Knižní klub, součást skupiny Euromedia Group, přišel po prvním vydání z roku 2005  v lednu 2014 s reedicí titulu Zlomek času (Für 100 Franken die ganze Welt, 2003) známého záhadologa Ericha von Dänikena. Autor sám zahájil v roce 1968 svoji publikační kariéru fascinujícím a na svou dobu novým přístupem k záhadám minulosti – titulem Erinnerungen an die Zukunft (Vzpomínky na budoucnost, u nás poprvé přeloženo Ludvíkem Součkem a vydáno o tři roky později tehdejším nakladatelstvím Orbis). EvD, jak si nechává autor říkat od přátel, otřásl svou prvotinou nejedním dogmatem, a kdyby v ničem jiném, je třeba mu přiznat zásluhy v tom, jak nastartoval nejednu čtenářskou mysl na cestě k fantazii na hranici reality.

Zlomek času je komplikované zařadit z hlediska literárního tvaru. Asi nejblíže má k povídkové knize, těžké je však vymezit, o jaký žánr se jedná. Sbírka totiž zasahuje hned do tří směrů, jež se pak navíc v několika povídkách protínají. Jsou do ní zařazeny povídky spadající do žánru sci-fi, nechybí pro von Dänikena typické hledání řešení záhad artefaktů minulosti ve spojení s aktivitou potenciální mimozemské civilizace, ale jsou zde zastoupeny i čistě cestopisné příhody. Osobně považuji tuto třetí část za nejzdařilejší, je protkána kombinací napětí, humoru i nevtíravého ponaučení. Výhradně sci-fi pokusy naopak považuji za nejslabší článek publikace, i když tady bude hodně záležet na věku čtenářů. Dovedu si dobře představit, že dvanácti až čtrnáctiletí mohou shledat i tyto fantazie inovativními. Záhodologický a ufologický směr pak nijak nevybočuje z ostatních autorových děl, působí spíš dojmem, že se ve Zlomku času ocitl jako cosi, co zbylo v šuplíku a nebylo dost obsáhlé, aby to stálo za samostatnou knihu.

V překladu Olgy Jeřábkové se tak čtenářům dostává do rukou sborník třiadvaceti různě dlouhých textů, přičemž šest z nich snese označení čistě fantastické, čtyři patří do kategorie sci-fi s autorovými osobními nebo zprostředkovanými zážitky, devět z nich je cestopisných nebo vzpomínkových, jež se tak, jak jsou napsány, nejspíš staly nebo stát mohly. Tři povídky jsou typickým zástupcem von Dänikenova hlavního směru úvah nad možnostmi řešení prapůvodu archeologických objevů a konečně v jedné z povídek se prolíná záhodologie s realitou osobní autorovy cestovatelské zkušenosti. Kniha je tedy bezesporu co do svého obsahu velmi pestrá.

Kdo je potenciálním čtenářem takové publikace? Tak samozřejmě ten, který přečetl alespoň Vzpomínky na budoucnost a neodsoudil je k zapomnění, může po Zlomku času směle sáhnout, a pokud nehledá vrcholnou laťku sci-fi žánru, ale dává přednost sepětí reality s mysteriózními prvky, nebude nejspíš zklamán. Stejně tak bych se nebál doporučit knihu i začínajícím ufologům a záhadologům. Kupodivu své čtenáře si tento titul najde i u lidí ryze praktických, po mimozemšťanech neprahnoucích, protože cestopisný a vzpomínkový blok je právě to, co by je mohlo oslovit.

Naproti tomu mne nenapadá nikdo, koho bych před čtením Zlomku času varoval. Skoro bych řekl, že když už ne žádnou jinou z von Dänikenových publikací, tak tuto by si měl přečíst každý knihomol, protože existuje slušná šance, že jej sbírka nasměruje k tématům, o nichž možná dosud ani nepřemýšlel.

Do své knihovničky si tedy Zlomek času od Ericha von Dänikena zařadím s chutí a neobávám se jej umístit do přední řady hned vedle autorovy prvotiny.

Související knihy

Däniken, Erich von

Knižní klub, 2014