V Atlasu savců Šumavy naleznete popis, fotografie a mapky výskytu všech malých i velkých savců, kteří se v současné době na Šumavě vyskytují. Každý svazek této edice díky příručnímu formátu dobře snese i přibalení do turistického batohu.

Kniha obsahuje volně vyjímatelnou přílohu Savci České republiky – systematický přehled druhů.

Ukázka z knihy – Krtek obecný

Popis:

Má válcovité tělo s krátkým ocáskem i končetinami, z nichž přední s lopatovitě rozšířenou dlaní nápadně odstávají do stran. Hlava, zeširoka nasedající na trup, končí protáhlým rypáčkem s množstvím smyslových chlupů (další má nezvykle i na ocase). Boltce chybějí, zvukovody chrání kožní záhyb a drobné oči jsou ukryté v srsti. Kůže na těle je neobyčejně silná (0,4 mm) a krátká šedočerná až černá srst sametově jemná a hustá. Čas od času se mezi krtky objevují albíni. Chrup tvoří 44 bílých zubů s nápadně velkými horními špičáky. Samice mají 4 páry mléčných bradavek.

Rozměry:

Délka těla 120–170 mm, délka ocasu 20–40 mm, délka zadní tlapky 16–25 mm, hmotnost 65–120 g.

Výskyt na Šumavě:

Běžný druh s víceméně celoplošným výskytem do nejvyšších poloh, na bavorské straně pohoří byly krtiny zjištěny až na vrcholové plošině Velkého Javoru (1400 m n. m.).

„Krtčí hrady“ dosahují mnohonásobně větší velikosti než normální krtiny.

Pozorování v přírodě, pobytové stopy:

Jeho přítomnost nejsnáze zaznamenáme podle krtin s průměrem obvykle do 20–30 cm, zmíněné krtčí „hrady“ jsou při základu až metr široké a sahají do výšky 50 cm. Když krtek loví potravu na čerstvě osetých polích těsně pod povrchem země, zanechává po sobě 4–5 cm vysoký klikatý val vyhrnuté hlíny bez krtin až na vzdálenost několika metrů. Stopa krtka sice upoutá tím, že přední tlapky zanechávají pouze otisky drápů, ale šance ji spatřit v přírodě je mizivá. Naopak poměrně často lze najít kadavery usmrcených krtků na silnicích, zejména počátkem léta (červen–červenec), kdy se osamostatňují mláďata. Také bývá zastoupen ve vývržcích různých druhů sov (sova pálená, výr velký, puštík obecný, sýc rousný).

Atlas šumavských savců

Autoři: Miloš Anděra, Jaroslav Červený

Počet stran: 216
Formát: 150 x 220
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-87101-40-7

Knihu Atlas šumavských savců si můžete objednat na stránkách nakladatelství Karmášek.

RNDr. Miloš Anděra, CSc.

Nar. 1947 v Praze, vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1981 nastoupil do zoologického oddělení Národního muzea v Praze, kde jako vědecký pracovník pracoval do počátku roku 2012 (v letech 1988–2002 byl i jeho vedoucím). V Národním muzeu pracuje nadále a zároveň přednáší zoologii obratlovců na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se zoogeografií a ekologií drobných savců a publikoval téměř 100 vědeckých prací včetně řady monografií se zaměřením na naši faunu. Nemalou část výzkumu směřoval do oblasti Pošumaví, spolu s J. Červeným sestavil Atlas rozšíření savců Pošumaví (1994). Kromě odborných prací je autorem mnoha populárně naučných článků a dvou desítek knih o našich savcích, vyhubených a ohrožených zvířatech aj. Velkého úspěchu se dočkala Encyklopedie naší přírody (2000), její rozšířená verze (Encyklopedie evropské přírody) byla přeložena do více než 10 jazyků. Završením knižní tvorby je obsáhlá publikace Národní parky Evropy (2008). Významně se podílí i na výstavách. Za přínos na vydání encyklopedie Svět zvířat mu byla udělena Výroční cena nakladatelství Albatros (2001), v roce 2008 získal Cenu ministra životního prostředí ČR. V posledních letech se věnuje i fotografování, zejména drobných savců a krajiny.

prof. Ing. Jaroslav Červený, CSc.

Nar. 1952 v Praze, díky rodinným kořenům a tradicím se však spíše považuje za „Šumaváka“. V roce 1970 vystudoval Agronomickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze. Pracoval u Vojenských lesů a statků v šumavských Hartmanicích, ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, na Ministerstvu životního prostředí ČR a v Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. V současnosti je profesorem na Katedře myslivosti a lesnické zoologie České zemědělské univerzity v Praze. Již od středoškolských studií se zabývá faunistikou obratlovců Šumavy, a zvláště pak výzkumem savců. Dlouhodobou pozornost věnuje sledování netopýrů a v posled ních letech i šelem a sudokopytníků. Patří k dlouholetým spolupracovníkům CHKO a NP Šumava, kde se podílel zejména na vzniku telemetrického výzkumu populace rysa ostrovida, lišky obecné a srnce obecného. Je autorem více než 300 článků ve vědeckých i populárně naučných časopisech, stejně jako několika knih či jejich kapitol o přírodě a myslivosti. Zájem o přírodu ho přivedl i k jeho velkému koníčku – fotografování živočichů a šumavské krajiny.

Související knihy

Anděra, Miloš - Červený, Jaroslav

Karmášek, 2014