Za svůj dramatický román Esej o tragédii získala americká spisovatelka Elizabeth LaBanová ocenění Association of Booksellers for Children. Přestože se jedná o její první román pro mládež, LaBanová není na poli autorské tvorby žádným nováčkem. Dříve pracovala ve zpravodajské televizi NBC a přispívala svými články do několika novin a časopisů. U nás již vyšla spisovatelčina Příručka pro babičku a dědečka.

Když Duncan Mead prochází kamennou branou do kolejí pro studenty čtvrtého ročníku Irvingovy internátní školy, okamžitě si vzpomene na nelehký úkol, který ho letos čeká. Stejně jako všichni ostatní maturanti musí na konci roku do hodiny literatury odevzdat svou esej o tragédii. Ve vzduchu také visí otázka, který pokoj mu přidělili a jaký poklad si pro něj jeho bývalý nájemník připravil. Bude to snad láhev nějakého tvrdého alkoholu, nebo stará, ohmataná knížka?

Sotva vejde do dveří, okamžitě pocítí obrovské zklamání. Nejde snad ani o to, že dostal rohový pokoj, který je oproti ostatním mnohem menší, nesklíčí ho ani maličké okýnko, kterým se probije stěží pár paprsků světla. To, co způsobilo sevření jeho srdce, je vzpomínka na Tima. S tímto albínem a bývalým obyvatelem tohoto pokoje má Duncan spojené neblahé vzpomínky na jednu tragickou událost, na niž by nejraději zapomněl.  O to více ho překvapí, když na stole objeví stoh vypálených cédéček a dopis od Tima. Duncan od něj dostává ten nejcennější dar, jaký si mohl přát – pravdu, která by mu mohla pomoci konečně najít klid v duši a zároveň mu posloužit jako podklad pro jeho vlastní esej o tragédii.

Román Esej o tragédii, kterou u nás vydalo nakladatelství Host, je jednou z mála knih, jež mě upoutala natolik, že jsem ji odložila až po dočtení její poslední stránky. Stejně jako Duncan jsem propadla Timovu omamnému vyprávění a nedočkavě jsem hltala každou stránku, abych se konečně dozvěděla, co se té osudné noci, která změnila život hned několika lidem, vlastně stalo.

Timův příběh popisující události loňského roku autorka prokládá Duncanovými zážitky ze současnosti. Duncan se snaží z Timových chyb poučit a užít si poslední rok na Irvingově škole, jak nejvíc to půjde. Občas se mladík neubrání  svým vlastním vzpomínkám na dobu, o níž vypráví Tim, díky čemuž se nám v několika momentech podaří na minulé události pohlédnout z více úhlů.

LaBanová stvořila hrdiny, jež působí reálným dojmem. Stejně jako většina mladých lidí, kteří stojí na prahu dospělosti, jsou plní pochyb, netuší, co od života chtějí, a jejich srdce rozrývají první lásky, jež mívají hořkosladkou pachuť.

Na pozadí dramatického příběhu o lásce, přátelství a smyslu pro spravedlnost si můžeme také povšimnout zachycení prchlivé nevinnosti, jež je spjata s nezkušeností mládí, a kterou lze ztratit během jednoho nepatrného okamžiku.

Esej o tragédii patří mezi ty knihy, jež vám budou vířit hlavou ještě dlouho poté, co přečtete poslední odstavec. Její truchlivost a hloubka jen podtrhují fakt, že se jedná o opravdu krásně napsaný příběh o jednom zlomeném srdci. Příběh, jenž je ve své podstatě věčný.

Ukázka z knihy

Šel jsem opatrně, abych neporušil řádek dešťových kapek ze zeleného papíru, které vedly k mé skříni. Chtěl jsem, aby zůstaly tak, jak je nasypala ona. Těšila mě představa, že tu u sebe mám něco, na co sahala. Otevřel jsem dřevěná dvířka do skříně. V jedné polovině byla krátká tyčka na pověšení ramínek a druhou polovinu tvořily poličky. Zprvu jsem nic neviděl, ale když jsem se sehnul, pod spodní poličkou jsem objevil malý chladicí box a igelitovou tašku. Vytál jsem igelitku a uvnitř jsem našel tu umělohmotnou mrkev, cylindr a šálu, jenže tahle nebyla červená, ale zelená. Vytáhl jsem chladicí box a otevřel ho. Uvnitř byly tři dokonale kulaté sněhové koule. (str. 96–97)

Související knihy

LaBanová, Elizabeth

Host, 2014