I sám Charles Dickens se musel v dětství potýkat nejen s častými chorobami, ale též s tvrdou prací v továrně již od deseti let věku. Jeho rodina však původně nevzešla z nejchudších poměrů, patřili naopak ke střední vrstvě (otec byl úředník), ale kvůli svému způsobu života uvrhl rodinu do finanční tísně a posléze skončil ve vězení pro dlužníky.

Po návratu otce z vězení Charles mohl pokračovat ve studiu, které bylo opětovně přerušeno v jeho patnácti letech, kdy odešel pracovat jako úředník v advokátní kanceláři. Své první žurnalistické zkušenosti získal jako reportér na soudních dvorech, odkud čerpal i část znalostí použitých ve svých knihách. Jako další z použitých literárních motivů posloužilo i jeho odmítnutí jakožto nápadníka Marií Beadnell, protože jeho rodinné vyhlídky byly nevyhovující.

Od roku 1833 začal posílat povídky a popisné eseje do různých časopisů a novin, které vydávali pod pseudonymem Boz. Tyto črty nabyly u čtenářů na oblibě a roku 1836 byly vydány knižně. Ve stejném roce Charles Dickens dostal objednávku na jedno z prvních děl, která dnes řadíme do zlatého literárního fondu: Kroniku Pickwickova klubu. Opouští také práci v novinách a ujímá se editace měsíčníku Bentley’s Miscellany, v němž seriálově vydával jeho nejslavnější román Oliver Twist.

Toto sociálně kritické dílo nepřímo odkazuje i k zážitkům z autorova dětství. Vypráví neradostný příběh chlapce z chudobince, kterého chce zlodějská banda zneužít ke svým plánům. Poukazuje tak na těžkosti chudiny své doby. Oproti Kronice Pickwickova klubu obsahuje více zla, nebojí se využít ani motivu vraždy či krádeže.

Velkého úspěchu se dočkala i Vánoční koleda, jeden z prvních svátečních mýtů moderní literatury. Jedná se o morální odsouzení lakomství, kdy se nelítostného lichváře snaží změnit duch jeho mrtvého společníka, jež ho varuje před možným nemilým osudem.

Ve 40. letech 19. stol. se Charles Dickens stává veřejně známou postavou. Aktivně participuje na veřejném dění, jako reportér zaznamenává londýnský život, jako amatérský herec dobývá pódia. I v soukromém životě prožívá chvíle štěstí, cestuje po Evropě i USA.

Oproti tomu v 50. letech se jeho osobní život zcela proměňuje. Ztrácí optimismus i důvěru v politiku. V těchto obdobích se objevují i další více či méně slavná díla.

David Copperfield je další z knih, kterou lze považovat za autobiografickou. Popisuje osud mladého chlapce a posléze muže Davida (jehož osud není nepodobný životu autora), který se setkává nejen s lidskou zlobou a bezohledností, ale též i dobrotou. Rovněž zde reflektuje i svůj vztah k matce, která jej nutila pracovat, i když byl otec již propuštěn z vězení, nebo první selhání na milostném poli.

Romány Ponurý dům, Těžké časy nebo Malá Dorritka jsou daleko ponurejší než ty předchozí. Byly napsány právě v autorově temném období. Daleko intenzivněji poukazují na problémy viktoriánské společnosti. Šťastné konce jsou zabarveny do hořkosladka, využívá satiričtější humor než v předchozích dílech.

Po návratu z druhé cesty do Ameriky mezi lety 1867-1868 se přestává cítit dobře, rok poté poprvé kolabuje. Umírá roku 1870 a na nátlak veřejnosti se jeho pohřeb koná ve Westminster Abbey.

Charles Dickens byl literát, který nabyl slávy nejen mezi svými současníky, ale jeho knihy mají svou moc i v současné době. Snad i vy si mezi desítkami jeho titulů najedete ten svůj.

Zdroje: COLLINS, Philip. Charles Dickens. In Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2012-2-7]. URL: <http://www.britannica.com/EBchecked/topic/162141/Charles-Dickens>.

Foto: Wikipedie