Kniha Před Draculou s podtitulem Archeologie upíra je dílem italského kulturního antropologa jménem Tommaso Braccini, působícího na univerzitě v Sieně. Roku 2014 ji vydalo nakladatelství Argo. Titul se soustředí především na oblast Byzance a Řecka, věnuje se však rovněž zmínkám o vampyrismu z Rumunska, Maďarska, Srbska, Bulharska či Ruska.

Nespornou předností knihy je, že se zabývá pouze věrohodnými dobovými prameny, které jsou přetisknuty v příloze. Čeští čtenáři budou dozajista potěšeni, jelikož přílohy jsou přeloženy do českého jazyka. Autor se sice zmiňuje i o archeologických nálezech, ale varuje před možností jejich chybné interpretace, která se často odehrává v duchu známého pořekadla „Člověk vidí jen to, co vidět chce“. Dalším kladem knihy je fakt, že je psaná velmi čtivě a srozumitelně, ačkoli jde o odbornou literaturu s množstvím odkazů na vědecké publikace a s obsáhlým poznámkovým aparátem.

Autor se věnuje problematice revenantů, tedy mrtvých vstávajících ze svých hrobů, a rozebírá jejich společné a rozdílné znaky. Dokonce se věnuje i etymologii jednotlivých názvů nepokojných mrtvých. Dokládá, že původní „upíři“ nejen že neměli vlastnosti, které upírům na základě krásné literatury připisujeme dnes, ale mnohdy byli charakterizováni právě absencí těchto znaků (řeč je především o pití krve). Skrze revenanty, jako byl například vrykolakas, draugar nebo tympaniaios, se autor dostává až ke vzniku postavy vampýra. Dochází k tomu, že upír je jakousi složeninou různých postav z legend, jež mají původ ve starověkém Řecku.

Velkou pozornost věnuje autor tomu, jak se k revenantům stavěla pravoslavná církev. Charakteristickým znakem nebezpečných mrtvých mělo být to, že jejich rozklad neprobíhal tak, jak bylo obvyklé. Problémem je, že dobové povědomí o přirozeném rozkladu bylo značně zkreslené, takže i projevy normálního rozkladu nebožtíkova těla mohly být interpretovány jako projev toho, že s mrtvým není něco v pořádku. Jelikož v Řecku byla obvyklá praxe druhotného pohřbu, bylo naprosto jisté, že dříve či později lidé na nějakou tu „abnormální“ mrtvolu narazí. Pravoslavná církev došla až tak daleko, že stanovila přesný (a nutno říci, že chybný) průběh rozkladu těla, přičemž vše, co se mu vymykalo, bylo označeno jako anomálie, proti které se muselo zasáhnout. Tyto anomálie vysvětlovala církev tím, že nebožtíci museli být za svého života exkomunikováni nebo se dopustili nějakého obzvláště těžkého hříchu.

Kromě zajímavého výkladu historie vampyrismu kniha osvětluje mnohé pověry týkající se upírů. Například sání krve a strach z česneku byly do postavy upíra „implantovány“ z čarodějnic, které byly právě těmito vlastnostmi charakterizovány. Zajímavé je i autorovo vysvětlení pověry, podle níž se upír může přeměnit ve vlka. Když náhodný pozorovatel na hřbitově zahlédl scénu, ve které vlk, krmící se na nebožtíkovi, utíká od otevřeného hrobu, mohlo mu připadat, že mrtvý se proměnil ve vlka. Obrázek vlků či toulavých psů krmících se na lidských ostatcích přitom rozhodně nebyl v historii neobvyklý. Stejně tak vznikla pověra naprosto opačného ražení, která vykreslovala upíry a vlky jako největší nepřátele.

Bracciniho kniha vychází v době, kdy svět zachvátila další z upířích hysterií. Tentokráte však nejde o panický strach z těchto legendami opředených postav, ale naopak o jejich obecnou oblibu. O upírech se píší knihy, točí se o nich hororové a dokonce i romantické filmy. Jak moc je moderní představa upíra na hony vzdálená představám starověkých Řeků, pozná sám čtenář na množství případů údajného vampyrismu, které autor ve své knize předkládá. Titul Před Draculou lze doporučit každému, kdo se chce dovědět pravdu o historii upířího fenoménu.

Související knihy

Braccini, Tommaso

Argo, 2014