Liba Švrčinová-Cunnings  je rodačkou z Frýdlantu nad Ostravicí. Po sovětské okupaci v roce 1968 emigrovala do Kanady do Skalistých Hor, kde žije dodnes. Vdala se za Aloise Dolejše a narodily se jim dvě děti. Jejich manželství nebylo šťastné a paní Liba se ho rozhodla ukončit…

Psal se rok 1986 a v Americe se stal hrůzný čin. Otřásl nejen celým Calgary a kanadskou společností. Alois Dolejš zavraždil své dvě děti. S tragickou ztrátou se daří paní Libě vyrovnávat až při psaní autobiografické knihy Bez slitování, v níž se vrací k rodinnému dramatu. Napsáním této knihy nastal zásadní zvrat v jejím životě. Oběť, kterou dosud byla, se přestává schovávat a začíná bojovat. Publikaci použila rovněž jako zbraň při jednání s příliš měkkým justičním systémem. Podařilo se. Událost vyvolala diskusi a posléze se stala podnětem pro úpravu některých právních ustanovení týkajících se pohřešovaných dětí.

Autorka se domnívá, že malé problémy vyžadují malé změny. Drastické situace si žádají drastické zákroky. Nezměrná bolest vyžaduje nezměrné dimenze:

„Himálaj tu dimenzi má. Má pro mě vše – prostor k rozletu a vyčištění duše, samotu k přemýšlení i fyzickou náročnost, která vše nepodstatné z mysli vyžene. Himálajské životní podmínky jsou tak tvrdé, že na zbytečnou přítěž nezbývá energie. Co je důležité a co ne, se vyjasní samo. Jedno z hlavních buddhistických učení říká, že člověk by měl dělat věci ve prospěch druhých. Přesně tohle mám na mysli touto knihou. Jsem přesvědčená, že navzdory všem těžkostem a životním tragédiím, které se lidem stanou, je možné z nich vyjít lepší a moudřejší.“ (str. 12, předmluva ke knize Himálajský deník)

Liba Švrčinová-Cunnings hory od dětství milovala. Pomáhaly jí překonat smutek a utřídit si myšlenky. Neskutečně tvrdý osud, který jí život přichystal, ji přiměl uskutečnit největší sen, a tím byla cesta do Himálaje. Celkem osm výprav, které do těchto míst uskutečnila, zaznamenává v knize Himálajský deník. Publikaci vydalo letos nakladatelství Epocha.

Autorka podnikla svou první cestu do Nepálu v roce 1999. Poté následovaly další v letech 2000, 2002, 2004, 2006, 2007, 2009. Jak sami vidíte, expedice uskutečňovala v poměrně krátkých časových rozestupech. Postupně se seznamovala s nepálskou kulturou a způsobem, jak fungovat ve velehorách. V tom jí pomáhali obětaví průvodci, s nimiž navazovala přátelský vztah a získávala od nich neocenitelné zkušenosti. Himálajský deník je velmi podrobná kniha, v níž zaznamenala každou výpravu od příletu až po konečné loučení s průvodcem, nosiči a přáteli. Během putování se seznámila s nejrůznějšími lidmi a často se jejich cesty prolínaly.

Ve svém vyprávění zachází do nejmenších podrobností. Při čtení můžete mít pocit, jako byste ve zmiňovaných místech byli také. Kromě zeměpisných názvů se dozvíte, jak se jmenuje nepálský národní pták, zajímavosti z nepálštiny, informace o bydlení a tvrdém způsobu života místních chudých lidí, postřehy o zdravotní péči a nakouknete i do sirotčince. Autorka přiváží z Kanady léky, oblečení a jiné potřebné dary, které předává místním institucím. Ve svých zápiscích zachází do takových detailů, jako jakou teplotu má voda ve sprše či jaký se jí zdál sen. Pro cestovatele jsou jistě zajímavé popisy zeměpisných tras a známých himálajských míst. Mohou se těšit na úchvatný výhled na horu Amu Dablam v severovýchodním Nepálu, putování na horu Mera Peak v nadmořské výšce 6476 m či na dramatický přechod vysokohorského průsmyku Amphu Labtsa La.

Kniha obsahuje černobílé i barvené fotografie a čtenáři tak dává dokonalý obrázek o popisovaném prostředí.

Na našich stránkách naleznete recenze i dalších cestovatelských publikací. V knize Mizející Ladak se můžete přenést do Malého Tibetu nebo můžete nakouknout do Indie prostřednictvím publikace Posvátná kráva.

Ve srovnání s těmito cestovatelskými knížkami je Himálajský deník nejpodrobnější. Publikaci bych doporučila jak cestovatelům, kteří zvažují cestu do himálajských velehor, tak i těm, kteří si jen rádi přečtou zajímavosti o tamní mentalitě a prostředí.

Související knihy

Švrčinová-Cunnings, Liba

Epocha, 2014