Další díl ze série kriminálních románů německého autora Jana Segherse, vlastním jménem Matthiase Altenburga (*1958), s názvem Nevěsta ve sněhu, vyšel v nakladatelství Host koncem prázdnin. Jde vlastně o druhou část, která volně navazuje na román Příliš krásná dívka.

Hlavní komisař Robert Marthaler čeká po třech letech návrat přítelkyně Terezy ze Španělska. Těší se, že se po letech odloučení opět setkají. Jenže ráno je povolán k novému případu – mrtvá, umučená žena je nalezena před svým domem v obscénní poloze. Šílený vrah ji před tím zřejmě pronásledoval celým domem, všude je rozházené oblečení a posrážený nábytek. Mrtvola mladé zubařky otřese i zkušenými policisty, zároveň je však plní beznadějí z nedostatku jakýchkoliv stop pachatele. Robert zasažený výjevem zapomene jet na letiště pro Terezu, která se mu ztratí ve víru velkoměsta.

Případ komplikují rozpory Roberta s nadřízeným Herrmannem. Nevyhovující nová budova komisařství, ale i násilné přidělení pochůzkáře Tollera na případ jen posilují Marthalerovy výhrady vůči vedení. Nekontrolovaný výbuch emocí na tiskovce k případu zaviní oficiální odvolání hlavního komisaře z vyšetřování. Marthalerovo zoufalství a bezmoc se stupňuje s nálezem dalšího těla. Zvládnou ostatní vyřešit případ sadistického maniaka bez něj, nebo sledují slepou stopu? A kam se pohne vztah komisaře a Terezy?

Detektivní příběh z pera Jana Segherse je velmi napínavým thrillerem. Celou dobu totiž cítíte, že vrah je někde blízko a že může uhodit znovu, že se kriminalistům vysmívá a bez problémů rozpráší každou jejich léčku. Tvrdohlavý detektiv obdařený zvláštním nadáním vcítit se do pachatele i oběti sice vnímá, že jejich pátrání jde špatným směrem, ale netuší, který je ten správný. Svědci druhé vraždy žijí v obavách o své životy a čtenář sám místy otáčí stránky s neblahým tušením, co že najde na té následující.

Mimo napětí a situací, z nichž běhá mráz po zádech, máte šanci v knize najít i zajímavé dialogy a skvěle vystiženou psychologii jednotlivých postav. Navíc se můžete spolu s autorem procházet po Frankfurtu, který si vybral za kulisy svých případů. Působivý a přesný je i odhad pachatele psychologem, který v něm však spatřuje pouze „zajímavý exemplář“ do sbírky, nikoliv lidskou zrůdu hodnou odsouzení:

„Ale jestli má mít náš rozhovor nějaký smysl,“ řekl Hirschberg, „tak se smiřte s tím, že pro mě není sadismus perverze, dokonce ani úchylka. Je to sklon, varianta. Jsem vědec, ne lékař nebo soudce. Opravdový zoolog také nezná žádné nestvůry, botanik nezná plevel. A já neznám žádné perverze. Tak po mně nechtějte, abych byl zhnusený.“ (str. 304)

Osobně bych romány Jana Segherse postavila na úroveň severské detektivky, která se rovněž vyznačuje napětím a skvěle rozkreslenými psychologickými portréty. A za českou přítelkyni, která občas do rozhovoru vnese české reálie a nějakou tu jazykovou nedokonalost, jež ponurý děj prozáří nenadálým úsměvem, mu dávám i body svojí přízně navíc.

Pokud jste ještě frankfurtského rodáka Jana Segherse neobjevili, tak máte nejvyšší čas. Rozhodně vás nezklame.

Související knihy

Seghers, Jan

Host, 2014