Jacqueline Wilsonová, majitelka nejvyšších britských cen za dětskou literaturu, předvedla své vynikající spisovatelské schopnosti také v  knize s názvem Sama doma. Vydána byla nakladatelstvím BB/art. Odrážejí se v ní autorčiny hluboké znalosti dětské duše. Ačkoliv je příběh čtyř opuštěných dětí ve své podstatě smutnou životní situací, autorka dokázala vylíčit děj s nadhledem a nechyběly ani humorné epizody. Kniha je čtivá od samého počátku a jen těžce lze přerušit napínavý děj. Přečetla jsem ji jedním dechem.

Vypravěčkou příběhu je nejstarší ze sourozenců – dvanáctiletá Lily. Poté, co jejich maminka odletěla se svým novým přítelem na dovolenou, zůstala se třemi mladšími sourozenci doma sama. Měla na starost tříletou Pixie a šestiletá dvojčata Bliss a Baxtera. Jediným způsobem, jakým maminka zabezpečila jejich ,,hlídání“ byl telefonický vzkaz do hlasové schránky otci jejich dětí. Přesněji řečeno otci dvojčat. Ten byl již na cestě do Skotska. S Lily telefonicky mluvil, ta mu však neprozradila, že máma už odjela. Pokračoval tedy ve své cestě do zahraničí v domnění, že pouze odmítl hlídání a ani netušil, že děti byly už samy.

Nejstarší Lily se ukázala jako vynikající chůva. Byla daleko lepší než její matka, která byla stále unavená, bez peněz a kouřila. Lily se dokázala o děti postarat za všech okolností a po všech stránkách. Rozhodla se, že je nepošle do školních zařízení, aby neprozradili, že zůstali doma sami. To by maminku dostali do problémů.

Ačkoli Lily neměla finance, nenechala sourozence hladovět ani poté, co jim došly po týdnu potraviny. Vyprala s nimi doma ručně prádlo, protože nefungovala pračka. Napustila dřez teplou vodou a nasypala do něj spoustu prášku na praní. Mladším sourozencům se líbily mydlinky, rádi se zapojili. Vyprané prádlo vymáchala a vyždímala už sama. A co je naprosto neuvěřitelné – nenechala je strádat ani po citové stránce. Vymýšlela pro ně různé hry, četla pohádky. Motivovala každého sourozence podle jeho schopností a věku. Zde se ukázaly autorčiny skutečné znalosti chování a psychiky dětí. Při čtení jsem si dokázala představit chování svých vlastních dětí, které bylo takřka identické s popisem v knize. Taktéž způsob, jakým Lily s dětmi jednala, by se osvědčil ve skutečnosti. Lily to s dětmi prostě uměla. Když byli smutní, snažila se je rozveselit. Chodila s nimi na dlouhé procházky a našla kouzelnou zahradu. Byl to ve skutečnosti upravený park, kam chodili na procházku starší lidé s pejsky nebo maminky s kočárky. Děti ho nazvaly kouzelnou zahradou, a dokonce se v něm na několik dní zabydlely.

Lily byla pro mladší sourozence více než starší sestra. Mohli se na ni, na rozdíl od své matky, spolehnout. Ve smutných chvílích jim dávala naději, že se maminka brzy vrátí. Nedala dát na sobě zklamání, i když mnohdy sama potlačovala slzy. Děti jí začaly říkat ,,Lilymáma“.

Kniha je doporučena pro čtenářky od devíti do třinácti let. Jazyk v knize je pochopitelný pro tuto věkovou skupinu mladších čtenářek. Myslím si, že je kniha vhodná i pro svobodné maminky a prakticky pro všechny maminky, které mají více než jedno dítě. Mohou v ní načerpat inspiraci, jak zabavit své ratolesti, jelikož autorka nepřímou formou nabízí spoustu skvělých nápadů a her pro děti. Sama jsem se nechala inspirovat a ostatním maminkám mohu tuto knihu jen a jen doporučit.

Ukázka z knihy

Ohřála jsem párky pod grilem. Nechtěla jsem riskovat opékání na pánvi, když tam kolem mě všichni poskakovali. Donutila jsem Baxtera poprvé je napíchnout na vidličku. Hrál si na to, že párky jsou malá prasátka, a probodával je. Dovolila jsem Pixie nasypat mražené hranolky na plech a strčila jsem je do trouby. Otevřela jsem konzervu fazolí a nechala jsem Bliss míchat je v kastrůlku na vařiči, protože jsem věděla, že je ze všech nejopatrnější.

Související knihy

Wilsonová, Jacqueline

BB/art, 2012