Autor Slavomir Rawicz je nejen autorem knihy Dlouhá cesta vydané nakladatelstvím Jota, ale i člověkem, který vše doopravdy prožil, a tím získává kniha ještě depresivnější nádech, než by sama o sobě měla.

Slavomir Rawicz, jak už nám jeho jméno napovídá, je Polák. Žil docela pěkným životem, byl i ženatý. Jakožto poručík polské jízdy byl nařčen ze špionáže proti Sovětskému svazu. Když byl na začátku knihy a zároveň nepříjemné etapy svého života zavřen do vazby, odmítal podepsat jakékoli prohlášení o své vině, ale všichni mu pořád říkali, že jednoho dne podepíše. Již ve vězení panovaly kruté podmínky. To nejhorší však přišlo po rozsudku anásledném transportu na Sibiř.

Cesta vlakem byla naprosto nesnesitelná – opravdu velké množství mužů bylo natěsnáno v jednom vagonu. Někdy tam byli zavřeni i plných dvacet čtyři hodin. A představte si, že tohle trvalo celé tři měsíce. Tři měsíce byli muži, kteří se ve většině případů ve skutečnosti ničím neprovinili, zavřeni v malých vagonech, ze kterých vystupovali pouze zřídka.

Po jedné útrpné cestě měli před sebou další, snad ještě horší, pěší přes Sibiř, do tábora označovaného číslem 303. Mnoho starších a slabších mužů toto fyzické vypětí nezvládlo a zemřelo již po pár dnech. Nikdo z trestanců netušil, kolik kilometrů má ještě před sebou. Nakonec šli tuto neznámou, strastiplnou cestou, která obnášela plno mrtvých, zmrzlých a vyčerpaných mužů, čtyřicet dní.

Do tábora 303 dorazili všichni trestanci plní obav i strachu. Nevěděli, co je bude čekat. Autor knihy byl odsouzen k dvaceti pěti letům prací v táboře. Hrozná představa, nemyslíte? Ihned po příchodu vězně čekalo stavění příbytků, ve kterých budou přebývat hlavně v noci, a ustanovení pevného řádu v táboře. Dobrovolně více pracovat a nedělat potíže v táboře znamenalo odměnu v podobě většího množství přídělu chleba. Chléb byl v podstatě téměř jediná strava, párkrát do týdne dostali maso.

Byla to náhoda, že se Slavomirovi Rawiczovi naskytla příležitost opravit velitelovo rádio, při níž se seznámil i s jeho manželkou a ta, přestože by to od ní absolutně nikdo nečekal, vlastně byla hlavním organizátorem jeho útěku z tábora.

Jak už jste se dozvěděli, autor z gulagu nakonec utíká spolu s šesti společníky a vydávají se na 6 500 kilometrů dlouhou cestu, během níž došli ze Sibiře do Indie. Zvlášť vyčerpávající byla cesta pouští Gobi a nejen tato část cesty se pro některé z party uprchlíků stala osudnou.

Tato kniha mi přišla naprosto skvělá. V mnoha knihách, které jsem kdy četla, jsem se zkoušela vžít do role hlavního hrdiny a mnohdy jsem si zkoušela představit těžkou životní situaci nebo jiný svět, někdy jsem jim i záviděla. V Dlouhé cestě jsem snad nebyla schopna ničeho. Prostě jsem jen s napětím četla a čekala, co bude dál. O všem jsem do detailů přemýšlela až po přečtení poslední strany. Mnoho situací mi nahánělo husí kůži, protože to utrpení, vyčerpání a psychický nápor byl neskutečný. Ano, taková byla doba, kdy vládl komunistický režim – plná nesmyslných činů, ať už to bylo posílání lidí do vyhnanství, nesčetné zabíjení nevinných lidí a celková politika komunistických států.

Můžeme jen doufat, že se nám už nikdy nic takového nevrátí. Vřele všem knihu doporučuji přečíst.

Ukázka z knihy

Promluvil jako šikovatel, důrazně, drsně a urážlivě. „Koukněte se na sebe,“ řekl a přitom se nahrbil v ramenou a položil si ruce v rukavicích na stehna. „Vypadáte jako stádo zvířat. Jen se na sebe podívejte! Údajně byste měli být vysoce civilizovaní lidé, kteří si myslí, že mohou řídit svět. Copak vám nedochází, jaké nesmysly vás to učili?“ Jeden statečný muž, zaštítěn anonymitou neklidného davu, v sobě našel dost odvahy, aby mu odpověděl. Jeho hlas otřásl tichem uprostřed odmlky, kterou si politik dopřál, aby jeho úvodní výpad měl patřičně dramatický ohlas. „A jak bychom mohli vypadat jinak? Nedovolíte nám oholit se, není tu mýdlo ani čisté oblečení.“ Politruk se otočil za hlasem. „Nechám vám zarazit příděly potravin, jestli mě ještě někdo přeruší.“ Už ho nikdo nepřerušil.

Související knihy

Dlouhá cesta
Skutečný příběh strastiplné pouti za svobodou

Slavomir Rawicz

Jota