Prvotinu temperamentní tanečnici, moderátorce a herečce Anife Ismet Vyskočil Hassan vydalo nakladatelství Ikar. Slavnostní uvedení knihy s názvem To jsem já, Anife se odehrálo ve čtvrtek 15. ledna 2015 v pražské restauraci KOGO Polpo.

Již dlouho před avízovaným začátkem křtu se restaurace plnila kromě novinářů a fotografů hlavně autorčinými přáteli a kamarády. Anife je velmi srdečná osůbka, proto se se všemi přivítala, na nikoho nezapomněla. K moderátorovi a zároveň také kmotrovi Aleši Cibulkovi ji to sice nějakou tu chvilku trvalo, ovšem nikomu to nevadilo. Všude panovala přátelská atmosféra. Spíš než oficiální akce na mne dýchla téměř rodinná pohoda.

Po nezbytném a všudypřítomném cvakání fotoaparátů se slova chopil Aleš Cibulka a očekávaný křest mohl začít. V rozhovoru se přítomní dozvěděli, že nápad na napsání kuchařky nosila Anife v hlavě již delší dobu. Chtěla do ní dát víc než jen recept. Měla by obsahovat odkud ten recept je, při jaké příležitosti jej získala a co v dané zemi viděla. Takže kniha je vlastně taková kuchařka, cestopis a životopis v jednom.

Největším problémem se ukázala čeština. Anife není Češka a ačkoliv česky umí, její přístup k jazyku je hodně svérázný. Prvním nápadem bylo, že knihu někdo přepíše do „správné“ češtiny. Jenže v tu chvíli z ní zmizela živá spontánní osobnost autorky. Nakonec se nakladatelství rozhodlo pro jednou hodit pravidla za hlavu a nechat Anifina slova taková, jak je opravu říká. Pan Cibulka k tomu dodal, že dle jeho mínění je Anife po obrozencích další skvělá brusička českého jazyka. Tudíž je zde na místě redakční poznámka na první stránce, která čtenáře na nezvyklá slova či obraty upozorní. Nikomu pak výrazy jako kokurky, frplout, měsíčníky nebo huťová organizace nebudou připadat tak divné.

Jaký by to však byl křest bez pořádného ťuknutí. Číšník se musel prodrat davem, ovšem hlasitý cinkot skleniček znamenal, že se chvíle křtu přiblížila. Knížka si ovšem nezaslouží být polita, proto si s ní všichni „štrngli“ a popřáli jí hodně spokojených čtenářů, aby byla brzy ohmataná a klidně na některých místech umazaná „vaječníkem“.

Za bouřlivého potlesku byli přítomní pozváni na bohatý raut. Bohužel jsem se nemohla dlouho zdržet, ochutnala jsem několik dobrot, poděkovala a vydala se směrem na metro. Přiznávám, že jsem se hrozně těšila, až se do kuchařky podívám. Pojďte nahlédnout se mnou, třeba na dva z bulharských receptů. A jak říká Anife: „Dobrou huť!“

Bob čorba

 

Potřebujete: 

½  kg fazolí, jakou barvu chcete
(přes noc namočených ve vodě)
2 cibule
1 mrkev
2 mala rajčátka
1 paprika, nejlépe zelená (aby barvy vynikly)
1 stroužek česneku neoloupaný
1 lžíce od polívky červena sladká paprika
máta peprná, hrst sušené nebo čerstvé
(po bulharsky džožan)
4 lžíce od polívky obyčejného oleje

Nakrojíte všechno na kostičky mimo mrkve, která je na kolečka tenká, všechno dáte do hliněného hrnce (když ho nemáte, dáte kastrol), správně to dáte na oheň (když ho nemáte, dáte na sporák),jako u Babici J. A necháte na pomalým ohni bublat.

Podává se s bílým chlebem a je to tak dobré, že padnete do bezvědomí. Jo, a k tomu si dáváte:

 

Pravý šopský salát

Mimo hodem šopský salát pochází z Bulharska a je to pojmenované podle Šopů (to jsou takoví Moraváci v Bulharsku). Šopský salát je pojem, protože jeho příprava je úplně jiná než tady v Čechách.

Potřebujete:

9 paprik, nejlépe všech barev – opečete v troubě a oloupete
5 rajčátek nakrojíte na měsíčníky (měsíčky)
1 kokurka (okurka) nakrojíte na tenká kolečka
100 g balkánského sýra, nastrouhaný (na posypání)
hrst čerstvé petrželové placaté natě – nakrájet na jemno

Vezmete misku, dáte všechno dovnitř, pokapete olivovým olejem, posypete sýrem a hotovo.

 

Poznámka: nesolíme, sýr je slaný dost.

Související knihy

Vyskočil, Anife Hassan

Ikar, 2015