Předmluva

Medicína se až příliš obsedantně zabývá tím, proč jsme nemocní, a věnuje jen nedostatečnou pozornost tomu, jak se udržet ve formě. My lékaři často pracujeme stylem, jako bychom tábořili na břehu řeky: lidé k nám připlouvají po proudu a my se noříme stále hlouběji do vln, abychom zachránili stále nemocnější pacienty. Jsme tím tak zaneprázdněni a unaveni, že nikdo z nás nemá čas projít se na chvíli proti proudu a zjistit, proč vlastně lidé padají do vody.

Deprese je jedna z největších výzev, jíž čelíme. Máme-li si poradit s její léčbou, je nejvyšší čas, abychom se vydali proti proudu. Každý, kdo někdy trpěl depresí, ví, že prášky samy o sobě nejsou řešením. Kde ho ale hledat?

V této skvělé knize najdete odpověď. Pozitivní psychologie se zabývá vědeckým poznáním toho, co nás udržuje duševně zdravými a šťastnými. Krása tohoto přístupu, ať už ve smyslu léčení, nebo prevence deprese, spočívá v jeho srozumitelnosti a v možnosti intuitivního pochopení. Navíc, což je snad nejdůležitější ze všeho, máme solidní vědecké důkazy o tom, že tato metoda opravdu funguje. Nejde tu o žádné dětinsky nadšené psychologické žvatlání; pozitivní psychologie je založena na řádných výzkumech psychologických technik a konkrétních stavů mysli, jež nám pomáhají udržet depresi na uzdě.

Krátce řečeno, výzkumy ukazují, že soustředěním se na pozitivní stránky života je možné omezit výskyt negativních pocitů a emocí. Mně osobně od chmurných myšlenek pomáhá hudba, knížky, filmy, rodina a můj černý labrador, jehož mokrý čenich se mi při procházce otírá o nohu. Zdá se, že skromné radosti, sdílení s druhými lidmi a pocit toho, že v mém životě je smysl a účel, mi umožňují obejít se bez Prozacu. Teprve když jsem četl tuto knihu, jsem si ovšem uvědomil, že řada věcí, které instinktivně dělám, abych si udržel dobrou náladu, skutečně podle vědeckých důkazů funguje. Bohužel jsem o tom doposud jen málo hovořil s pacienty. Od nynějška začnu.

V průběhu let jsem se setkal s řadou depresivních lidí. Mnohým z nich léky skvěle pomohly – alespoň krátkodobě. Všichni však hledali cesty, jak si především pomoci sami. Jako rodinný lékař mám na pacienta deset minut (nebo šest, pokud musím čekat, až se maminka s dvojitým kočárkem dostane do dveří a zpět). Nikdy nemám dost času se do hloubky zabývat tím, co by mým pacientům pomohlo, aby se stali odolnějšími a šťastnějšími. Tato kniha ovšem zkoumá právě tyto otázky do detailu a velmi citlivě. Zaslouží si být dobrým přítelem každému, kdo chce zlepšit své duševní zdraví. Sporné může být, zda se můžete naučit vytěžit z pozitivní psychologie pro sebe to podstatné pouze četbou knihy, nebo byste se měli raději obrátit na kouče, který je zběhlý v technikách podporujících pocity štěstí, případně dokonce na terapeuta.

Poradil bych vám, abyste to nejdřív zkusili s knihou. Kdybych si já sám měl koupit knihu o pozitivní psychologii v léčbě deprese, vybral bych si autora, který má řádný výcvik v pozitivní psychologii, umí psát přístupnou formou a zaujmout přitom čtenáře, a především rozumí všem složitým stránkám deprese. Jednoduše, vybral bych si Miriam. Kdyby totiž navštívila všechny třídy základních škol v naší zemi a naučila děti, jak být silnými, šťastnými a lidskými bytostmi, nemusel bych později v životě tahat z vody tolik tonoucích.

Dr. Phil Hammond
lékař, novinář, publicista a komik

 

Jak jsem objevila pozitivní psychologii

Názory prezentované v této knize pocházejí z mé odborné praxe pozitivní psycholožky a osobní koučky, z mé práce v médiích a z vlastní zkušenosti: sama jsem se dlouho snažila dostat se z temných hlubin deprese. Ze všech vztahů, jimiž jsem kdy prošla, byl vztah s depresí jedním z nejdelších. Mírná, střední nebo velká depresivní fáze – prožila jsem je všechny. Teď už se jen zřídkakdy cítím špatně a v případě poklesu nálady jsem schopna se rychle vrátit do normálního stavu. Naučila jsem se, jak přirozeným způsobem držet své chmury na uzdě, a rozvinula jsem svou schopnost prožívat štěstí.

Můj příběh není nijak neobyčejný. V každém životě přicházejí výkyvy nálad – jsem si jista, že i v tom vašem. Deprese může mít mnoho různých příčin. V mém případě šlo o to, že náhlý kolaps a smrt mého otce brutálně ukončily moje jinak docela průměrné dětství. Tehdy mi bylo deset. Nedlouho poté jsem si musela zvykat na přechod z mladšího školního stupně na vyšší. Můj život se v krátkém časovém období radikálně změnil a já jsem cítila, jako by se nad nevinným sluncem mého mládí stahovala mračna. Zvládla jsem to díky tomu, že jsem se stala mladistvou workoholičkou. Řadu let mi závislost na práci sloužila coby úspěšná strategie: vedla jsem si dobře ve vzdělávacím procesu i později v kariéře. Měla jsem ovšem podivný zvyk se uprostřed prožívání něčeho pěkného zastavit a ptát se sama sebe: „Ale jsem vůbec šťastná?“ A v tom okamžiku se pocit štěstí vypařil.

Vždycky jsem si představovala, že nejpozději do přelomu milénia budu mít partnerský vztah a dvě děti. Když jsem překračovala třicítku, skutečně jsem s partnerem žila, nicméně rozchod ze mě učinil osamělou ženu. O každých narozeninách jsem se ptala, zda se už konečně tento rok něco změní…

Ovšem už tehdy jsem tušila, že rodina možná nebude mým osudem. Stejně jako legendární stará panna Bridget Jonesová, i já jsem pracovala v kreativním oboru, kde více než polovina žen přes třicet nemá děti. Když se vdáte za svoji práci, je snadné opomenout některé životní milníky, jež jsme všichni zvyklí sabbatical čili „přestávku v kariéře“,* abych vyřešila Velkou otázku všech svobodných: Pokud nebudu mít děti, co udělám se svým životem?

Brát si volno bohužel nebyl zrovna nejlepší nápad, protože jsem měla příliš mnoho času rýpat se ve svých problémech. Ony šedé mraky, které mě celý život pronásledovaly, se nade mnou opět začaly stahovat. Většinou jsem nad nimi vítězila tak, že jsem se vrhla do dalšího projektu; tentokrát jsem se ovšem ocitla na sestupné spirále. Lékař diagnostikoval depresi a předepsal mi antidepresiva.

Zkusila jsem tři různé druhy antidepresiv, ale žádná na můj stav nezabrala. Kvůli jejich nežádoucím účinkům jsem se naopak cítila ještě hůř. Podstoupila jsem i psychoterapii, jejíž veškerý efekt byl ten, že nechala probublat na povrch mé nejhlubší bolesti. Všechno to povídání o „dlouhé tmavé noci mé duše“ mě právě v té dlouhé tmavé noci drželo tím více. Jako Bridget Jonesová, i já jsem sáhla po svépomocných knihách. Připadalo mi to však jako výzva k předstírání úsměvu, která má zoufalství jen zamaskovat.

 

---

 

Ukázka pochází z knihy Pozitivní psychologií proti depresi vydané nakladatelstvím Grada.

 

Knihy s logem GRADA vycházejí v České republice již od roku 1991. V její produkci jsou tituly s právní tématikou, knihy ekonomické, tituly z oblasti financí a účetnictví, manažerské tituly, psychologické, zdravotnické, knihy s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví, knihy technické z nejrůznějších oborů a profesí. Tuto pestrou škálu doplňuje i naučně odborná literatura, která nabízí řadu publikací s velkým záběrem pro denní praktický život.

Související knihy

Pozitivní psychologií proti depresi
Jak svépomocí dosáhnout štěstí, pohody a vnitřní síly

Akhtar, Miriam

Grada, 2015