Novinka z nakladatelství Plus a jeho edice Pestrá řada soudobé prózy je nositelem řady světových ocenění či alespoň nominací na ně. A není divu. Kniha s názvem Květy temnoty izraelského autora Aharona Appelfelda je opravdu pozoruhodným zjevem v současné světové tvorbě. Přestože se dotýká již mnohokrát zpracovaného tématu přežití Židů za druhé světové války, pojímá ho opět novým způsobem.

Aharon Appelfeld totiž zvolil pro roli vypravěče jedenáctiletého Huga Mansfelda, syna dříve vážených lékárníků Hanse a Julie, nyní však opovrhovaných Židů. Je ale nutné předeslat, že rozhodně nejde o čtení pro děti, ale o román, který zasáhne dospělé.

Hugo žije s rodiči v ghettu, z něhož den za dnem mizí do nenávratna další a další lidé. Zejména děti. Ty, které neodvedly jejich rodiče do hor k sedlákům, jež se zavázali za úplatu se o ně během války postarat, končí v dobytčích vagónech s neznámým cílem. Huga už také měli odvést do hor, ale nikdo pro něj nepřišel. Tráví dny i noci zavřený ve sklepě a čeká na zázrak.

Ten přijde v podobě maminčiny dávné kamarádky Mariany. Julie, Hugova matka, se o ni starala před válkou tak, jak jí velel soucit s ubohými. Role se teď ale mění a Mariana, nyní prostitutka, bude pečovat o Juliina syna. Hugovým domovem se stane na necelé dva roky kumbál, který jen děravá prkenná stěna dělí od „pokoje lásky“ a Mariana se vedle blednoucích vzpomínek na rodiče pomalu stává centrem jeho vesmíru. Co je ale čeká po konci války? Jak zúčtuje Rudá armáda s těmi, kteří sloužili Němcům? A jaký osud čeká na ty, s nimiž se přestalo počítat, na Židy?

Aharon Appelfeld (*1932) je židovský autor pocházející z Ukrajiny. Měl štěstí, neboť se mu podařilo přežít deportaci do koncentračního tábora a utéci z něj. Žil v lesích mezi zločinci a po válce se přes Itálii dostal do Izraele. Z těžkých traumat války a ztráty blízkých se rozhodl „vypsat“. Do dnešního dne napsal dvacet knih.

Jeho romány obsahují autobiografické prvky, které jim dodávají na autentičnosti. Motiv skrývání a nutné skličující, nejen fyzické, ale především duševní, stísněnosti skvěle vyjádřil i prostřednictvím Huga:

To je vězení, říká si, ve vězení se nemůže číst, dělat úlohy, dokonce ani šachy se nedají hrát. Vězení dusí myšlenky a představy. Tohle poznání v něm uzrálo v posledních dnech a od té doby se bojí, že se mu hlava pomaloučku vyprázdní, nebude už přemýšlet, ani si nic představovat a jednoho dne se skácí k zemi, jako strom na dvoře jejich domu vloni v zimě. (str. 87)

Hugovy sny a představy naplňovaly vzpomínky na šťastnou minulost, posléze je však vytlačila Mariana a její úděl. Také strach z odhalení prostupuje jeho vymrzlé tělo, obzvlášť když Marianu kvůli jejímu pití z nevěstince vyhodí a on je vydán všanc nevlídné kuchařce Viktorii. Čím dál víc přemýšlí o nebezpečí, které mu hrozí, a píše si do deníku:

Nikdy jsme doma nemluvili o tom, co to znamená být Židem. Co v nás je, že nás to činí nepřáteli lidstva? Kolikrát už jsem tu slyšel: Židé znamenají světové nebezpečí a je třeba je vyhladit. Také jsem slyšel jednoho z Marianiných hostů, jak říká: Nevedeme válku proti Polákům nebo Rusům, ale proti Židům. Takové názory mě příliš nepovznášejí na duchu. Doufám, že ty zlotřilé plány nikdy neuskuteční. (str. 125)

Myšlenky o vině, nevině, spravedlivé odplatě a soudu, ať již časném či věčném, čím dál více zaměstnávají jak Huga, tak Marianu. Čtenář opravdu má nad čím přemítat.

Pokud vyhledáváte silné příběhy, nechte na sebe Květy temnoty působit. Určitě vás jejich krása a syrovost zasáhnou.

„Ten, kdo zachrání jednu duši Izraele, jako by zachránil celý svět.“ (Sanhedrin 4:5)

Související knihy

Appelfeld, Aharon

Plus, 2014