Setkává se s ní až v roce 1971, kdy žila v Itálii, měla malého syna a jela vyhledat svou matku a synovu babičku do Vídně. K vnukovi se matka tehdy chovala chladně, odměřeně. Stejně jako kdysi odepřela své dceři právo mít matku, tak vnukovi odepřela právo mít babičku. Měla raději moc než vlastní děti. Byla hrdá na svou bývalou funkci dozorkyně podvyživených, vyčerpaných Židovek s oholenou hlavou.Chlubila se svým přátelstvím s velitelem vyhlazovacího tábora v Oswietimi, který si žil s rodinou za elektrickým plotem. Za tím plotem, proti němuž se  spousta vězňů dobrovolně vrhala ve snaze najít rychlou a osvobozující smrt. Helga byla velmi zklamaná a matku zasunula do temného kouta své paměti.

Po dalších dvaceti sedmi letech se setkávají znovu, jejích setkání je brilantně popsáno v knize.Formou otázek a odpovědí se dozvídáme o hrůzách a zvěrstvech, při nichž byla její matka ochotna asistovat v nejznámějších vyhlazovacích táborech.V Ravensbrucku jí svěřili dosti ožehavé úkoly, které mohly plnit pouze ty „nejlepší, nejsilnější a nevýkonnější“.Byla vycvičena v odlidštění – k necitlivosti vůči krutostem, při kterých asistovala ve vyhlazovacích táborech. K tomu byly určeny ty nejtvrdší a nejhouževnatější. Její matka byla jednou z nich. Proto byla vybrána do Birkenau, jako ta schopná všeho…

Kniha je napsána velmi zajímavým způsobem. Otázky položené mezi matkou a dcerou mi přišly velmi zavádějící. Směřovaly přímo k tomu, aby se matka „přiznala“ ke všem hrůzám, kterých se ve vyhlazovacích táborech účastnila. Kniha na mě působila děsivým dojmem a nad některými odpověďmi matky mě doslova mrazilo. Doporučuji všem čtenářům, kteří se zajímají o téma holocaust a druhou světovou válku.

Ukázka z knihy:

„Dnes tě, mami, opět uvidím, ale s jakými pocity?

Co může cítit dcera k matce, která odmítla být matkou, aby se stala součástí zločinné organizace Heinricha Himmlera? Respekt? Pouze po úctyhodný věk – ale pro nic víc. A dál?“

„ Dnes tě opět uvidím, mami, a buší mi srdce.Co si řekneme? A co když budeš chtít, tak jako v roce 1971, mluvit pouze o sobě a o své minulosti, která tě naplňovala do té míry, že sis po pádu nacismu připadala úplně vyřízená?“

Nech mě jít, mami

Autor: Helga Schneiderová

Plus, 2010