RETRO – co se skrývá za obsahem toho slova? Jsou to jen vzpomínky a skrytá tajemství více či méně vzdálené minulosti? Z čeho vychází naše nostalgie?
Jaký význam má pro nás slovo RETRO? Dle české wikipedie je význam slova obsažen stručně v těchto dvou větách: „Retro je obecné označení pro něco minulého, zaniklého, bývalého, může se jednat o označení pro cokoliv zpět v čase. Může se jednat jak o předponu k jinému slovu tak i o samostatné slovo.“
Co toto slovo znamená pro vás, čtenáře? Z mého pohledu je RETRO prostě „pouhá“ vzpomínka. Taková, která svou energií omotá naše srdce a duše pod jejím nátlakem zjihne.
V dnešní době je význam slova RETRO spjat především s různými hmotnými věcmi. Mnozí z nás si řeknou: „Chci domácnost v retro stylu.“ A už pátráme po věcech, které bychom nakoupili. Počínaje tapetami, obrázky, nádobím, koberci, spotřebiči atd. Retro je zkrátka slovo zvláštní – nabíjející, melancholické, nevyzpytatelné. A přitom všechny ty staré věci jsou těmi, kterých se naše maminky, babičky, prababičky tak moc chtěly zbavit a nahradit je něčím modernějším. My, jejich (pra)děti, je obdivujeme, případně skupujeme a doma vystavujeme všem návštěvám na odiv.
Když už jsme u těch hmotných věcí. Určitě nejen já si ve vzpomínkách vybavím ruský televizor značky Rubín (nemýlím-li se, tak ten modernější s tlačítky na osm televizních kanálů – ač v té době běžely programy jen dva), pračku značky Tatramat (mimochodem ta mi sloužila po přítelově babičce ještě před pěti lety), sifon, dětský diaprojektor DIAX (můj oblíbený „film“ – Míša Kulička), kazety, céčka, dětský nůž rybička, Vitacit, žvýkačky Pedro či Bajo, skleněnky, hru „Kloboučku HOP“, modré a červené cvičební trencle, mrkváče, Tuzex atd. A vzpomínáte na Michala Davida či Spartakiádu?
Zapomenout nelze ani na pana Vajíčko, který uváděl každou reklamní znělku. V hlavě mi pořád zní reklamní spot na med – s rozhovorem mezi dvěma medvědy: „A kde je brácha?“ „Šel pro med do Jednoty.“
Pro ročníky narozené v 70. a 80. letech znamená RETRO vzdálenější dobu, ale naši rodičové mají určitě ten pocit: „Přeci je to před chvílí. To nemůže být pravda, že již uběhlo 30-40 let. Vždyť my jsme stále dětmi našich rodičů.“ Stejně jako je pro nás, narozené v 70. a 80. letech, doba našeho raného dětství vzdálená a nostalgicky na ni vzpomínáme, i naši předkové uchovávají ve svých srdcích vzpomínky na dobu svých maminek, tatínků, babiček a dědečků. Určitě nikdy nezapomenou na: puntíkované šaty, šátky ve vlasech, zvonáče, natupírované vlasy, velké pásky a povinné, ale většinou i krásné, zemědělské (především chmelové) brigády. A co hudba? Je libo Beatles, Rolling Stones, Elvise Presleyho či začínajícího Karla Gotta? Anebo co vám v mysli vytane při vyslovení jmen Twiggy či Audrey Hepburn?
Ale co nás na všem tom ohlížení se do minulosti tak přitahuje? Můj osobní názor zní: Pokud jsme zažili dětství, na které s láskou vzpomínáme, nalézáme ve vzpomínkách na něj i své rozhřešení. A vše hmotné, všechny ty RETRO věci, kterými se někteří obklopujeme, jsou pro nás spouštěčem krásných chvil vzpomínek na to nehmotné – na zážitky a vzpomínky, na které si sáhnout nelze. Často jsou totiž spojeny se vším, po čem naše srdce a duše touží i nyní – po pocitu bezpečí a objímající náruči našich blízkých. A to všechno bez přetvářky a postranních úmyslů provázejících svět vztahů mezi dospělými.
Jednoduše řečeno, určitě nejen pro mne je vše vážící se ke slovu RETRO takovým malým nádherným a neškodným útěkem od stávající reality. Osobně se proto přimlouvám, předejme ten hřejivý pocit bezpečí jistot a lásky i našim potomkům, a třeba nejen jim.
O autorce
Michaela Dodo Dostálová se narodila 3.3. 1980 v Hořicích v Podkrkonoší. Prožila nádherné dětství po boku dvou sester v rodině hajného a učitelky v mateřské školce. Profese obou rodičů ji ovlivnila natolik, že se jí podařilo objevit fantasy říši. Vystudovala střední školu obchodní Hořice. Po maturitě několik let provozovala trafiku. Od roku 2007 žije v Náchodě, kde začala nová kapitola jejího života po boku správného parťáka. V současné době několik let pracuje jako vedoucí supermarketu.
Související knihy
Dodíkovy pohádky z Lesního královstvíDostálová, Michaela
Agentura KRIGL, 2013
Dodíkovy pohádky z Lesního království IIDostálová, Michaela
Agentura KRIGL, 2014
Milá Míšo,
píšeš krásné knížky pro děti.
Překvapila mě tvá vážná úvaha na téma Retro. Tady jsi sáhla do zcela jiné kategorie. To je dobře. Čtenáři tě poznají i z jiného úhlu.
Slovo Retro je v současné době velmi používané. Pochází z latiny a znamená doslova Zpět.
V umění se používá Retrospektiva, v ději je návrat do minulosti, ať pár minut, hodin nebo let.
Ptáš se čtenářů, co pro ně znamená výraz Retro.
Pro mne to znamená Zpět. Tedy ať už v ději, v umění, ve výrobcích, které milovali naše babičky, maminky i jejich předkové.
V jedné věci však pro mne retro neexistuje. Jedná se o vzpomínky na mé nejbližší, kteří již nejsou mezi námi. Zanechali však ve mně tak silnou stopu, že stále žijí v mé mysli, v mém srdci. Kdykoliv mám radost, nebo mě něco opravdu trápí, chci jim zavolat. Promluvit si s nimi. Bohužel, na takového hovory je technika krátká.
Mám štěstí, že je většinou slyším, co by na mou zprávu řekli. Jsou se mnou stále. Nemohu zahrnout své city k lidem, kteří ve mně zanechali nesmazatelnou stopu, do pojmu Retro.
Tvá povídka je velmi zajímavá. Jen tak dál.
Do další tvorby ti přeji hodně úspěchů. Zlom vaz. Hana Militká
Míšo, napsala jsi to moc hezky.
Je to tak, retro je vzpomínka na to krásné, co bylo a bude v každé době. Je to hodnota, kterou lidé vytvářejí
tím dobrým, co v nich je.
Retro bude ceněné obzvlášť v dobách, které nenaplní očekávání a zklamou.Je to krok zpět k tomu dobrému. Jen je zapotřebí pohlídat, aby těch kroků nebylo příliš.
Díky Tobě a díky i vzácně oduševnělé redakci Klubu knihomolů
za krásné čtení ke kávičce.
Dana