„Vy jste se zbláznil,“ vyhrkl Bourne.
„To je vaše odpověď?“ El Ghadan trpělivě čekal, ale když Bourne dál mlčel, pokýval hlavou.
„Budiž. Zřejmě potřebujete dostat lekci pokory.“
Jako na povel jeden z jeho mužů přivezl do místnosti autobaterii. Na rukou měl pracovní gumové rukavice, přes rameno přehozené dva holé měděné dráty. Položil baterii vedle Bournea, setřásl z ramene drát, jeden konec připevnil k baterii a druhý nechal volně viset přes roh. Bourne to sledoval se stoickým klidem, jemuž se naučil ve výcvikovém středisku Treadstonu a už mnohokrát se mu v akcích osvědčil. Chlap mu omotal měděný drát několikrát kolem hrudníku. Když skončil,  dřepl si a kývl na šéfa.
„Povím vám, co se stane, Bourne,“ řekl El Ghadan. „Rašíd se volným drátem dotkne druhého kontaktu. Až to udělá, hrudníkem vám projede elektřina o napětí čtyřiadvaceti voltů. Samozřejmě vás to nemůže zabít, ale to ani není mým záměrem. Ze smrti se nikdo nepoučí. Ne, těch čtyřiadvacet voltů vám jen ochromí mezižeberní svaly kolem plic. Pokud si ovšem Rašíd nedá pozor a elektřina zůstane běžet příliš dlouho, tak se udusíte. Ale to by nějakou dobu trvalo. Mezitím budete prožívat tak nesnesitelnou bolest, jako byste byl na pokraji smrti.“ Kývl. „Ukaž mu to, Rašíde.“
El Ghadanův muž se dotkl drátem druhého pólu baterie. Bourne se na to sice připravil, omračující bolest, která mu projela tělem, s ním přesto znatelně trhla. Plíce mu sevřela obří pěst tak silně, že mu začaly slzet oči. Rašíd oddálil konec drátu od autobaterie. Bourne ochabl. Pot mu stékal po stranách krku, pálil ho do očí, zmáčel mu podpaží i slabiny. Věděl, že si musí udržet schopnost myslet a zachovat si alespoň špetku kontroly nad situací. Jinak…
Rašíd do něj znovu pustil proud. Celé okolí najednou zbělelo a všechny zvuky zněly zkresleně. Bourne svěsil hlavu a spočinul bradou na zpocené hrudi. Nedokázal normálně uvažovat, v mozku měl naprostý zmatek. Potřeboval si na něco vzpomenout. Ale na co? Elektřina ho zasáhla potřetí a uťala všechny souvislé myšlenky. Jako by dostal ránu od obra, který mu v příští chvíli rozdrtí hrudní koš a šavle žeber zarazí do srdce.
„Jakpak se cítíme?“ El Ghadanův hlas se vznášel temnotou jako duch. „Jste zpátky mezi živými?“ Všechna světla v místnosti byla zhasnutá. Bourne se třaslavě nadechoval; připadal si, jako by ho porazil nákladní vlak. Bradu mu sevřely silné prsty. Náhle ho oslepila jasná záře. Někdo mu rozevřel víčka.
„Zornice normální,“ konstatoval jiný hlas. „Zotavuje se obdivuhodně rychle.“
„To se dalo čekat,“ reagoval El Ghadan. „Jsme připraveni na druhé dějství.“
Někdo odhrnul kobereček na stěně. Místnost zaplavilo světlo proudící dovnitř přes jednosměrné zrcadlo. Bourne se snažil zaostřit a zuřivě mrkal, aby si projasnil zrak, ale vzápětí toho začal litovat. Díval se do místnosti, kterou předtím viděl na displeji tabletu. Čelem k němu seděli Soraya, Sonya a Lipkin-Renais, všichni tři spoutaní. Na El Ghadana neměl Bourne dobrý výhled. Jeho profil se jen slabě rýsoval na druhé straně stolku ve tvaru osmiúhelníku. „Ta holčička je vyděšená, Bourne.“
„Sonya.“ Bourne měl pocit, že mu někdo nasypal do úst písek. Jazyk mu otekl snad na dvojnásobek obvyklé velikosti. Pokusil se shromáždit sliny. „Jmenuje se Sonya.“
El Ghadan si poposedl, až pod ním zavrzala židle. „Za chvíli bude vyděšená ještě mnohem víc.“
Bourne prudce otočil hlavu. Teroristova tvář doslova zářila.
„Neudělejte nějakou hloupost,“ vydechl Bourne.
„O hlouposti tu nemůže být řeč.“ El Ghadan pokrčil rameny. „Tohle plně padá na vaši hlavu, Bourne, ne na moji.“
Dal znamení. Bourne viděl, jak Lipkin-Renais bledne. Do zorného pole vstoupil jakýsi muž. Sonya zavřeštěla a její malé tělíčko se horečnatě roztřáslo. Soraya vytřeštila oči hrůzou; věděla, co přijde.
Soraya i Bourne na opačných stranách zrcadla vykřikli: „Ne!“
„Tohle přece nemáte zapotřebí,“ vypravil ze sebe Bourne ochraptěle. El Ghadan se opřel, jako by se chystal zhlédnout svůj oblíbený film.
„Dívejte se, Bourne. Vaše lekce pokory pokračuje.“
Ozval se výstřel z pistole. Nad roztřesenou Sorayou se jako růžový závoj rozprostřela směsice krve, kostí a mozku Lipkin-Renaise.

—————————————————

Knihu Bourneovo dilema napsal Robert Ludlum a vydalo nakladatelství Domino. Prolistujte si online ukázku a přečtěte více o knize!

Nakladatelství Domino bylo založeno v dubnu 1997 s cílem vydávat knihy, mezi kterými si najde tu svou každý čtenář. Mezi jeho nejúspěšnější autory patří Jeffery Deaver, Robert Ludlum, Raymond Khoury, Michael Connelly, Steve Berry, Karin Slaughter, Martina Cole, Lisa Jackson, Shannon Drake, Nicole Jordan, Lisa Kleypas a Teresa Medeiros. Velké čtenářské úspěchy také slaví biografie významných osobností z historické edice.

Související knihy

Ludlum, Robert - van Lustbader, Eric

Domino, 2015