Košatá jabloň byla letos obsypaná plody. Jablíčka visela v trsech na větvích, chráněná vějířky jabloňových listů. Když se urodí hodně plodů najednou, obvykle dozrávají pomaleji. Na sluneční straně stromu, na nejtenčí, přesto pružné větvičce, se drželo samostatně rostoucí jablko. Taky bylo větší než ostatní. Červenější s náznakem oranžového žilkování. Však se pyšnilo svou krásou.
„Holky, není vám něco?“ volalo na své drobnější družky.
„Že jste pořád takové zelené. A tváříte se nějak kysele,“ zasmálo se potměšile.
Nezralá jablíčka ani nemukala. Co taky mohla říci? Vždyť to byla nakonec pravda.
„No, ani se vám nedivím, že nemluvíte. Třeba někdy dozrajete a zesládnete jako já,“ chlubivě se natřásalo jablíčko na větvi a pokračovalo: „Já jsem plné šťávy, plné vitamínů…“
„… a plné červíků,“ zadoufaly tiše nezralé družky.
Červené jablko stále pokračovalo ve své samomluvě. „… A chtělo bych zažít něco výjimečného, neobvyklého. Vždyť i já jsem neobvykle krásné. Přece neskončím v obyčejném štrúdlu jako vy, všední jablka.“
„A co je na tom špatného,“ myslely si ostatní plody. „Ve štrúdlu je teplo a voní tam skořice a vanilka. Strávníci nás chválí, co chcete od jablka víc?“
„Chtělo bych třebaaa … třeba se plavit po moři nebo tak něco…,“ dokončilo snivě červené jablíčko.
Najednou zafoukal silný vítr. Větve stromů se ohýbaly. Červené jablko neudrželo rovnováhu. Jeho stopka opustila místo na domovské větvičce. Jablko nepadlo daleko od stromu, ale skutálelo se dál po hromadě navezené hlíny.
„Jupííí,“ křičelo radostně a pohybovalo se setrvačností dál a dál. Byl to prima pocit. Jen kdyby na sebe nebalilo tolik bláta a špíny. Už nebylo krásně červené. Navíc se trochu potlouklo.
Jabloňový sad se prudkým srázem svažoval k řece. Stejným směrem se tedy kutálelo i jablko. Poslední odraz – a skončilo v chladivých vlnách. Říční proud ho unášel stále dopředu. Do neznáma. Voda omyla všechny nečistoty a jablko bylo nadšené. „Johohóó, jsem na moři. Takže jsem námořník, ne? Anebo jsem … výletní nepotopitelná loď,“ broukalo si radostně.

„Pádluj přece pořádně, ať už jsme u babičky,“ ozvalo se nedaleko. Dřevěná kánoe plula těsně vedle jablka. „Podívej, pluje jablko po vodě, kdo ho chytne, toho je …“ Z člunu se natáhla ruka a vytáhla červené jablíčko. Poslední slova, která jablíčko zaslechlo, byla: „Hm, už je moc přezrálé. Až doplujeme k babičce, ochutnáš její štrúdl. Dělá ho z nakyslých jablek, ale to je ti taková dobrota. Počkej, teprve uvidíš.“

Ukázka je z knihy Veselá kopa pohádek, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Bližší informace o knize najdete v článku Veselá kopa pohádek.

 ———————————————————–

Nakladatelství Portál bylo založeno v roce 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v České republice. Mimo jiné se svými tituly zaměřuje na děti od narození do 12 let. Produkce zahrnuje říkadla a hry pro nejmenší (Romana Suchá, Zuzana Pospíšilová, Jiří Havel, Vladimíra Gebhartová), písničky a básničky pro předškoláky (Pavel Jurkovič, Alena Tichá, Milena Raková a další), pohádky i dobrodružné příběhy pro starší děti. Stále populárnější je edice „prvního čtení“ pro začínající čtenáře. Oblíbené jsou také soubory hádanek a hlavolamů nebo pracovní listy pro rozvoj grafomotoriky či sociálních, řečových nebo poznávacích dovedností dětí.

Související knihy

Reschová, Stanislava

Portál, 2014