Přiznám se, že místy byla kniha Krysburger Davida Walliamse příliš drsná i na mne, takže pokud ji budete chtít věnovat svým dětem, nejprve si ji sami přečtěte. I když dnešní děti nejsou žádná ořezávátka, přece jen by specifický humor britského komika a herce možná nemusely všechny dobře snášet.

David Walliams (*1971) není českým dětským čtenářům neznámý. Jeho praštěné pohádkové příběhy, které ovšem nesou i svá skrytá poselství, už se u nás zabydlely. Pan Smraďoch, Babička drsňačka či Kluk v sukních mají velké množství příznivců. Nejen pro svůj jazyk, ale i díky vtipným ilustracím patří k vyhledávaným titulům.

Nejnovější knihu se zvláštním názvem Krysburger vydalo nakladatelství Argo s původními ilustracemi Tonyho Rosse. Ty jsou nezbytnou součástí textu a jsou převedeny do češtiny, takže se dítko angličtiny neznalé nesetká s ničím, čemu by nerozumělo.

Příběh se odehrává v činžáku s třiceti sedmi patry, v němž bydlí ti nejchudší z chudých. Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá Zoe, která v něm žije se svojí macechou Sheilou a tatínkem, toho času bez zaměstnání. Jediné, co ji v tomto nuzném světě těší, je křeček Zázvorka, kterého učí breakdance. Jenže toho najde jednou po škole mrtvého. Je možné, že za smrt zvířátka může zlá a smradlavá Sheila? Jakého domácího mazlíčka bude mít Zoe teď, když peníze na nového nejsou?

Život se s malou Zoe zkrátka nemazlí, ale i když naráží na ty, kteří ji šikanují (Tina Honcová), a ty, kteří by se jí rádi zbavili (Sheila a Burt, prodavač hamburgrů), určitě má také právo na své místo na slunci.

Přiznám se, že jsem nečekala až tak drsný příběh dovedený autorem do často absurdních poloh. Stejně tak si nelibuji v silných výrazech, kterými text oplývá – tlusťoch, smraďoch, hajzl, hnusná potvora, spratek a jim podobné –, ale přesto mě trápení malé Zoe dostalo. Dokonce jsem se musela bránit slzám, jak mě její krušný osud dojímal. A vůbec jsem neměla slitování s těmi, kdo jí chtěli ublížit.

Dalo by se říct, že jde o klasickou pohádku (jasné dobro a zlo) kombinovanou s moderní psychologií (ten, kdo ubližuje, je sám obětí násilí). Z celé knihy si tak lze odnést poučení, že každý tvoreček, i ten nejméně oblíbený, má právo na život a že za jednáním nás lidí bývá ukryto víc, než je zřejmé na první pohled.

Řekla bych, že Krysburger může naučit své malé čtenáře odpouštět i to, že slovo „promiň“ patří do běžného slovníku každého z nás. Prostě nejde jen o příběh, u kterého se budete smát a po jeho dočtení zůstanete stejní. Nutí totiž přemýšlet. Nevím, jak děti, kterým je primárně určen, ale dospělého čtenáře určitě.

Kniha je tištěna větším písmem, snadno ji tedy mohou číst i mladší školáci. Jen nevím, jestli bych ji právě kvůli používaným hrubým výrazům doporučila dětem mladším devíti let. Na druhou stranu, i když je příběh rozložen na více než 260 stranách, určitě bych se nebála, že děti knihu pro její délku odloží nedočtenou. Velkou část totiž zabírají ilustrace a díky grafice, která podporuje obsah textu, se stává, že jedno slovo zabírá třeba i celou stránku. Čtení to velice oživuje a dělá dětem atraktivnější, takže i ti, kteří dosud louskali jen komiksy, se určitě bez problémů pročtou až na konec.

Novinku Davida Walliamse tedy můžete nachystat dětem třeba jako dárek za blížící se vysvědčení, tedy pokud sami naznáte, že jim drsný obsah neublíží jinak, než že je odnaučí jíst hamburgry. A to stoprocentně!

Související knihy

Walliams, David

Argo, 2014