Detektivní román od švédského spisovatele Stiega Larssona se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy. Dílo je součástí trilogie, která je nazvaná Milénium podle fiktivního časopisu, který ve vyprávění zaujímá důležitou roli. Ve Švédsku vyšel první díl v roce 2005, v České republice pak v roce 2008 v nakladatelství Host. Kniha dostala v roce vydání cenu za nejlepší skandinávský kriminální román. Příběh byl také zfilmován, a to dokonce dvakrát. Poprvé v roce 2009 a podruhé na konci loňského roku. V současné době také vyšlo dílo s obálkou, která je věnovaná druhé filmové adaptaci.

Zajímavostí určitě je, že dílo byla nalezeno až po autorově smrti (Larsson zemřel v roce 2004 na infarkt) a hned se stalo celosvětovým bestsellerem. Larsson se celý svůj život zajímal o činnost extremistických skupin a zbrojil proti nim. Své poznatky publikoval ve svém časopise Expo. Proto můžeme toto téma nalézt i v jeho trilogii. Bohužel se svého úspěchu už nedočkal.

Kniha se dělí na čtyři hlavní části, které se ještě dělí na další kapitoly. Děj se odehrává v hlavním městě Švédska Stockholmu a na ostrově Hedestad. V knize jsou dvě dějové linie a to život Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salanderové. Tyto linky se samozřejmě v průběhu příběhu spojí.

Mikael Blomkvist je investigativní žurnalista a spolumajitel deníku Milenium. Do té doby, než je nespravedlivě odsouzen a ztrácí svou novinářskou věrohodnost, je úspěšným žurnalistou. Jeho profesní přehmat mu přinese odsouzení za pomluvu, která se týká vysoce postaveného průmyslníka Wernnestorma. I proto se nakonec rozhodne vzít práci, kterou mu nabízí průmyslník Henrik Vágner. Jedná se o prošetření čtyřicet let starého kriminálního případu – záhadné zmizení Harriet Vágnerové. Na oko však má Blomkvist jen sepsat rodinou kroniku.

Lisbeth Salanderová je hackerka a velice asociální osoba. Své soukromí si pečlivě chrání a vztahy s ostatními lidmi opravdu nejsou její nejsilnější stránkou. Ve své práci však výrazně vyniká nad svými kolegy. Seznámí se s Mikaelem Blomkvistem velice zajímavým způsobem a začne s ním pracovat na jeho případu.

Společně odhalují tajemství rodiny Vágnerových, které ale není vůbec hezké. Jejich činnost se ale rodině přestává líbit a začínají proti tomuto páru zbrojit a znemožňovat jejich práci. Mikael a Lisbeth se ale nevzdávají a společně dojdou k rozluštění hádanky za plné podpory nejstaršího člena rodiny Henrika Vágnera.

Sám autor těsně před smrtí poskytl jediné interview o této knize a k postavě Lisbeth se vyjádřil takto:

„Jak by Pipi vypadala jako dospělá? Jak bychom jí říkali? Sociopatka? Hyperaktivní dítě s poruchou soustředění? Dívá se na společnost jinak než ostatní. Udělal jsem z ní Lisbeth Salanderovou, pětadvacetiletou ženu, která se cítí jako naprostý outsider. S nikým se nestýká a neosvojila si žádné sociální dovednosti.“

Román rozhodně nedělá svému žánru ostudu. Autor se nebál popsat čtenáři i ty nejděsivější a nejhnusnější situace a věci, ze kterých jde často hrůza či znechucení. Nepotřebuje ale využívat podrobných popisů, stačí si s prostým popisem věcí. O to víc je jeho styl psaní geniálnější.

Příběh se čte jedním dechem a čtenář ho jen nerad bude odkládat, protože bude chtít vědět víc a víc. Postavy se vyvíjí postupně spolu s příběhem, takže čtenář může být napnutý opravdu po celou dobu, kdy odkrývá tajemství tohoto díla. A nakonec? Nakonec se zase bude těšit dál, protože tu ještě existují další dva díly.

Související knihy

Larsson, Stieg

Host, 2011