Sto patnácté nedožité narozeniny by letošního 22. dubna (některé prameny ovšem uvádějí až 23.) oslavil Vladimir Nabokov, u nás známý jako rusko americký spisovatel té nejvyšší umělecké třídy. Přestože tento velikán zemřel již v roce 1977, jeho dílo nepřestává promlouvat ke stávajícím čtenářům a rozhodně stále patří na špičku toho, co světová literatura může nabídnout.

Vladimir Nabokov se narodil v Saint Perersburgu v Rusku a svoji životní pouť ukončil ve Švýcarsku. Většinu života však prožil mimo tyto dvě lokality. Rusko opustil jako dvacetiletý, když se jeho rodina přestěhovala nejprve do Anglie, kde Nabokov nastoupil na univerzitu v Cambridge, odkud pak o tři roky později dále následoval svou rodinu do Berlína. Po Německu žil nějakou dobu v Paříži, odkud se celá rodina kvůli nástupu fašismu v Evropě přestěhovala v roce 1940 do Spojených států Amerických. Do poslední destinace, do Švýcarska, se přestěhoval šestnáct let před svou smrtí.

Navzdory převládajícímu pocitu, že Nabokov je hlavně slavný spisovatel, má tato výrazná osobnost ještě další neméně úspěšné tváře. V první řadě a v přímé souvislosti s vlastní literární tvorbou šlo stejně jako o plodného překladatele i o pedagoga s osobitým způsobem výuky. Jeho lekce ruštiny a ruské literatury byly zvláště během druhé světové války mezi americkými studenty velmi populární. Díky trojjazyčné přípravě z dětství, z něhož si odnesl do života nedocenitelnou průpravu v ruštině, angličtině a francouzštině, byl bez problémů schopen překládat nejenom cizí, ale nejčastěji své vlastní práce. Zatímco do angličtiny později přeložil i některá svá díla, jež původně napsal v ruštině, opačným směrem se rozhodl třeba pro překlad svého průlomového románu Lolita (1955, u nás 1991, 2003 a 2007), protože usoudil, že neobratným překladem někoho jiného by mohla kniha zásadním způsobem utrpět.

Další pole, na němž prokázal Nabokov neobvyklé nadání, píli a výsledky a na němž byl uznávanou autoritou, byl jeho entomologický život. Stal se světově respektovanou osobností v bádání o motýlech, jež po dlouhou studoval, hledal a sbíral během každoročních expedic zvláště po západu Spojených států, ale přirozeně navštívil za tímto účelem i exotičtější destinace, jako třeba Peru či Irán. Díky své obrovské preciznosti přispěl k rozlišení druhů, o nichž by průměrný pozorovatel vůbec neuvažoval jako o rozdílných. Sám Nabokov o sobě prohlásil, že nebýt v Rusku revoluce, dost možná by se nikdy nestal spisovatelem, ale věnoval by se na plno entomologii jako svému životnímu poslání. Koneckonců, i již zmíněnou Lolitu napsal hlavně během svých badatelských cest.

Již sice jako méně významný, ale přesto nepřehlédnutelný, byl Nabokovův zájem v tvorbě šachových úloh. Sám opět přirovnává tuto svoji zálibu po technické stránce k postupům odpovídajícím procesům vrcholného umění.

Do světového literárního fondu přispěl Vladimir Nabokov novými tématy, inovací ve zpracování realistických pohledů na otázky zakomponování emigrantů do nového prostředí, fantastikou i mnoha básněmi. Lolita, příběh bořící mnohá tabu při vyprávění o nezletilé nymfě (označení, jehož autorství se Nabokovovi také přisuzuje) a jejím obsesivním vztahu ke svému pěstounovi, čekal na své vydání celé dva roky po té, co jej Nabokov od roku 1953 marně zkoušel prosadit na americkém trhu. Teprve Francouzi prokázali dost odvahy a knihu v roce 1955 vydali. Za pouhý rok ji pak zase spolu s Brity zakázali a teprve prozření Američanů o další dva roky později, tedy v roce 1958, z ní udělalo absolutní bestseler. Přestože v té době nebyl Nabokov jako spisovatel nijak neznámý, právě Lolita mu otevřela dveře do většiny kulturního světa. Jako ještě významnější jo označován další z mnoha jeho románů, příběh Pale Fire (Bledý oheň), vydaný prvně v roce 1962, snad právě pro téma náhodné tragické smrti. Tento typ tragédie se v díle Nabokova vyskytuje víckrát, nepochybně jako ozvěna jeho osobního prožitku v souvislosti se stejně náhodnou a tragickou smrtí jeho otce. A do třetice, nejrozsáhlejší z Nabokovových děl a opět atakující vrcholnou příčku, je kniha Ada, or Ador: A Family Chronicle. Jde o další ze šokujících pohledů na lásku komplikovanou incestem, prosycený mnoha erotickými pohledy a propletený filozofickými úvahami o povaze a principech času jako veličiny. Román vyšel dva týdny po autorových sedmdesátých narozeninách v roce 1969.

V evidované historii moderní literatury je mnoho velikánů. Mezi nimi je ale pouze jeden Vladimir Nabokov, autor vládnoucí nejen mistrným zvládnutím práce se slovy, ale zároveň průkopník v do své doby tabuizovaných, byť zcela lidských tématech. Ne každý se odvážil změnit čtenářské myšlení do takové míry jako on.