Útěk do pekel je novinka, kterou vydává v březnu nakladatelství Moravská Bastei Moba.

Pavel Vencl sice vystudoval filozofii, ale samotné studium mu mnoho neříkalo. Tou nejužitečnější školou mu byl vždy život. Proplouvá jím jako profesionální karbaník, boxuje s přáteli v klubu na Žižkově a jeho náručí prošla řada dívek.

15. březen 1939, první den okupace, ho zastihne u milenky Katy. Byl by rád, kdyby se mu následující události v okupovaném Československu vyhnuly, ale brzy zjistí, že to není možné…

Mohl byste charakterizoval hrdinu z vašeho románu Útěk do pekel?
Pokusím se, ale nebude to úplně jednoduché, protože vytvořením této postavy jsem nastolil svým čtenářům, ale i sobě více otázek, nežli odpovědí. Rozhodně se nedá zařadit do škatulky, kde jsou pevně odděleny bílé a černé. Ani jsem nic takového neměl v úmyslu. Můj hrdina žije podle svých kodexů hodnot, které mnohdy nejsou identické s danými zákony, či spíše s těmi, které si jiní upravují podle svých potřeb.

Kým tedy je?
Pavel Vencl je vystudovaný doktor filosofie, živící se hraním karet a bavící se boxováním.

Považujete tento způsob obživy za obhajitelný?
Jistě – pokud dotyčný nehraje falešně. Podívejte. Dnes je to disciplina, ze které se normálně odvádějí daně. I my máme borce, které při návratu z Las Vegas vítá na letišti televize.

Děj knihy jste zasadil do období 1939 až 1949. Proč?
Protože do byla doba, kdy svět byl těhotný problémy a událo se v něm tolik převratných a bohužel mnohdy i nevratných událostí, ze kterých by se dalo těžit na stovky, tisíce příběhů. A mnoho autorů tak činilo, činí a bude činit. Protože ta doba je nevytěžený důl, který nás bude inspirovat ještě dlouho potom, kdy tento náš rozhovor upadne v zapomnění. Uvědomujete si, jaké síly byly v té době najednou uvolněny? To je jako by se v dnešní době spojily všechny počítače světa v jeden superobří. Došlo k uvolnění strašlivé negativní síly, která, pokud měla být podle známého fyzikálního zákona o akci a reakci, zničena, musela být nejdříve tato protisíla vygenerována. A ona byla. Podařilo se zmobilizovat nepředstavitelné množství energie, materiálního, ale především lidského potenciálu.

A na jakou stranu se tedy váš hrdina postavil?
Na žádnou. Jeho povaha byla velice nezávislá a on si myslel, že může žít tak, jako doposud. Ale to nebylo možné. Ať už pro jeho smíšený česko-německý původ, ale i proto, že chování lidí se začalo posuzovat podle jiných měřítek. Pavel Vencl se dostává do nových a nových konfliktů, je pronásledován gestapem, zaplétá se do sítí tkaných různými špionážními centry, občas, aby získal čas na nadechnutí, podepíše s nimi spolupráci, ale nakonec nespolupracuje. To vše se nakonec vždy proti němu obrátí. Z okupovaného protektorátu utíká přes Rakousko do Švýcarska, pomáhá jednomu mladému Židovi a příběhem se táhne i otázka semitizmu a antisemitizmu. Ve Švýcarsku se Pavel Vencl znovu setká s gestapem a musí znovu utíkat dál. Do Francie, kde se proti své vůli zapojuje do odbojové činnosti a následuje další útěk. V Anglii stráví jistý čas u 311. československé bombardovací perutě, ale vzápětí je internován. Po propuštění následuje odjezd do USA, kde pozná New York, ale i odvrácenou stranu americké demokracie a vězení, odkud se mu podaří utéct a jistý čas se živí jako pilot v Texasu. Další útěk už směřuje až do Argentiny, do doby vlády prezidenta Peróna a jeho ženy Evity. Tam pozná kromě krásné krajiny, tisícihlavých stád skotu a hráčských doupat, i opravdovou lásku, ale i eskadry smrti a setká se tam i s novými přistěhovalci z Evropy, německými esesáky a jejich rodinami. Pak už následuje rychlý spád děje. Návrat do Československa roku 1949 a…

Ale nebylo tedy všechno to jeho strádání zbytečné, když na obou stranách konfliktu umíraly miliony lidí?
Ano, to je otázka. Ale mnoho z těch milionů bylo zabíjeno a umíralo také proti své vlastní vůli. Nejednalo se zdaleka o všechny ty, kteří se s přesvědčením postavili na jednu nebo druhou stranu. Většině z nich nebyla dána možnost volby. A hrdina knihy jenom nechtěl zabíjet a stát se figurkou na šachovnici mocných. Přesto byl do této hry vtažen a nakonec se vždy postavil na stranu bojující za život. Ne podle nějakých psaných zákonů, ale podle jistého kodexu spravedlnosti, který měl někde uvnitř sama sebe, aniž by si ho mnohdy sám uvědomoval. Ale takový kodex se netoleroval tehdy, ale jak známo, netoleruje se ani nyní.

Myslíte si, že dnes by to měl hrdina této knihy snazší?
Ne, to si nemyslím. I dnes jsou zákony a pravidla překrucovány a zneužívány mocnými. Nejnebezpečnější síly jsou ty, které vládnou kulatými razítky a schovávají se za mocenské struktury. A pokud se někteří rozhodnou těch razítek zneužít, stává se proti nim jedinec téměř bezmocným. Můj hrdina by si to nenechal líbit ani teď a měl by problémy.

To znamená, že demokracie není o mnoho lepší nežli totalitní režimy?
Ne, ne, to v žádném případě. I ten nejhůře uplatňovaný způsob demokracie je nedostižně lepší, nežli diktatura. Ať už fašistická, komunistická, nebo jakákoliv jiná.

I v takových dobách, jako byla ta kolem druhé světové války, a v nich možná obzvlášť silně a se zvýšenou intenzitou, prožívají lidé lásku a vzplanutí citů. Poznal váš hrdina za těch deset let, ve kterých se příběh odehrává něco takového?
Bezesporu. Pavel Vencl byl člověk senzitivní a zvyklý prožívat život naplno. Příběhem, který v Útěku do pekel vyprávím, prošlo mnoho žen a prožitky s nimi jsou někdy líčeny trochu více naturalisticky. Ale čtenář po dalším čtení (tak jako jedna čtenářka, když si přečetla první stránku rukopisu a s konstatováním: – porno nečtu – ji odhodila, a pak mi potají chodila brát další vytištěné stránky) pochopí, že toto líčení není prvoplánové a samoúčelné, ale slouží k dokreslení povahy hlavního hrdiny. Přesto i on, kromě těchto vztahů, poznal opravdovou lásku. První, nenaplněnou, kdy nedošlo ani k jedinému polibku, druhá skončila smrtí dřív, než se mohla rozvinout, a třetí… ta byla skutečně krásná. Ale… ale to ať už si přečte čtenář sám.

A na závěr: Máte k této knize nějaký zvláštní vztah?
Řečeno slovy Felixe Holzmana: Ano, ta dvojčata jsou si opravdu podobná, ale to jedno je si podobnější. A já musím říct, že mám všechny své knížky rád, ale tuhle mám nejraději.

Nepřehlédněte!

Na našich stránkách si můžete o knihu Útěk do pekel zasoutěžit!
Podívejte se sem

Také si můžete přečíst ukázku z knihy Útěk do pekel – zde

Související knihy

Niedl, František

Moravská Bastei MOBA, 2012