Necelé dva měsíce po vydání publikace Darebák David a sport (Horrid Henry‘s Sports ) přineslo v červenci 2014 nakladatelství BB/art další z podobně koncipovaných titulů od Francescy Simon pod názvem Darebák David a jídlo (Horrid Henry’s Food, 2012). A jak jinak, i tentokrát je kniha plná ilustrací od Tonyho Rosse a překladu se zhostila opět brilantně Gisela Kubrichtová.

O postavě Darebáka Davida jsme si již povídali v recenzi jeho příběhů a ve zmíněném přehledu sportů. Opět se nejedná o klasickou knihu Davidových nezbedných příběhů, ale o tak zvanou „Fact Book“, tedy populárně naučnou publikaci plnou nejen obecně známých, ale hlavně okrajových a pikantních zajímavostí.

Kromě tradičního Pozdravu od Darebáka Davida, jímž všechny knihy z poznávací Davidovy série začínají, obsahuje kniha o jídle patnáct kapitol rozložených do celkových sto osmi stran vázaného výtisku. První kapitola „Školení Šikovné Šárky“ představuje nejenom dětským čtenářům energetické principy potravin a nepřehlédnutelnou souvislost vzhledu jídla s jeho chutí. Druhá kapitola „Zprávy zevnitř“ poučí zájemce o tom, co se v těle při jídle a pití děje a kam se vše, co sníme nebo vypijeme, ztrácí. Ve třetí kapitole „Oblíbená ovoce a zdravá zelenina Vzorného Vítka“ se čtenář dozví o spoustě masa prostých jídel, některých možná až překvapivých. Čtvrtá kapitola „Rychlé občerstvení – nad to není!“ naproti tomu představuje více než jen hamburgerovou mánii. V páté kapitole „Jídlo z celého světa“ se lze dočíst o nejznámějších národních pokrmech a v šesté, „Prapodivné podniky“, o těch nejneobvyklejších místech pro restauraci. Sedmá kapitola „Bláznivé báchorky“ si vzala za úkol vyvrátit alespoň některé z obecně rozšířených nepravd o vlivu určitých potravin na člověka. Osmá část „Čarovná čokoláda“ nejen velebí královnu všech pamlsků, ale zároveň poukazuje i na neobvyklé příchutě tohoto zázraku gastronomie. U deváté kapitoly „Hrozné hmyzí hemžení“ se může leckdo vyděsit, že hmyz není zase tak neobvyklou součástí naší stravy, ať už vědomě, či jen náhodně. Po devítce pak následuje desátá kapitola s téměř navazujícím názvem „Pochybné pokrmy“, ale ve skutečnosti jde jen o neobvyklá pojmenování běžných a známých jídel. Očekávatelná je pak jedenáctá kapitola „Největší, nejdelší, nejpálivější, nejsmradivější…“ představující všemožné rekordy nejen co do velikosti upečených, uvařených či jinak připravených pochoutek. Ve dvanácté kapitole David straší čtenáře už názvem „Strašidelná strava“, přičemž obsah kapitoly není ani tak o strašidlech, jako o jedovatých či zkažených potravinách. Třináctá kapitola „Bleee! Bezkonkurenční blafy“ pak v rozporu s názvem spíš jen objasňuje původ či dokonce výhody některých převážně neoblíbených jídel. Předposlední čtrnáctá část „Hogo fogo hostina“ vypráví o všelijakých s jídlem spojených statistikách či opravdu neobvyklých extrémech. A konečně závěrečná patnáctá kapitola pod názvem „Je to divné, ale je to tak“ přináší jakýsi dodatečný pohled na téměř všechna dosud představená témata.

Komu je tato publikace určena? Jako většina „Davidových“ encyklopedických zamyšlení je i toto dostupné v podstatě kompletní věkové škále čtenářské obce. Když jsem ji nedávno předčítal nahlas dítku cestou vlakem, všiml jsem si, že pozorně naslouchala většina spolucestujících v doslechu.

Pro koho není tato publikace určena? Domnívám se, že na rozdíl od „sportovní“ knihy předcházející tuto nalezne si povídání o jídle větší škálu zájemců, takže bych řekl, že odpůrců bude opravdu minimum. Vlastně si ani nedovedu představit, koho by mohla taková kniha odradit.

Podobně jako v minulé recenzi knihy ze série Darebáka Davida, i tentokrát se již netrpělivě těším na další díl z kterékoli řady povídání o tomto nezbedném a zvídavém chlapci.

Související knihy

Simonová, Francesca

BB/art, 2014