbený autor se také rozpovídal o tom, jak těžké je si zvolit své povolání, hlavně v době, když jsme ještě dětmi a pořádně ani nevíme, co chceme v budoucnosti dělat a jaké vůbec máme možnosti.

„Když řeknete, chci být filmovou hvězdou, každý se vám začne smát. Nebo, chci být kosmonautem, a všichni se zase smějí. A když řeknete, já chci psát romány, každý se směje. Takže je to takový cíl, který si musíte nechat sami pro sebe, a o kterém musíte mlčet, a místo toho dělat něco jiného.“

Také podotkl, že dítě na rozdíl od dospělého přijde do kontaktu jen s velmi omezenou škálou zaměstnání, a proto je jeho volba tak těžká. Sám pan Mawer se jako chlapec chtěl stát lékařem, ale když si uvědomil, že medicína není pro něj tím nejlepším, vystudoval na Oxfordu zoologii. Několik let pracoval jako učitel biologie ve Velké Británii, na Kypru a na Maltě.

O překlad se postarala sama moderátorka.

Známý autor přiznal, že důvodem, proč se rozhodl stát se učitelem, byla vidina získání více času na psaní knih, avšak když se mu tahle domněnka nepotvrdila, z práce odešel a stal se spisovatelem na plný úvazek.

Jedním z hlavních témat besedy byla rovněž samotná tvorba pana Mawera. Kromě toho, že moderátorka připomněla autorovy romány, dozvěděli jsme se také něco o pozadí jejich vzniku.

Moderátorka besedy.

Jedním ze spisovatelových dřívějších koníčků bylo horolezectví. Právě zkušenosti s tímto adrenalinovým sportem, díky kterému si uvědomil svou vlastní smrtelnost, promítl do románu Pád. Velmi zajímavé bylo také Mawerovo vyprávění o tom, jak poprvé zavítal do augustiniánského kláštera na Starém Brně a jak silný dojem na něj udělala vila Tugendhat.

„Bylo to, jako když vejdete do chrámu. Jako když vstoupíte do uměleckého díla.“

Na motivy jeho románu Skleněný pokoj vznikla také stejnojmenná divadelní inscenace, kterou má ve svém repertoáru Městské divadlo Brno, a jež velmi zaujala i autora předlohy pana Mawera. Velmi poutavě rovněž popisoval příběh jedné mladé ženy, který se váže k jeho románu Dívka, které spadla z nebe.

Skleněný pokoj v paperbackovém vydání.

Simon Mawer měl též příležitost vyjádřit se ke změnám, jež zpozoroval během posledních let, a neopomněl projevit svůj údiv nad existencí vesniček, které vypadají, jako by se v nich zastavil čas. Na otázku, zda si oblíbil i audioknihy, odpověděl, že přestože toto médium chápe jako výborný vynález například pro nevidomé nebo pro lidi s horším zrakem, sám upřednostňuje knihy papírové.

Na závěr besedy, která v OC Letňany proběhla v pátek 27. března, si všichni fanoušci mohli od spisovatele nechat podepsat své výtisky jeho románů, nebo se dokonce s panem Mawerem vyfotit.