Od hrobu ji dělí jeden neopatrný krůček… Jen tak tak zabránili válce mezi nemrtvými a Cat Crawfieldová si teď nepřeje nic jiného než trochu oddychu se svým manželem, upírem Bonesem. Nadání, které získala od voodoo královny New Orleans, přetrvává, až je nakonec vrhne opět do boje, tentokrát proti zákeřnému duchovi. Heinrich Kramer byl před několika stoletími lovcem čarodějnic. Teď na sebe každý rok o Halloweenu bere fyzickou podobu, mučí nevinné ženy, a nakonec je upálí zaživa. Tento rok však Cat a Bones musí riskovat vše, aby ho navěky poslali na druhý břeh.

Titul Jeden hrob za druhým vydalo nakladatelství Fantom Print!

———————————————

„To je mi líto,“ řekla jsem.
Elisabeth kývla a stále se dívala na své ruce. „Nebyla jsem čarodějnice,“ dodala, jako by to něco změnilo na příšerném způsobu, kterým ji popravili. „Dělala jsem porodní bábu, a ozvala jsem se tenkrát proti místnímu starostovi, který obvinil jednu matku, že záměrně uškrtila dítě pupeční šňůrou. Ten hlupák nevěděl nic o komplikacích, které někdy provázejí porod, a já mu to řekla. Brzy na to nechal poslat pro Heinricha Kramera.“
„Kdo to byl?“
„Sprostý vrah,“ předběhl ji Bones s odpovědí. „Napsal Malleus Maleficarum, Kladivo na čarodějnice, knihu, která rozpoutala hon na čarodějky trvající několik staletí. Pro Kramera byla osoba v sukni téměř totéž jako čarodějnice.“
Takže Elisabeth byla zabita vražedným fanatikem, který trpěl vážnou formou nenávisti k ženám. Věděla jsem, jaké to je, když si vás vyhlídne fanatik. O to víc jsem s ní soucítila.
„Je mi to líto,“ řeka jsem tentokrát ještě upřímněji. „Doufám, že Kramer zemřel dlouhou a bolestivou smrtí.“
„Ne,“ řekla s hořkým přídechem. „Spadl z koně a srazil si vaz. Byl okamžitě mrtvý, místo aby ho kůň pošlapal a on trpěl.“
„To není fér,“ souhlasila jsem a pomyslela si, že snad Kramer dostal ochutnat svou ohnivou medicínu aspoň v pekle.
Bones se na Elisabeth dlouze, tázavě zadíval. „Vy znáte detaily jeho smrti, že?“
Elisabeth mu pohlédla do očí. V tom mlhavém stavu měla oči jemně modré, až mě napadlo, zda byly stejně indigové jako Tateovy, když byla naživu.
„Ano, to já postrašila jeho koně,“ odpověděla na obranu a úplně ignorovala to, jak je v jejím případě slovo „strašit“ dvojznačné. „Chtěla jsem se pomstít za to, co mi udělal, a zachránit život dalším ženám ve městě, kam zrovna jel.“
„Dobře jste udělala,“ řekla jsem hned. Jestli čekala, že ji odsoudím, tak mě špatně zná. A Bonese taky. „Kéž bych vám mohla potřást rukou.“
„Bylo to správné,“ řekl Bones a pozvedl whisky.
Elisabeth na nás oba několik vteřin zírala. Pak velmi pomalu vstala, připlula blíž a podala mi ruku.
Rozpačitě jsem se zavrtěla. Asi nevěděla, co to je metafora. Potom jsem si řekla, že to přece je totéž, jako když jindy nechávám duchy prolétat svým tělem, a natáhla jsem ruku. Jenže když mě chytila, moje prsty neprojely skrz a ani v nich nezačalo svrbět. Bylo to neuvěřitelné, ale její ledové prsty úplně normálně, pevně sevřely mou ruku.
„To snad ne!“ vykřikla jsem a vyskočila na nohy. Můj kocour zasyčel a dotčeně seskočil na stranu na gauč.
Elisabeth přede mnou najednou stála v živých barvách, jako bych koukala na zrnitý televizní kanál a najednou někdo přepnul na vysoké rozlišení. Její vlasy, které se mi předtím zdály neurčitě hnědé, byly najednou leskle kaštanové, a oči měla tak hluboce modré, že vypadaly jako půlnoční oceán. Tváře měla zdravě růžové, pleť zářivě broskvovo-smetanovou. „U všech ďasů,“ zamumlal Bones a taky vstal. Vymrštil ruku a chytil Elisabeth za paži. Byl úplně stejně šokovaný jako já, protože jeho prsty neprošly naprázdno prchavou energií, nýbrž sevřely pevné tělo.
„Říkal jsem vám, že někteří z nás jsou silnější než ostatní,“ zamumlal Fabian za Elisabethinými zády.
Takže sis nedělal legraci, že jo? pomyslela jsem si a dál ohromeně svírala Elisabethiny chladné pevné prsty, abych se ještě jednou přesvědčila, že je opravdu fyzicky zde.Brzo nato jsem však ucítila ve vzduchu zaprskání energie, jako by praskl neviditelný balonek. Ruka v mém sevření zmizela a po kůži se mi rozběhly jehličky. V příštím okamžiku už Elisabeth opět vybledla, paže, kterou svíral Bones, taky zmizela, a jeho prsty – stejně jako moje – držely jen průsvitný stín těla, které tu již nebylo.
„Ve fyzické podobě umím vydržet jen pár minut, ale je to strašně vyčerpávající,“ řekla Elisabeth, jako by to, co právě předvedla, nebylo samo o sobě dost úžasné. „Kramer je bohužel silnější než já.“
Cítila jsem, jak můj mozek stále ještě vstřebává to, čeho byl právě svědkem. „Kramer? Řekla jste, že zemřel před několika staletími.“
„To ano,“ odvětila Elisabeth otřeseným hlasem. „Ale vždy v předvečer Všech svatých chodí po světě.“

S knihou jste se mohli seznámit v našem článku: Jak zabít něco, co už je několik století mrtvé?

Související knihy

Frost, Jeaniene

Fantom Print, 2014