Strážkyně pramene je nezvykle komorní dystopie. Odehrává se ve světě postapokalyptické budoucnosti, ale nepracuje ani s technikou, úžasnými vynálezy, ani se společností, která se propadla o několik století dozadu. Příběh Norie, dcery „čajového mistra“, se odehrává v době, kdy pod vlivem oteplování mapu světa přepsala voda, zmizel sníh a války o ropu zpustošily zbývající vodní zdroje. Voda se stala majetkem vodní armády, která zbývající zásoby hlídá. Každý dostává svůj příděl a porušení vodních zákonů, jako například stavba nelegálního potrubí, se trestá smrtí.

Noriin příběh je vyprávění o vodě, životních rozhodnutích a zodpovědnosti. Odehrává se na relativně malém prostoru a jeho předností je spíš atmosféra, než autorkou trochu upozaděná akce. Celou dobu sleduje převážně dům rodiny čajového mistra a potíže, s nimiž se musí potýkat jak Noria, tak její nejbližší. Noria se nesnaží svrhnout režim, zachránit planetu, nikde nepovstávají davy a nehledají svého předurčeného vůdce. Lidské problémy a krize se odehrávají na úrovni rodin a Noria jako vypravěč nechává čtenáře nahlédnout pouze tam, kam ona sama má přístup. Bída ostatních je zřejmá jen v případě, kdy jí zaklepou na dveře, nebo když je míjí na skládkách.

Kniha má od začátku přímý tah na branku. Noria postupně a jednoduše vypráví od chvíle, kdy ji otec vzal na místo, které neexistuje. Stavba příběhu je jednoduchá, ale i tak velmi působivá. Z omezeného počtu postav vyskytujících se na počátku příběhu se všichni postupně vytrácí, až zůstává jen sama čajová mistryně, na kterou padá tíha rozhodnutí a zodpovědnosti za sdílené rodinné tajemství. Její osud, soukromost jejího příběhu i aktuální témata dneška, která jsou v knize rozvinuta do plné šíře, dělají ze Strážkyně pramene uvěřitelný příběh, jehož čtení rozhodně není ztrátou času. Je inteligentní, protknutý tradicemi i lidským utrpením a čím víc se blíží ke konci, tím napínavější a silnější je.

Hlavní hrdinka sotva překročila práh dospělosti (v novém světě sedmnáct let), navzdory tomu se nejedná o knihu, která by měla být zaškatulkována do kategorie „pro teenagery“, současně to není ani titul pouze pro příznivce dystopií/utopií a postapokalyptických sci-fi.  V době, kdy postupně mizí zimy, se Noriin svět může zdát, jako jedna z možných alternativ budoucnosti. Země je v něm vysušená, ze stromů jsou jen pahýly, slunce vytrvale žhne a všude jsou oblaka hmyzu, který donutil obyvatele nosit mimo své domovy na hlavách ochranné kukly. A všude jsou skládky po „starém světě“.

Dystopických vizí budoucnosti, ve kterých lidstvo smete zkáza a přeživší jsou znovu nuceni v nových podmínkách budovat civilizaci, je mnoho. Některé jsou kvalitní a jiné ne. Strážkyně pramene patří k tomu lepšímu, co dystopie může nabídnout. Nepřináší jen vizi budoucnosti, ale především požitek z příběhu. Kéž by v našich knižních vodách neproplula bez pozornosti čtenářů.

Knihu Strážkyně pramene Emmi Itäranty vydalo nakladatelství Plus v edici Pestrá řada v roce 2014.

O knize

Strážkyně pramene je knižní debut finské autorky Emmi Itäranty, která vystudovala obor drama na University of Tampere a na University of Kent tvůrčí psaní. Román napsala finsky i anglicky. Jeho originální název je Teemestarin kirja (v doslovném překladu Kniha mistryně čaje), je možné jej najít také pod anglickým názvem Memory of Water (Paměť vody). Roku 2011 vyhrála Emmi Itäranta s touto knihou soutěž science fiction a fantasy literatury pořádané finským nakladatelstvím Teos (Teos Sci-fi and Fantasy Literary Contest), v listopadu 2012 získala Kalevi Jäntti Prize pro mladé autory a v říjnu 2013 Young Aleksis Kivi Prize.
Oficiální anotace
Emmi Itäranta ve svém románovém debutu vypráví příběh dívky jménem Noria, která se v rodné vsi má stát příští “mistryní čaje”. Po velké přírodní katastrofě vládne ve světě přísný vojenský režim a rychle docházejí zásoby vody. Zatajování a skrývání vodních zdrojů je trestným činem. Noria po svém otci převzala roli mistra čaje, který vykonává tradiční čajový obřad. K tomu patří i povinnost střežit pramen čerstvé vody – a takové tajemství nevyhnutelně musí vést k potížím s přáteli i s úřady. Román se stává tajemnou alegorií dilemat pravdy, svobody a věrnosti. Tato dystopie je vynalézavou kombinací science fiction a tradiční utopie, reflektující největší sociální a ekologické otázky současného světa. Velikou předností knihy je její komorní atmosféra – na malém prostoru tak vzniká hluboký příběh se silným filozofickým podtónem a humanistickým vyzněním. Autorka píše zdánlivě jednoduchým, avšak poetickým a lyrickým jazykem a dokáže i výtečně pracovat s napětím.

Související knihy

Itäranta, Emmi

Plus, 2014