Jak se mu to dařilo v celé historii osidlování tohoto rozsáhlého území ve středních Čechách, můžete posoudit společně s knihou Záhady brdských lesů Milana Syručka. Jak její podtitul dodává, poznáte vše Od vykopávek po jaderné zbraně a radar. Archeologické nálezy jsou vždy trochu tajemné, už jen proto, že často nabízí různé možné výklady časově méně i více vzdálených událostí. Americký radar a diskuse provázející jeho zvažované umístění v Brdech mnoho prostoru pro tajemství a záhady nenabízí. Zato dislokace jaderných zbraní na našem území, to je zcela jiná káva. Prakticky nikdo nemůže dodnes se stoprocentní jistotou říct, kolik jich u nás bylo a který ze zachovaných krytů je střežil.

A právě úvahy nad počty a rozmístěním jaderných zbraní na našem území jsou tím hlavním, nad čím přemítá ve své zatím poslední knize novinář, spisovatel, poradce v orgánech Evropské unie a rytíř templářského řádu Milan Syruček (*1932). Nepředkládá však žádné nepodložené spekulace. Ve své touze co nejlépe zdokumentovat pravdu pátral ve všech dostupných archivech, pročítal vzpomínky očitých svědků a navštěvoval inkriminovaná místa. Stránku za stránkou doprovází fotografie, jak úžasné brdské přírody, tak staveb, které jsou dílem člověka.

Vojenský újezd Brdy je třetím největším uzavřeným vojenským cvičištěm. Členité území vhodné pro výcvik armády si vybrala vláda již v roce 1924 a od té doby se zabraný prostor už jen rozšiřoval podle aktuálních armádních potřeb. Ale nejen vojenskou historii a současnost přibližuje Milan Syruček.

Jeho výprava za záhadami Brd začíná už u trilobitů a keltských sídlišť. Dokumentuje i život středověkých řemeslníků, kteří zde nacházeli obživu. Velmi poutavou je válečná historie. Prostor hlubokých lesů vyhovoval jak partyzánům, tak i „vlasovově armádě.“

Bylo opravdu zajímavé číst všechny ty spletité příběhy. Odvaha, která podlehla zradě, jména neznámých, která by měla být tesána do kamene. Milan Syruček je skvělý vypravěč a dobře ví, jak si čtenáře udržet. Například kurzívou vkládané vzpomínky očitých svědků, z nichž vyplývá, že sbory tzv. „pétépáků“ nebyly otázkou jen padesátých let, určitě vzbudí zájem. Podmínky, v nichž vojáci základní služby budovali v bažinatém terénu protiletecké raketové kryty, se mnohdy blíží hrůzným zážitkům z pověstných gulagů. Leč dotyční přežili dva roky útrap a to zlé bylo poté rychle odstrčeno do podvědomí.

Myslím, že hlavně čtenáři mužského pohlaví budou knihou nadšeni. Technické podrobnosti o zbraních, které se zde nacházely, potěší mladé i starší. A určitě budou chtít využít možnost návštěvy ATOM muzea, které je unikátem svého druhu na celém světě.

Ale údaje, které zajímavým způsobem autor prezentuje, překvapí a zaujmou i ženy čtenářky. Tak například, věděli jste, že…

…sovětské velení tlačilo na naše představitele, aby naše armáda byla co nejpočetnější – měli jsme ve zbrani 1,64 procenta obyvatel, dokonce více, než měl SSSR. A v případě mobilizace to mělo být deset procent obyvatel. Ještě z doby základní vojenské služby si pamatuji, že při cvičeních byla povolena až tři procenta ztrát – v číslech to znamenalo, že v druhé polovině šedesátých let zahynulo při výkonu vojenské služby 1151 vojáků. (str. 100)

Myslím, že každé mateřské srdce po těchto šokujících údajích zaplesá, že nyní je naše armáda složena pouze z profesionálů. A možná je dobře, že dříve jsme některé z předkládaných informací vůbec neměli…

Pokud se chcete ponořit do dob horké „studené války“ a poodhlalit tajemství, která měla zůstat skryta, pak je svým pojetím komplexní kniha Záhady brdských lesů z nakladatelství Epocha pro vás určitě tou pravou volbou.

Související knihy

Záhady brdských lesů
Od vykopávek po jaderné zbraně a radar

Syruček, Milan

Epocha, 2014