Dvě milovnice literatury, Christina Hobbsová a Lauren Billingsová, píší fikci pro mladistvé i dospělé a společně už vypustily do světa sedm bestsellerů. Nenechte si ujít ukázku z nejnovějšího titulu, který v češtině vychází v nakladatelství Jota.
Románky na jednu noc by se měly prožít s někým vhodným – s někým, kdo je magicky svůdný, nebo naopak úplně politováníhodný. Rozhodně ale ne s někým, jako je on.
Copyright © Lauren Billings, Christina Hobbs, 2014
Translation © Květa Kaláčková, 2014
© Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2015
Den, kdy jsme oficiálně ukončily vysokoškolské studium, se ani trochu nepodobal promocím z filmů. Házím čepici do vzduchu a ona praští člověka přede mnou do hlavy. Chlapovi, co má proslov, odletí poznámky. Mává ležérně rukou a pokračuje v nudném, nezáživném povídání o tom, jak se nedostatky a chyby obrátí v lepší zítřky. Celé to zakončí podivnou historkou o svém nedávném rozvodu. Ve filmech nikdy nikdo nevypadá, jako by pod polyesterovým talárem tál jako zmrzlina… dala bych cokoliv za to, kdyby někdo všechny fotky z dnešního dne spálil.
Ale i přes všechny ty nedostatky je to perfektní. Ještě aby ne, proboha, vždyť to máme za sebou. Po obědě před restaurací vytahuje Lorelei – Lola, pro nás, pár šťastlivců, kterým se podařilo přiblížit se jejímu srdci – klíčky z kabelky a s vítězným zacinkáním mi s nimi mává před nosem. Její táta ji líbá na čelo a snaží se nevypadat příliš starostlivě. Kolem Harlow se točí celá rodina, objímají ji a překřikují se. Probírají znovu a znovu deset NEJ chvíle, kdy šla uličkou a promovala. Pak si přitahují mě a věnují mi stejnou pozornost, abych si taky užila svých patnáct vteřin slávy.
Když mě pustí, oplatím jim jejich laskavost úsměvem. Dívám se, jak pokračují se svými roztomilými rodinnými rituály.
Zavolej hned, jak dorazíte.
Plať kreditkou, Harlow. Používej AmEx. Je to tak v pořádku, zlatíčko, ber to jako dárek k promoci.
Máme tě moc rádi, Lolo. Jeďte opatrně.
Sundáváme si propocené taláry a cpeme se do Lolina starého roztřeseného chevroletu. Mizíme ze San Diega a míříme za vyčerpáním a šílenou změtí rytmů, hluku a šílenství, které nás tenhle víkend čeká. Harlow vytahuje muziku, kterou nám na výlet nachystala – Britney Spears z našeho prvního koncertu, když nám bylo osm. Naprosto nechutná písnička od 50 Centa, kterou si naše třída v prváku z nepochopitelného důvodu zvolila jako téma plesu. Metalový nářez, o kterém Lola prohlašuje, že je to nejvíc sexy song na světě, a asi padesát dalších, ze kterých se skládala naše studentská léta. Harlow otáčí knoflíkem, napůl zpíváme a napůl řveme, zatímco se na nás oknem valí horký vzduch plný písku.
Lola si přehazuje dlouhé tmavé vlasy přes rameno a podává mi plastovou gumičku s prosbou, abych jí je svázala do culíku.
„Kriste, proč je takový vedro?“ řve zpoza volantu.
„Protože se řítíme stovkou pouští autem z osmdesátek, který nemá ani klimu,“ odpovídá Harlow a ovívá se programem z promoce. „Proč jsme vlastně nejely mým autem?“
„Protože smrdí jako krém po opalování… a tak podobně?“ odpovídám a pištím, když se po mně snaží natáhnout.
„Jedeme mým autem,“ připomíná jí Lola, zatímco tlumí Eminema, „protože sis to svoje málem roztřískala o telefonní budku, když jsi uhýbala broukovi na sedadle. Moc ti za volantem nevěřím, kámoško.“
„Byl to pavouk,“ rozčiluje se Harlow. „Obrovskej. S klepetama!“
„Pavouk s klepetama?“
„Mohla jsem být mrtvá, Lolo.“
„Tos teda mohla! Mohlas umřít v hořící hromadě šrotu.“
Dočesala jsem Lole vlasy a opírám se zpátky do sedadla. Mám pocit, že poprvé za několik týdnů můžu konečně pořádně dýchat a užít si smích se svými dvěma nejoblíbenějšími lidmi na světě. Vedro mě připravuje o poslední zbytky energie, ale nevadí mi to. Je příjemné uvolnit se, zavřít oči a zabořit se do měkkého opěradla. Vítr mi cuchá vlasy a hučí tak nahlas, že nemůžu ani přemýšlet. Čekají mě tři požehnané týdny prázdnin, než se odstěhuju na druhý konec země a poprvé v životě nebudu muset dělat vůbec nic.
„To je od vašich hezký, že zůstali na oběd,“ prohlásí Lola opatrně klidným hlasem a setká se s mým pohledem ve zpětném zrcátku.
„Hmmm,“ krčím rameny a skláním se ke kabelce, abych našla žvýkačku, bonbón nebo cokoliv jiného, co by mě zaměstnalo, abych se nemusela snažit najít omluvu pro rodiče, kteří dnes zmizeli, co nejdřív to šlo.
Harlow se na mě otáčí: „Počítalas s tím, že se k nám přidají na oběd?“
„Asi ne,“ říkám jednoduše.
Otáčí se, jak nejvíc ji pás pustí: „No a co ti David řekl, než odešli?“
Dívám se ven z okna na míhající se krajinu. Harlow nikdy netoužila po tom říkat svému otci – ani Lolině – křestním jménem. Ale můj táta pro ni byl David odnepaměti – řečeno s tím největším opovržením v hlase, kterého je schopna. „Řekl, že je na mě hrdý a má mě rád. A je mu líto, že to neříká častěji.“
V tichu, které následovalo, bych skoro mohla nahmatat její překvapení. Harlow nikdy nemlčí, když je překvapená nebo naštvaná.
„A,“ dodávám, i když je mi jasné, že bych měla raději držet jazyk za zuby, „že konečně můžu začít dělat pořádnou kariéru a přispět něčím smysluplným celé společnosti.“
Nedráždi vosí hnízdo, Mio, říkám si.
„To není možný,“ šeptá zaraženě Harlow. „To je, jako by tě potřeboval vždycky praštit tam, kde to bolí nejvíc. Ten chlap je naprostej debil!“
Všechny se smějeme a vypadá to, že jsme se tiše dohodly na změně tématu, protože upřímně, co se dá ještě dodat? Můj táta je debil a zdá se, že nepomáhá ani to, když může rozhodnout o mé budoucnosti.
Jedeme plynule. Z hladké země se před námi zvedá město jako změť světel v pozvolném západu slunce. S každým dalším kilometrem se ochlazuje, a když se Harlow narovná a pustí na poslední kus cesty novou nahrávku, ucítím náhlý příval energie. Vrtím se na zadním sedadle, tančím a zpívám si chytlavou, melodickou popovku.
„Jsou moje kočky nachystaný na divokou jízdu?“ ptá se a v rozbitém zrcátku si líčí rty.
„Ne,“ říkám okamžitě. Lola zajíždí na východní Flamingo Road. Přímo před námi se otevírá centrum všeho dění: chodník jako utkaný ze světel, troubící auta a všude kolem nás šum. „Ale pro tebe? Pro tebe budu i panákovat a tančit s podnapilými muži.“
Objímám Harlow kolem ramen a tisknu ji. Dělá, že se dusí, ale vezme mě za ruku, abych se nemohla odtáhnout. Nikdo neodmítá objetí víc nepřesvědčivě než Harlow.
„Mám vás ráda, úchylačky,“ dodávám. S kýmkoliv dalším by se ta slova ztratila ve větru a víru z ulice, ale Harlow mě políbí na ruku a Lola se na mě usměje. Umějí ignorovat dlouhé tiché pauzy a i v chaosu si vždycky najdou můj hlas.
„Musíš mi něco slíbit, Mio,“ usmívá se Lola. „Posloucháš mě?“
„Asi to nemá nic společného s tím, že mám utéct a stát se striptérkou, že?“
„Bohužel.“
Tenhle výlet jsme plánovaly už měsíce – poslední pařba předtím, než nás dožene dospělý život a zodpovědnost. Jsem připravená na cokoliv, co si vymyslí.
Protahuju si krk, nadechuju se, dělám, že si rozcvičuju klouby. „To je špatné. Já to s tyčí umím, divila by ses. Ale tak dobře, do mě.“
„Nechej dneska všechny starosti v San Diegu,“ říká.
„Netrap se tátou ani nemysli na to, s jakou káčou si to Luke tenhle víkend rozdává.“
Sotva zmíní mého ex, bolestivě se mi sevře žaludek. Přesto, že jsme se rozešli už skoro před dvěma lety. Byl můj první a já jeho – všechno jsme se naučili společně. Mám pocit, že bych z jeho hromady dobytých slečinek měla aspoň něco mít.
Lola pokračuje. „Nemysli na to, že se musíš sbalit do Bostonu. Nemysli na nic jinýho než na to, že jsme dodělaly výšku – výšku, Mio! Zmákly jsme to. Zbytek hoď do nějaké krabice, co máš v hlavě, a zastrč ji tam někam daleko pod postel.“
„Řečičky o postelích se mi líbí,“ směje se Harlow.
V jakékoliv jiné situaci by mě to rozesmálo. Ale i když to bylo naprosto neúmyslné, zmínkou o Bostonu se Lole podařilo zbořit i to prťavé místečko bez strachu, které jsem si v hlavě našla. Okamžitě se otevřela zóna nesouhlasu s tím, že táta odjel z největší události mého života pryč a že si Luke užívá svou nově nalezenou polohu děvkaře. Cítím nával děsu z budoucnosti už nějakou dobu, ale teď, když jsme skončily školu, už ho nemůžu ignorovat. Pokaždé když se zamyslím nad tím, co přijde příště, převrátí se mi vnitřnosti naruby, vrtí se a chrastí. Stává se mi to posledních pár dní tak často, že bych tomu pocitu měla vymyslet jméno.
Za tři týdny odjíždím studovat magistra na obchodní akademii do Bostonu. To je nejdál od mých dětských snů, jak jen to jde. Budu mít spoustu času na to, abych si našla byt i práci, ze které zaplatím účty. Budu se moct zaběhnout do plného rozvrhu na škole. Konečně začnu dělat to, co můj táta vždycky chtěl – zapojím se do řeky byznysu a začnu s obchodními… záležitostmi. Dokonce mi bude platit byt.
„Dva pokoje,“ trval na svém, „abychom mohli s mámou a klukama přijet na návštěvu.“
„Mio?“ skáče mi do myšlenek Lola.
„Jasně,“ kývu a přemýšlím, odkdy jsem to já, kdo má nejvíc trablí. Lolin táta je válečný veterán. Harlowini rodiče jsou z Hollywoodu. Já jsem jenom holka z La Jolly, která kdysi tančila. „Už to kopu pod postel,“ jako by to mělo větší váhu, když se to řekne nahlas.
„Dám to do krabice spolu s Harlowinými děsivými erotickými hračkami.“
Harlow mi posílá šklebivou pusu a Lola přikyvuje. To ona z nás tří ví nejvíc o stresu a zodpovědnosti. Jestli to dokáže odhodit ona, dokážu to i já.
Ukázka je z knihy Vášnivý svůdník, kterou vydalo nakladatelství Jota. Další ukázku si můžete přečíst zde.
Nakladatelství Jota vydalo již více než 1000 titulů v mnoha edičních řadách. Publikuje tvorbu českých autorů i překlady z cizích jazyků. Patří mezi jedno z největších nakladatelství v České republice.
Související knihy
Vášnivý svůdníkLaurenová, Christina
Jota, 2014
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.