Nejdříve v koncentračním táboře, následně v pochodu smrti, pak ho ohrožoval komunismus, až byl nakonec donucen odejít do emigrace. A ve věku osmdesáti čtyř let ho porazila rakovina.

Vzpomínka na koncentrační tábor u něj byla tak silná, že se jí celý život nezbavil, a aby ukázal současné generaci opravdovou tvář nacistů, napsal víc jak třicítku knih o válce. V jeho knihách jako hrdinové figurují většinou ženy a starší lidé, kteří jsou bezbranní a nemají jak se silnějším nacistům ubránit. Lustig mnohokrát prohlásil, že ze začátku psal, aby vylíčil onu dobu své dceři. Tento světoznámý novinář a zejména spisovatel napsal také několik vzpomínkových knih, a to zejména ke konci svého života. Patří Mezi ně Dobrý den, pane Lustig: Myšlenky o životě, Tachles, Lustig a také Okamžiky s Otou Pavlem, poslední kniha, kterou ještě stihl vydat.

Pár týdnů před svým skonem v rozhovoru pro MF Dnes však řekl, že má další rozepsanou knihu. Měl před sebou mnoho plánů a uměl se těšit z maličkostí. Taková už byla jeho povaha. Byl to člověk velmi pracovitý a válečné zážitky ho naučily, že je nutné vážit si každé minuty života. A to on uměl a taky dělal. Nemoc si nepouštěl k tělu a zastrašoval ji další a další prací. Možná také proto s ní vydržel bojovat víc jak pět let.

Lustig je jednou z mála českých osobností, které jsou slavné i za hranicemi naší malé středoevropské republiky. Svou neutuchající tvorbou se velkou mírou podílel na osvětové činnosti. Lidem neustále připomínal hrozbu války a ukazoval, co všechno válka znamená.

Ačkoli již dnes není mezi námi, vždy zůstane v srdci českého národa velmi „hmatatelně zahryznut“. Jeho přínos je obrovský a neopomenutelný. Podobného pracovitého a poctivého člověka bychom hledali nejspíš hodně dlouho. Byl to velice silný jedinec zocelený válečnými událostmi, který se nikdy nevzdával. Nevzdal ani rakovinu, ona byla jen silnějším bojovníkem.

Foto: Jiří Nedorost, wikipedia