Jedním z autorů, který se věnuje špionážním a politickým románům, je britský spisovatel John le Carré. Nakladatelství Mladá fronta vydalo několik jeho nejznámějších knih, mezi které také patří titul Jeden musí z kola ven.

Děj této knihy je zasazen do období tzv. studené války, konkrétně na počátek sedmdesátých let. Českého čtenáře jistě zaujme, že jedna z klíčových událostí příběhu se odehrává v tehdejším Československu, v Brně a jeho okolí.

Hlavní postavou knihy je George Smiley, který sice není žádný James Bond (fiktivní britský agent) ani Mata Hari (slavná tanečnice popravená za špionáž), ale přesto je velice schopným agentem. Nenápadný, ale velmi inteligentní, cílevědomý člověk, který ještě donedávna pracoval pro britskou špionážní službu Cirkus. On a několik dalších agentů však museli ze služby odejít po jedné nevydařené akci v Československu. Nyní, po letech, ho několik bývalých spolupracovníků vyhledá, aby jim pomohl najít zrádce, krtka ve vlastních řadách. O jeho přítomnosti se podařilo získat nezvratné důkazy od ruské agentky Iriny, která ovšem záhadně zmizela. George zahajuje tajné pátrání, nemůže nikomu věřit. Vyhledá bývalé pracovníky Cirkusu, opatří si tajné materiály k prostudování a vzpomíná na události, které předcházely jeho nucenému odchodu do penze.  Zároveň také řeší osobní problémy, musí se vyrovnat s nevěrami své manželky, která ho nakonec opustila. Je vytrvalý a postupně se mu daří najít odpovědi na všechny otázky. Kam zmizela Irina? Žije? Co se stalo před lety v Československu? Kdo zradil a proč?

Vzhledem k tomu, že autor strávil několik let v britské rozvědce, můžeme si domýšlet, že popisované poměry ve špionážním prostředí nejsou pouhým výplodem jeho fantazie, ale že se alespoň částečně zakládají na pravdě. Jsou to zmiňované praktiky získávání agentů, funkce lampářů, lovců lebek…

Kniha je poměrně obsáhlá, má bezmála čtyři sta stran. Její první část, která nás seznamuje s prostředím a všemi okolnostmi příběhu, je poměrně zdlouhavá. Některé události autor popisuje možná až zbytečně podrobně, nebo je mohl, podle mého názoru, úplně vynechat, protože příběh nijak neobohacují. Naopak závěr mi připadá trochu odbytý, jako by sám John le Carré chtěl příběh co nejrychleji uzavřít. Méně pozorný čtenář navíc může mít problém v orientaci ve spoustě postav a jmen.

Autorovi však nelze upřít, i přes drobné připomínky, že napsal napínavý, akční příběh, od kterého se čtenář nebude chtít odtrhnout.

Ukázka z knihy

V Československu, líčil Jim, obvykle není problém zpozorovat pozorovatele. Tajná policie o sledování neví vůbec nic, možná proto, že je to už hodně dávno, co musela dávat pozor, aby si jí někdo nevšiml. Pořád ještě mají sklon žonglovat mezi auty a pouličními kejklíři jako Al Capone, a proto se Jim rozhlížel po černých škodovkách a po trojicích podsaditých mužů v klobouku. Takhle v chladnu je trošku těžší si těch věcí všimnout, protože auta jezdí pomalu, lidi naopak spěchají a všichni jsou zachumlaní až po uši. (str. 297)

O úspěchu knihy svědčí také fakt, že byla zfilmována.

(O knize i filmu si můžete přečíst také zde.)

Související knihy

Carré, John le

Mladá fronta, 2012