Další kniha vydaná v rámci Velkého knižního čtvrtku je dílem autorky, která si již své místo na knižním trhu našla. Petra Soukupová (*1982), dramaturgyně seriálu Ulice, upoutala již svojí povídkovou knihou Zmizet, která se stala Knihou roku v literární soutěži Magnesia Litera (2010), názory současné generace vyslovila v deníkové knize Marta v roce vetřelce a v loňském roce jí vyšla první kniha pro děti Bertík a čmuchadlo. Za svoji prvotinu K moři obdržela cenu Jiřího Ortena.

Novinka Petry Soukupové se jmenuje Pod sněhem a vydalo ji nakladatelství Host. Jejími hrdinkami jsou tři sestry – Olina, Blanka a Kristýna. Jedou v jednom autě popřát svému otci k narozeninám a při ne zrovna idylickém cestování vyplouvají na povrch jejich vzájemné vztahy.

Olina se zdá být pouze sebestřednou ženou zaměřenou na výkon, která svého syna Olivera rozmazluje, aby mu vynahradila to, že s ním žije sama. Prostřední Blanka se snaží být pohodovou záštitou rodiny, ale ani její manželství není ideální. Teď má navíc ke dvěma prepubertálním dcerám ještě čerstvé miminko, takže jí hormonální změny dávají pořádně zabrat. Klidu jí nedopřává ani nejmladší ekoaktivistka a vegetariánka Kristýna, která staví své štěstí na pofidérním vztahu s ženatým mužem. Co když i Blančin manžel má nějaké takové tajemství?

Každá ze sester si znovu připomíná zážitky z dětství a na malém prostoru auta se tak utváří velmi výbušná atmosféra. Žádná z nich však netuší, co je čeká, až přijedou do rodného domu. I tam totiž pod leží pod příkrovem sněhu skrytá tajemství.

Musím říct, že se mi kniha líbila i přesto, že nenabízí mnoho pozitivního a čtenáře vlastně nechává v napětí i po dočtení. Jde totiž pouze o jakýsi výsek z obyčejného rodinného života, který se za poslední oponou může zašmodrchat ještě na tisíc různých způsobů a autorka čtenáři nenabízí žádné vodítko, které by mu umožnilo příběh si domyslet. Musela jsem ale obdivovat styl, jímž je kniha psána. Autorka většinou nenechává sestry komunikovat mezi sebou, často jen zachycuje samomluvné rozjímání každé z nich. Nekonečné věty, v nichž se odehrává vnitřní dialog, pak volně propojuje s dialogem skutečným, až čtenář v textu bez uvozovek ztrácí přehled o tom, co skutečně zaznělo nahlas.

Musíš s tím tak mlátit?!
Ale to už Olina neslyší, nebo to alespoň dělá.
Olina stojí na parkovišti a zvažuje, co teď. Co s tou Blankou je? S každým dalším dítětem se z ní stává větší a větší slepice, matka kvočna. A proč se do ní sere s chlapama? Vždyť i ona ví, jakej byl Stefano debil, vždyť ji tehdy utěšovala a sama říkala, že to nemá cenu a ať se na to vykašle, než bejt pořád utrápená. A teď jí říká tohle. Jako kdyby byla ona, Olina, happy z toho, že to takhle dopadlo, že má dítě s kreténem, kterej ani nemrkl, když opouštěl dítě, a z toho, že Oliver nemá tátu.  (str. 120)

Přiznávám, že Petra Soukupová trefila do černého – ano, takové jsme my ženy. Mnoho leží pod povrchem a jen málo probublá ven. Proto je pro muže tak těžké nám ženám porozumět. A kdo ví, zda by román Pod sněhem vůbec čtenář-muž pochopil.

Ženské pocity a potřeby, sesterské sváry, to vše ocení nejspíše především čtenářky. Vždyť která z nás netrpí (nebo netrpěla) potřebou udílet ostatním rady, jak se mají vychovávat děti, a své vlastní chyby ve výchově velkoryse přehlíží nebo přehlížela? A která žena neměla touhu sundat nějaké to kilo, ale vůle, učinit cokoli pro to, byla příliš slabá?

Petra Soukupová nastavuje nemilosrdné zrcadlo ženskému pokolení. Nechává úmyslně odtát všechen sníh přetvářky, aby odhalila skutečnou podstatu našeho uvažování, konání, ale i sebeklamu.

Pokud jste na tuto nelítostnou pravdu ukrytou v románu Pod sněhem připraveny, pak si novinku z Velkého knižního čtvrtku pořiďte.

Související knihy

Soukupová, Petra

Host, 2015