Spisovatel a psycholog Torkil Damhaug přispívá do rodiny nově oblíbeného žánru severské detektivky strhujícím vyprávěním. Slepá skvrna (vydalo nakladatelství Jota) však není jen pouhým kriminálním příběhem. Je sondou do nitra rozhárané lidské duše, kde každá z postav má své tajemství a důvod něco skrývat.

Již úvod či předmluva celé knihy udává ráz celého díla. Nejde zde o samotné vyšetřování, ale seznamujeme se s příběhem týraného dvanáctiletého Jo, který se rozhodl zemřít. Je však zachráněn tajemným Sakem, se kterým naváže zvláštní přátelství. V tomto bodě se však přesouváme do blízké budoucnosti. Když se Liss dozví, že její sestra zmizela, okamžitě opouští podsvětí Amsterodamu a odjíždí zpět domů do Osla. Její vyšetřování je však ztíženo jediným faktem: i na jejích rukou ulpívá krev.

Její vyšetřování nás zavádí nejen do ulic Osla, Mailininy psychologické poradny i horské chaty, kde obě dívky rády trávily své dětství. Příběh nabývá tragických rozměrů: Mailin je nalezena mrtvá, umučená. V tomto bodě vstupují do vyšetřování i postavy profesionálních kriminalistů, které až dosud nebyly použity.

Příběh je napsán velice poutavě, nechybí zde ani zápletka, ani rozvinutá psychologie postav, čímž se stává sondou hlubin lidského zla. Každý jeden něco tají, čímž zanikají typické binární opozice prvotních detektivních příběhů a vytváří se nový systém v hodnocení. Po celý děj pouze vyvstávají nové otázky. Kam zmizela Mailin? Jak případ souvisí s příběhem malého Jo a s jiným případem vraždy? Co se chystala odhalit v jistém avantgardním televizním pořadu? Kdo byl vyškrtnut jakožto studijní materiál v její dizertační práci? Jaké tajemství trápí každou z postav?

Autor se však ani nezdráhá přivést čtenáře na scestí a dokonale jej zmást. Přestože již v půlce knihy je patrné, kdo je vrahem, jeho současná identita zůstává nadále skrytá, a tak ani v závěru nepřijdeme o překvapení z nečekaného zvratu. Příběh též ozvláštňuje tajný milostný vztah hlavního vyšetřovatele a patoložky.

Jediné, co lze knize vyčíst, je poněkud zdlouhavý úvod a příliš urychlený a násilný závěr. Existence úvodního příběhu je odůvodnitelná: dává hlavní indicii pro samotné čtenářské vyšetřování i ráz celé vrahovy psychologie. Závěr, tedy současná identita Joa a Saka, se zdá však být násilně vykonstruovaný, jakoby ani sám autor nevěděl, kdo jimi bude. V celé knize však akce střídá akci, a tak se nikdy nudit nebudete.

Související knihy

Damhaug, Torkil

Jota, 2011