Na každém kroku můžeme dnes slyšet nejrůznější možnosti výchovy dvou a více dětí v rodině. Velmi propagovaná je rovněž metoda pozitivního rodičovství, což je postup založený na oboustranném vztahu mezi dětmi a rodiči. Možná se zdá na první pohled jednoduchý, ale maminky jistě potvrdí, že něco jiného je teorie a na druhé straně pak praxe. Mít trpělivost se dvěma dětmi, zvládat práce v domácnosti a plnit řadu dalších povinností není jednoduché a je nutné určit priority. Nejdůležitější je samozřejmě právě výchova dětí. Taková, která z našich „mazlíčků“ vychová spokojené lidi se zdravým sebevědomím. Je to cesta dlouhá, žádnou krátkou trať nečekejme.

Jednou z možností využití rad,jak postupovat při výchově, je i kniha manželů Čapkových Pozitivní výchova sourozenců v rodině, kterou vydalo v roce 2010 nakladatelství Portál. Vzhledem k tomu, že na trhu najdeme podobných publikací dost, nezaškodí si vybírat a zkusit třeba právě tuto. Oba manželé jsou zároveň lektory Kurzu efektivného rodičovství, mají spolu čtyři děti, tedy zkušenosti nevycházejí pouze z teorie, ale hlavně z praxe, což považuji za věc velmi důležitou. Jan Čapek je psycholog, Markéta Čapková pedagožka, která se věnuje kurzům pro maminky s předškolními dětmi. Záruka vydavatelství je pak věc neméně důležitá a Portál je jedním z těch, které se zaměřují na podobně laděné typy knih, které jsou většinou dobře ceněné a především přínosné svým obsahem.

V několika kapitolách této útlé knížky autoři seznamují nejprve s výchovnými typy, tedy taková menší část věnovaná teorii a pochopení problematiky. A pak již na řadu přicházejí témata, která znají všichni rodiče. Proč děti zlobí, jak s nimi komunikovat při řešení problémů, jak řešit vzniklé konflikty a potyčky mezi sourozenci. A co považuji za důležitý fakt je, že autoři neopomněli důležitou věc, často v podobných knihách opomíjenou, nebo věnující tématice menší část než by si zasloužila – společné plánování zábavy a hospodaření s penězi samotnými dětmi.

Pozitivní výchova sourozenců v rodině – ukázka

Největší chybou rodičů při povzbuzování je to, že dobrý výkon berou jako samozřejmost a zaměřují se výhradně na vyhledávání chyb a na negativní poukazování na tyto chyby. Dítě se pak bojí, že bude chybovat, nezaměřuje se na to, jak dosáhnout pokroku, ale snaží se neudělat chybu. Čím víc na to myslí a čím větší obavy z chyby má, tím je větší pravděpodobnost, že ji nakonec udělá. Když dítěti někdo dá pokyn: „Nemysli na bílého králíka“, na co asi bude myslet? Jen pomyšlení dítěte, že nesmí udělat chybu, je pro něj hrozné, demotivující a svazující.

Reálný příklad
Syn si chtěl sám donést na stůl talíř s polévkou. Když to matka zpozorovala, křikla na něj: „Opatrně, dej pozor, ať to nevyliješ!“ Co se stalo potom? Syn znejistěl, začal si dávat pozor a podařilo se mu polévku opravdu rozlít.

Pokud se již zmiňuji o společném trávení času je nutno podotknout, že zaměstnat dítě vymýšlením úkolů a povinností jen pro něj není příliš šťastné řešení. Nebo respektive, nesmí to být pouze jediné řešení. Sám rodič by se měl volného času svého dítěte účastnit. I když to není možné denně, což je pochopitelné, měl by si najít chvíle, kdy pro něj dítě bude na prvním místě. Naplánovat výlet apod. Autoři připomínají, že by měly být v rodině pevně stanovené dny, kdy se bude konat tzv. rodinná schůzka, kde se proberou problémy, budou se řešit situace a zkrátka si celá rodina v klidu popovídá.

Kniha je psána zajímavou formou, texty jsou doplněny příklady ze života, čímž kniha získává na poutavosti, neboť ukazuje na řešení problémů v reálném životě.

Doporučuji ji k přečtení všem rodičům s dětmi jakéhokoliv věku, protože knih s podobnou tématikou není nikdy na získání dostatku informací a příkladů dost.

Související knihy

Čapek, Jan - Čapková, Markéta

Portál, 2010