„Tak to byl teda mazec,“ konstatovala jsem, když jsme večer zavírali. „Neříkejte mi, že to tak chodí pořád.“

„Jo, vždycky,“ odpověděla Saffron, zatímco Seb mě uklidňoval: „Tak zlé to většinou není.“

„Ale dobré taky ne, co?“ Zarazila jsem se uprostřed utírání stolu. „Chci tím říct, že jsme dnešní šichtu zvládli s odřeným hřbetem, a já si nemyslím, že by Jo skákala nadšením, kdyby nás viděla.“

Seb přestal zametat a podíval se na mě, jako by dostal facku, zatímco Saffron dotčeně zvedla špičatý nos. „Kdyby tu byla Jo, neměli bysme tak mizernou náladu,“ vpálila mi. „Byla by tu sranda, smáli bysme se, a nechodili celej den nasraný.“

Ty krávo, pomyslela jsem si trpce, nasraná jsi tu chodila jenom ty. Záměrně jsem její narážku ignorovala. „Jestli to tady má fungovat, musíme všichni táhnout za jeden provaz. Být tým.“

Seb krotce přikývl, zato Saffron mě zpražila pohledem tak zlým, že se mi chtělo tasit pepřový sprej. „Tým, jo? Kterej drží při sobě?“ Zamračila se. „Jak si vůbec dovoluješ nám něco takovýho říkat, když chceš kavárnu prodat?“

Povzdechla jsem si. „Hele, ještě vy s tím začínejte.“

Vítězoslavně si založila ruce v bok. „Nejsme pitomci. Ledacos se k nám doneslo. Lindsay v hospodě slyšela, cos povídala po pohřbu. Potom se tu vochomejtal ňákej chlápek z realitky. Tys ho vodhalil, Sebe, že jo?“

„Prodával dům mojí babičky,“ vysvětloval Seb. „Hned jsem ho poznal.“

„Opravdu sem přišel šmejdit?“ užasla jsem. „Víš určitě, že sem jenom nezaskočil na kafe?“

„Stoprocentně ne,“ odpověděl plaše. „Měl s sebou nějakého chlapíka a hučel do něj, jak snadno by se dala kavárna přestavět na moderní barák.“

Zavrtěla jsem hlavou. Ten syčák má ale nervy! „Výborně,“ zadrmolila jsem. „Mohli jste být té lásky a zeptat se mě přímo, a ne dělat předčasné závěry.“

„Tak se tě ptáme teď,“ chytila mě Saffron za slovo. „Prodáš to, nebo ne? Protože my to potřebujem vědět.“

Nastalo ticho. Seb i Saffron na mě napjatě zírali. Carl přestal v kuchyni rachotit nádobím a mně bylo jasné, že natahuje uši.

„Víte, já…“ spustila jsem rozpačitě. Srdce mi bušilo. Nastal důležitý okamžik. Mám být upřímná a říct jim na rovinu, že sama nemám tušení, co si počít? Anebo je mám rovnou propustit s tím, ať si radši najdou něco jiného? „Ne,“ prohlásila jsem nakonec. „Nic neprodávám. Stačí?“

Knihu Kavárna na pláži vydalo nakladatelství Domino. Pokud vás naše ukázka zaujala, můžete si přečíst další.

Související knihy

Diamond, Lucy

Domino, 2015