Jmenoval se Hercko Haft, pocházel z polského Bełchatówa a jeho osud se podobal milionům dalších, jimž po roce 1939 zdobila kabát židovská hvězda. Bylo mu šestnáct let a právě se stihl osudově zamilovat, když místo svého nejstaršího bratra nastoupil do transportu. Tak ho spolkl německy důsledný systém, který měl jednou pro vždy vyřešit židovskou otázku.

Aby přežil, začal boxovat. Za každý vybojovaný zápas se posunul blíže k životu. Ačkoliv nikdy před tím neboxoval, musel porážet i opravdové mistry tohoto sportu. Kdyby prohrál, podepsal by si rozsudek smrti. Při životě ho držela naděje, že se opět potká se svojí láskou Leou.
Po válce směřoval do Ameriky a neustále hledal svou vyvolenou. Když ji nemůže najít on, třeba ho najde ona, jestliže se stane slavným a jeho jméno se objeví v novinách. Surový sport se mu tak už po druhé stal prostředkem k přežití.
Pokud chcete vědět, kolik zápasů vybojoval a jestli našel svoji lásku, budete se muset ponořit do biografického příběhu v knize s názvem Boxer vydané nakladatelstvím Argo. Její podtitul Pravdivý příběh Hercka Hafta vypovídá o tom, že nejde o vymyšlený osud. Zvláštností však je, že jde o komiks, který vznikl na motivy románu Jednou budu o všem vyprávět z pera Alana Scotta Hafta, syna muže, který boxoval o život.

Autorem kreslené podoby je německý výtvarník Reinhard Kleist (*1970), jehož doménou je právě vytváření komiksových biografií (Jonny Cash, Fidel Castro), za něž získává i četná ocenění.

Přiznám se, že nejsem žádným výhradním příznivcem komiksu – možná je to tím, že obvykle zpracovává žánry, kterým jsem dosud nepřišla na chuť. Ovšem téma holocaustu zpracované v této podobě mě vcelku oslovilo. Zpracování ve formě komiksu bezpochyby představuje možnost, jak tyto závažné příběhy přiblížit mladým čtenářům, kteří, právě s výjimkou komiksů, odmítají číst. Komiks nabízí ze své podstaty i něco navíc – co do počtu slov stručné, ale většinou o to údernější podání.

Alespoň si myslím, že v případě Reinharda Kleista tomu tak je. Ačkoliv malá políčka ilustrací nejsou nijak do detailů prokreslená – jde spíše o symboly a jakousi „hrubou“ kresbu, ba ani neoplývají velkým množstvím textu, plně vystihují situace, které chtěl autor zachytit. A i to, že jde pouze o černobílé zpracování, přispívá k umocnění atmosféry.

V závěru knihy najdeme fotografie Harry „Heršla“Hafta, jak si říkal v Americe, a také krátké shrnutí Martina Krauße, německého sportovního novináře, na téma Box v koncentračních táborech, v němž vysvětluje, proč právě box nacisté v koncentračních táborech podporovali a kteří z tehdejších mistrů tohoto sportu se ocitli za ostnatým drátem. Ne vždy se jim však povedlo přežít či se následně vyrovnat s minulostí.

Reinhardu Kleistovi se povedlo svým způsobem oživit jeden střípek mozaiky informací, které máme o holokaustu, a přiblížit ho i dnešním čtenářům. Třeba právě tento způsob prezentace minulosti bude tím, který zasáhne i naši mládež.

Související knihy

Kleist, Reinhard

Argo, 2015